Bronfmanův ohňostroj poezie, nálad a techniky

Klavír Yefima Bronfmana na včerejším koncertě v Rudolfinu vyprávěl a zpíval. Sólista jako by byl v zajetí Prokofjevovy a Schumannovy hudby. Technika v jeho hře je zcela vedlejším elementem a i v těch nejextrémnějších tempech sype vše jako z rukávu. Prsty běhaly po klaviatuře a vznášely se nad ní, burácely a zpívaly a přednášely vize a příběhy vložené skladateli do svých kompozic, a to bez jakékoliv námahy a kapek potu na čele. Navíc jako by tento mimořádný umělec s neuvěřitelným talentem byl doslova posedlý zejména Prokofjevovou hudbou. Není divu. Vždyť tuto hudbu hraje od mládí a mnohokrát jeho díla nahrál.

Tvorba tónu, záliba v basové lince a smysl pro velké kontrasty ve mně vzbudily vzpomínky na jeho první vystoupení v Praze s Isaacem Sternem. Tehdy v roce 1991 jako třiatřicetiletý úžasně spolupracoval s houslovou legendou ve Smetanově síni v Brahmsových houslových sonátách na otevřený klavír, což v té době bylo neobvyklé.

Když se objeví na pódiu, již z něj vyzařuje gigantická síla a mohutnost. Robustní postava, která je obklopena aurou, přichází ovládnout téměř titěrný nástroj. Ve skrytu duše bych si ještě představoval Boesendorfer Imperial Model 290 a uvítal bych lépe zvukově seřízený a doladěný diskant pražského nástroje. Bronfman však v nástroji nenechá nic skryto. Vše je do poslední pulzace realizováno, a když odchází od klavíru, veškerý jeho oheň na vás přechází. Má to ale pražské publikum štěstí! Tentýž zážitek za několik dní absolvuje berlínské publikum i Carnegie Hall! Škoda jen řady volných míst v sále.

Prokofjevova 1. Klavírní sonáta komponovaná v jeho šestnácti letech je místy schumannovská a posluchači, který není vyloženým znalcem, oblaží sluch. Sonáta č. 4 je v Bronfmanově provedení opulentním ohňostrojem zvuku. Slyšíme ponuré bušení srdce, zvuky ze záhrobí i něžná vyprávění „Péti a vlka“. 3. sonáta je symfonickým dramatem a klavír zní jako velký orchestr.

Schumannův Masopust ve Vídni je dalším vyprávěním příběhu, stejně tak jako Arabeska op. 18, která byla básní plnou hebkých pohlazení a intimní samomluvy. Závěr večera s interpretací Druhé klavírní sonáty je vyvrcholením. Dynamicky, rytmicky i agogicky nevídaně flexibilní hra je hvězdná. Scarlatti a Chopin v přídavcích pohladily na dobrou noc.

Start 3. ročníku Festivalu Rudolfa Firkušného byl ohromující.

Hodnocení autora glosy: 100 %

Klavírní festival Rudolfa Firkušného 2015
Yefim Bronfman (klavír)
30. října 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Sergej Prokofjev: Klavírní sonáta č. 1 f moll op. 1
Sergej Prokofjev: Klavírní sonáta č. 4 c moll op. 29
Sergej Prokofjev: Klavírní sonáta č. 3 a moll op. 28
Robert Schumann: Vídeňský masopust op. 26
Robert Schumann: Arabeska C dur op. 18
Sergej Prokofjev: Klavírní sonáta č. 2 d moll op. 14

www.firkusny.cz