Licia Albanese

Licia Albanese (vlastním jménem Felicia Albanese, 22. července 1909 Bari – 15. srpna 2014 Manhattan) byla italsko-americká operní sopranistka. Proslavila se především interpretací Pucciniho hrdinek a stala se jednou z nejvýznačnějších umělkyň Metropolitan Opera v New Yorku, kde působila v…

3 minut čtení

Licia Albanese (vlastním jménem Felicia Albanese, 22. července 1909 Bari – 15. srpna 2014 Manhattan) byla italsko-americká operní sopranistka. Proslavila se především interpretací Pucciniho hrdinek a stala se jednou z nejvýznačnějších umělkyň Metropolitan Opera v New Yorku, kde působila v letech 1940–1966.

Životopis

Albanese se narodila v Torre a Mare nedaleko Bari do hudební rodiny jako pátá ze sedmi dětí. Původně studovala klavír, později přešla ke zpěvu pod vedením Giuseppiny Baldassare-Tedeschi v Miláně. V roce 1933 vyhrála první italskou státní pěveckou soutěž mezi třemi sty účastníky. Po neoficiálním debutu v Teatro Lirico v Miláně roku 1934, kdy jako náhradnice vystoupila v Madama Butterfly, následoval debut v milánské La Scale (1935) a londýnské Covent Garden. Když Mussolini zakázal významným italským umělcům opustit zemi, Albanese uprchla v roce 1939 přes Portugalsko do Spojených států. Debutovala v Metropolitan Opera 9. února 1940 opět jako Cio-Cio-San a zůstala tam šestadvacet sezón. V roce 1945 se provdala za podnikatele Josepha Gimmu a získala americké občanství.

Tvorba

Albanese se specializovala na lyrické hrdinky Verdiho a zejména Pucciniho oper. Její nejslavnější rolí byla Cio-Cio-San z Madama Butterfly, kterou za svou kariéru nastudovala více než třistakrát. V Met Opera odpěla 427 představení sedmnácti rolí v šestnácti operách, přičemž držela rekord v počtu nastudování Violetty z La traviata (87 představení). Působila také ve San Francisco Opera po dvacet sezón. Natočila řadu nahrávek, včetně historických snímků s dirigentem Arturem Toscanini pro NBC. Účastnila se prvního televizního přenosu z Met Opera roku 1948 (Otello).

Význam

Albanese byla ceněna především pro svou dramatickou intenzitu a schopnost ztělesnit zranitelnost svých postav. Ačkoli její hlas nebyl objemově velký, dokázala jej využít s mimořádnou interpretační zdatností. Získala Národní medaili za umění od prezidenta Clintona (1995) a Handelovu medaili města New York (2000). Po ukončení aktivní kariéry založila s manželem The Licia Albanese-Puccini Foundation (1974), která podporovala mladé umělce a které věnovala výnosy ze svých mistrovských kurzů.

Zajímavosti

Albanese se dožila výjimečných 105 let a zůstala aktivní téměř do konce života, kdy ještě vyučovala mistrovské kurzy. Její nadace pomohla stovkám mladých umělců, kteří později vystupovali v předních operních domech světa včetně Metropolitan Opera. V osmdesátých letech se objevila v kameích muzikálu Stephena Sondheima Follies.

Související články

Sdílet článek