Prague Proms: Carmina Burana po americku

„Rád se vracím, abych pokračoval v započaté práci“, sdělil dirigent, skladatel a hudební aranžér Steven Mercurio v názvu článku, napsaného pro letošní číslo magazínu Prague Proms News. A snad aby bylo jeho povídání ještě zajímavější, označil podtitul chystané Mercuriovo festivalové vystoupení slovy „Carmina Burana ve stylu MET“. Přiznám se, že před podobným známkováním pěvců, hudebníků i celých koncertních programů jsem obvykle značně ostražitý. Nejméně od poloviny devadesátých let byly prezentací „hvězd Metropolitní opery“ posedlé přinejmenším festivaly Pražský podzim a jistou dobu i Český Krumlov; o skutečné hvězdy se však nejednalo prakticky nikdy a s prestižní americkou scénou měli sólisté mnohdy obskurních koncertů společného jen pramálo. Letos jedenáctiletý mezinárodní hudební festival Prague Proms je už do té míry renomovaný, že se – jak předpokládám – k takovým praktikám snižovat nepotřebuje, nicméně slibovat program „ve stylu MET“ dva dny po recitálu skutečných hvězd první velikosti (Kvarteto velkých hlasů 10. července, recenzi jsme přinesli zde) vyžaduje nemalou odvahu…

Jméno Stevena Mercuria však už samo o sobě skýtalo naději, že program festivalového večera dne 12. července, tvořený Chichestrskými žalmy Leonarda Bernsteina a zejména populární kantátou Carmina Burana Carla Orffa, by mohl nevšední uměleckou úroveň skutečně mít. Jako dirigent totiž za sebou zanechal Mercurio výraznou stopu především jako partner slavných operních pěvců, byť často v projektech, stojících na hranicích crossoveru. Po Zubinu Mehtovi a Jamesi Levinovi se tak stal třetím (a posledním) dirigentem, jehož jméno lze nalézt na společné nahrávce José Carrerase, Plácida Dominga a Luciana Pavarottiho (Three Tenor Christmas in Vienna, 2000). Nejen pro své recitálové programy, ale i pro hudební nastudování kompletních audiozáznamů Trubadúra, Sedláka kavalíra a Komediantů si ho vybral Andrea Bocelli, pozoruhodná jsou i profilová CD, která natočil s Danielou Dessì, Anou Marií Martinéz, Marcellem Giordanim nebo Josephem Callejou. Výše zmíněné „návraty“ se pak týkají poměrně bohaté umělcovy spolupráce s českými orchestry, v posledních letech především s Českým národním symfonickým orchestrem, jehož hostem se stal i tentokrát. Když před několika lety dirigoval Mercurio na jednom z abonentních koncertů Českého národního symfonického orchestru Groffého a Gershwinova díla, přiřítil se během závěrečných ovací znovu na pódium a po zvolání „By my teacher Leonard Bernstein!“ oddirigoval Mambo ze Symfonických tanců z West Side Story. K Bernsteinovi jako svému milovanému pedagogovi se dirigent přihlásil i v krátkém projevu před svým aktuálním festivalovým vystoupením. Nezapomněl zmínit ani paralelu mezi Chichesterskými žalmy s texty ve starozákonní hebrejštině a Orffovými „karmínami“, které obdobně zacházejí se středověkou latinou. „Je to skvělá kombinace“, dodal závěrem a první část večera, tvořená jen asi dvacetiminutovou kompozicí populárního amerického skladatele, mohla začít.

Chichester Psalms, jak zní její originální název, je patrně nejživotnějším Bernsteinovým vokálně instrumentálním opusem, určeným pro koncertní pódium. Přestože zhudebnění šesti klasických žalmů, vzniklé roku 1964 pro festival Southern Catedrals v jižní Anglii, chápal autor původně jen jako příležitostnou práci „na objednávku“, sám byl později posluchačskou odezvou i následnou popularitou díla mile překvapen… Návštěvníci zcela zaplněné Smetanovy síně se mohli o jeho kvalitách přesvědčit v plnokrevné a stylově čisté interpretací, jíž Český národní symfonický orchestr rozhodně potvrdil své bohaté zkušenosti s americkou hudbou dvacátého století. V Žalmech se na relativně malé ploše střídají nálady od lyrických po ostře dramatické a čistě instrumentální pasáže s vokálními. Pod taktovkou Stevena Mercuria se nicméně podařilo prezentovat kompozici ve formě poměrně kompaktního a vnitřně soudružného celku (jemuž neuškodil ani fakt, že diváci dvakrát nerespektovali programovou prosbu o „nepřerušování těchto krásných děl potleskem mezi jednotlivými částmi“).Poprvé se toho večera skvěle uvedl Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou. Výtečně se vypořádal s nástrahami skladby, čerpající jak z židovských hudebních tradic, tak z jazzových kompozičních postupů, a půvabné a capellové finále, vyznívající v pianissimu do ztracena, si dokonale vychutnal. Sólový part, určený původně chlapeckému sopránu, zazpíval na vysoké úrovni kontratenorista Ryland Angel. Tak jako Mercurio, je i on protagonistou mnoha nahrávek a projektů, jimž není prolínání mnoha hudebních žánrů cizí. V Praze se představil jako velmi empatický umělec a zároveň jako majitel technicky dobře vedeného a co do zabarvení velmi příjemného hlasu.Po přestávce přišel konečně čas na očekávanou a posluchačsky vděčnou kantátu Carmina Burana. „Pro avantgardisty je příliš konzervativní, pro konzervativce příliš divoká“, prohlásil kdysi o hudbě Carla Orffa režisér August Everding. Na obecné popularitě této skladby to však ani po takřka osmdesáti letech od její premiéry nic nemění, přičemž s věčným využíváním (i zneužíváním) jejího úvodního sboru O Fortuna ve filmu, televizi i reklamě se budeme zřejmě muset navěky smířit… Steven Mercurio se monumentální kompozice zmocnil se svými obvyklými expresivními a trochu teatrálními gesty („By my teacher Leonard Bernstein“), ale přesto jí orchestr pod jeho rukama nezůstal co do zvukové opulentnosti a jisté barbarské dráždivosti výrazných melodií nic dlužen. Sbor předvedl své letité zkušenosti s dílem s očekávanou profesionalitou a je nutné připomenout, že jak v Chichesterských žalmech, tak v karmínách se neztratili ani jeho interpreti malých, ale efektních sólových pasáží. Opět se vrátil Ryland Angel, aby si získal publikum „písní opékané labutě.“ Svůj vokálně bezchybný výkon obohatil o komický výstup, během něhož se nejprve snažil skrýt za notami svého partu, poté neúspěšně uprchnout z pódia a nakonec hledat záchranu před vlastní konzumací v dirigentově náručí (do jaké míry byl stejně vtipný i Mercurio, když následně kousl Angela do ramene, nechť posoudí každý sám). O výkony „ve stylu MET“ se měli postarat dva mladí a nepochybně nadějní zpěváci, kteří už mají s účinkováním na této scéně řadu zkušeností. Barytonista Edward Parks na ní debutoval před pěti lety jako Fiorello v Lazebníku sevillském, ale od té doby zde vystoupil i ve výraznějších rolích, jakými jsou například Pucciniho Schaunard v Bohémě a Larkens v Děvčeti ze zlatého západu. Ve svém pražském debutu svůj jistý a ve všech polohách znělý hlas podle mého názoru nejlépe uplatnil v lyričtějších polohách svého partu, zatímco například v dramatickém sólu Estuans interius jsem u tohoto kultivovaného interpreta postrádal trochu více emocí a autenticky „drsnějšího“ výrazu. Svůj křišťálový soprán a samozřejmě tvořené koloratury naopak znamenitě využila ve prospěch díla atraktivní sopranistka Kiri Deonarine. V Met debutovala v loňském roce jako Polovecká dívka v Knížeti Igorovi, ale už v příštím roce by na sebe měla upozornit jako Frasquita v Carmen a dokonce i jako Valencienne ve Veselé vdově. Sledovat další kariéru těchto pěvců bude nepochybně zajímavé, a to ať už v tolikrát zmiňované Metropolitní opeře, nebo na dalších významných scénách (Chicago, Houston, Portland…), kde by se měli v blízké době také objevit.Po doznění finále v podobě opakované sborové pasáže O Fortuna celé osazenstvo sálu spořádaně povstalo a odměnilo účinkující obligátním potleskem ve stoje. Nemá smysl spekulovat o tom, do jaké míry se to stává v posledních letech módní povinností a jak dalece se jedná o skutečně upřímné ocenění předvedených uměleckých výkonů. Tak či onak, letos výtečně vyladěný Český národní symfonický orchestr i tradičně skvělý Český filharmonický sbor Brno (jehož sbormistra Petra Fialu poslal sympaticky Steven Mercurio poklonit se na pódium samostatně) si nadšené ovace zaslouží určitě. Navzdory profesionálním výkonům amerických sólistů i dirigenta totiž obě tělesa dokázala, že pravou hudební kvalitu lze vytvářet i jinak než „ve stylu MET…“
Hodnocení autora recenze: 80%

Prague Proms 2015
Carmina Burana
Kiri Deonarine (soprán)
Ryland Angel (kontratenor)
Edward Parks (baryton)
Dirigent: Steven Mercurio
Český národní symfonický orchestr
Sbormistr: Petr Fiala
Český filharmonický sbor Brno
12. července 2015 Smetanova síň – Obecní dům

program:
Leonard Bernstein: Chichesterské žalmy
Carl Orff: Carmina Burana

www.pragueproms.cz

Foto fotomaly.cz/Jan Malý