Celkový koncept vychází z knihy Neviditelná města od italského spisovatele Itala Calvina, jehož sté výročí narození si v roce 2023 připomínáme. Od září do května nás Brno Contemporary Orchestra láká do kina, pitevny, modlitebny, polikliniky, školícího střediska výzkumného ústavu a vodojemu. Jedná se o šest rozličných budov, které již nejsou tím, čím byly či mohly být.
První koncert nás zavede do brněnské ikony – pasáže Jalta, přímo do jejího srdce – Cabaretu dés Péchés. Současní autoři nově na zadání BCO zaranžovali vybrané operetní árie. Na začátku zazní dokonce skladba složená z erotických vzdechů a během koncertu představí své umění praporečníci z umělecké skupiny Flag Art Mondaria.
Pro celý projekt vzniklo také šest tematických minimalistických videí ve spolupráci s kreativním studiem Battementproduktion, která budou postupně představována prostřednictvím sociálních sítích BCO.
„Brněnský rodák Fritz Grünbaum (1880–1941) byl ve své době jedním z nejslavnějších evropských kabaretiérů. Psal texty pro šlágry i pro dekadentní operety. Netušil, že se stane obětí největšího selhání lidské společnosti. Podobně to netušili ani Erwin Schullhof, Robert Stolz, Jean Gilbert, Erich Wolfgang Korngold či Pavel Haas, jejichž díla jsme se rozhodli zpřítomnit aranžemi současných autorů. Oslovili jsme současné skladatele Petra Kofroně, Marka Piačka a Trevora Grahla, aby zaranžovali několik operetních árií pro náš projekt v kabaretu. Moc se těšíme, jak se budou dekadentní skladby v dekadentním prostoru vyjímat…“ přibližuje koncert dirigent a umělecký vedoucí BCO.
„Drahá posluchačko, drahý posluchači, povím vám příběh o kině, ze kterého se stal kabaret, o extravagantním spisovateli, o židovských autorech, kteří se uměli bavit a především o hudbě, která neumí umřít a tak už není nechtěnou. 24. září 1923 by se sta let dožil spisovatel Ladislav Fuks (1923–1994), který ve svém mimořádném díle zobrazoval největší hrůzy světa i svého života s bolestnou a cynickou nadsázkou. Jeho bizarní a dekadentní poetika, plná fantastična a fantasmagorična nám byla inspirací pro koncipování prapodivného kabaretu, v němž radost a nenucená zábava zavání tragikou nám dobře známých budoucích osudů aktérů a aktérek. Názvem se odvoláváme k povídce Věneček z vavřínu z roku 1953, ve které Fuchs popisuje, jak lidi ničí ponižování a odsuzování od sebezvaných vůdců a vítězů,“ vysvětluje svůj záměr Viktor Pantůček, dramaturg BCO.
