Silvestrovské zvláštní vydání: Hudební kurýr (7)
Jak hrát Vivaldiho
Nejen hudba a sonety Vivaldiho Čtvero ročních období pocházejí z pera benátského skladatele, ale také další instrukce v notách hudebníků. Druhá věta Jara se má hrát „jako když štěká pes“, první věta Léta by měla evokovat „otupělost z žáru“, druhá věta Podzimu má posluchači připomínat „opilce, co padli a spí“.
Vztyk s Georgem Friedrichem Händelem
Stalo se tradicí, že publikum při sboru Hallelujah z Händelova Mesiáše vstává. Údajně proto, že se král Jiří II. postavil, když dílo slyšel poprvé. Vysvětlení, proč král vstal, je několik. Od těch hlubokomyslných (uctíval Krista jako krále králů), přes zdravotní (zlobila jej dna, a tak vstal, aby si ulevil) až ke směšným (zdříml si a triumfální chorus ho vylekal). Avšak postavit se při „Hallelujah“ se stalo tradicí. Takže se raději zvedněte taky, ať po vás v anglickém koncertním sále nekoukají divně.
Kalhotková árie Johanna Sebastiana Bacha konečně objevena
P. D. Q. Bach Cimerman
Posledním Bachem je P. D. Q., který měl být údajně Bachovým jedenadvacátým potomkem. Ve skutečnosti je to výmysl hudebního satirika Petera Schickeleho a součást dlouholetého gagu, v jehož rámci Schickele pravidelně „nacházel“ skladby P. D. Q. (1807–1742?) a představoval je s pořádnou dávkou muzikologických nesmyslů veřejnosti. Mezi oblíbená díla patří zejména Overtura 1712, Oidipus Tex nebo Špatně temperovaný klavír.
Haydnova netečnost
Haydnovi přátelé dobře věděli, že skladatel a jeho manželka žijí odděleně, přesto je občas překvapilo, jaké nepřátelství mezi oběma manželi vládne. Jednou si jistý přítel všiml kupy neotevřených dopisů na Haydnově stole. „Ale ty jsou jenom od mojí ženy,“ prohlásil skladatel. „Píše mi každý měsíc a já jí na každý měsíc odpovídám. Ale její dopisy neotevírám a jsem si docela jistý, že ona zase nečte ty moje.“
více zde
Sprosťák Mozart
Mozartova hudba má úžasnou eleganci, která by mohla vzbudit dojem, že skladatel byl jedinec uhlazeného a sofistikovaného vkusu. Ono to tak docela nebylo – viz list bratranci z roku 1778: Koukej přijít, jinak je to na hovno. V opačném případě tě navštíví moje velkolepá maličkost, složí ti poklonu, zpečetí ti ji na zadnici, políbí ti ruku, vystřelí ze zadního kanonu, obejme tě, očistí hezky zepředu i zezadu, zaplatí každý pětník všeho, co ti dluží, pořádně si prdne a možná i něco přihodí.
Hrubián Beethoven
Beethoven byl znám tím, že si dokázal znepřátelit rozhodující osoby z aristokratických kruhů. Jednou stál před palácem svého patrona Josepha Franze Maxmiliana Lobkowicze a vykřikoval: „Lobkowicz je osel!“ Jindy zase mrskl židlí po hlavě bohatého šlechtice Karla Aloise, prince Lichnowského. Když ten mu z pochopitelných důvodů odmítl dál platit stipendium, Beethoven měl tu drzost se urazit.
Proutník Rossini
Rossini prožil několik románků s operními pěvkyněmi a jednou mu to přineslo nečekaný prospěch. Mezzosopranistka Maria Marcolini bývala milenkou Napoleonova bratra Luciena Bonaparta. Když Napoleon vyhlásil povinný odvod do francouzské armády, Marcolini zatahala za nitky a získala pro Rossiniho omluvu. Tento zásah ochránil skladatele před vstupem do Grande Armée, kam nakonec bylo naverbováno devadesát tisíc Italů, z nichž většina padla při císařově neúspěšném tažení do Ruska v roce 1812.
Úchylný Wagner
Richard Wagner se rád prezentoval jako mužný muž, bojovník revoluce, obdivovatel žen. Zbožňoval ale také hedvábí a satén, a to především v růžové barvě. Vlastně dost často nosíval ženské prádlo. Není jasné, kdy to začalo, ale v době, kdy žil v Curychu, měl už vášeň pro hedvábné podvlíkačky šité na míru a také krajková negližé a sametové kabátky. Pochopitelně potřeboval tuto svoji slabůstku ukrýt. Někdy se tvářil, že to objednává pro Cosimu, jindy zajistil, aby mu zboží dopravili jako kontraband k jeho holiči. Nemohl dost dobře pobíhat po domě v krajkovém župánku, a tak potřeboval pro tuto svou zálibu speciální místečko. Proto všechny jeho další domy vždy mívaly i soukromý pokoj pokrytý od země do stropu světlým hedvábím a zdobený záplavou rozet, volánků a třásní.
Skřehotající Brahms
Johannes Brahms údajně býval mimořádně přitažlivý mladík s modrýma očima barvy pomněnek, světle hnědými vlasy a hranatou čelistí. Jediným rysem, který tento božský obrázek narušoval, byl jeho hlas. Ten zůstával ve výškách jako u chlapce. Pro Brahmse to byl zdroj nesmírné hanby, když začal dospívat a stával se mladým mužem. Nakonec se rozhodl s tím něco udělat. Vyvinul si systém „cvičení“, aby hlas snížil. Ve výsledku si zničil příjemný zpěvní hlas a začal sípat a skřehotat – ovšem pořád vysoko. Do konce života se mu hlas v okamžicích napětí lámal jako třináctiletému klukovi.
Pyrotechnik Čajkovskij
Overtura 1812 patří mezi nejhlasitější díla klasického repertoáru. Při koncertu Royal Liverpool Philharmonic Orchestra v roce 1978 přinesla použitá pyrotechnika katastrofu. Když vystřelil první kanón přes hlavy členů žesťové sekce, s ohlušující ránou z něj vyšlehly plameny. Orchestr napůl ohluchl. Hudebníci se snažili pokračovat, přestože dirigenta na stupínku zahalil hustý dým. Ozval se druhý výstřel, jedna z prvních houslistek vyskočila ze sedadla a s řevem utekla z pódia. Tubistu rána srazila ze židle a šokované publikum bylo pokryté mourem, bílé šaty a košile nabraly šedivý nádech. Chudinka houslistka, která utekla – její stav by se dal popsat jako „posttraumatická stresová porucha vyvolaná Overturou 1812“ –, pak dostala od vedení orchestru speciální dispens, že toto dílo už nikdy nemusí hrát.
Vousatí skladatelé
Skladatelé obvykle nebývají příznivci vousů, ale přece je mezi nimi několik slavných vousáčů: Čajkovskij, Rimskij-Korsakov, Dvořák, Smetana, Bizet, Saint-Saëns, Debussy, Gounod, Franck, Verdi, Wagner, Massenet, Auber, Ravel, Musorgskij a samozřejmě Brahms. „Než jsem měl vousy,“ řekl jednou Brahms, „vypadal jsem jako syn Clary Schumann – teď zase vypadám jako její otec.“
Phill Glass instalatér a taxikář
Ikona minimalistické hudby Philip Glass se živil ve třicátých a čtyřicátých letech řadou profesí. I když vytvořil avantgardní opery a muzikálové “happeningy”, pracoval jako taxikář a instalatér. To vedlo k překvapivým situacím. Tak jako v roce 2001: „Při práci jsem najednou uslyšel pohyb, a nade mnou nevěřícně stojí umělecký kritik časopisu Time Robert Hughes.
‚Ale vy jste Philip Glass! Co tady děláte?‘ Právě jsem instaloval jeho myčku na nádobí a řekl jsem mu, že budu brzy s prací hotov. ‚Ale vy jste umělec,‘ protestoval. Vysvětlil jsem, že jsem umělec, ale že jsem také někdy instalatér, a požádal jsem jej, aby šel pryč a nechal mě práci dokončit.“
I po premiéře opery Einstein na pláži v Met v roce 1976 se devětatřicetiletý Glass vrátil k řízení taxíku. Tuto profesi vykonával i příštích třech letech.
Zaražený houslista
Po skončení koncertu v londýnské Queen’s Hall se Jasha Heifetz hluboce uklonil směrem k Jejich Veličenstvům, královna Alžběta sedící s králem Jiřím VI. se na něho milostivě usmála a Heifetz jí úsměv opětoval.
Následujícího rána přišel do Heifetzova hotelu posel z Buckinghamského palác a oznámil virtuosovi, že Jeho Veličenstvo si s ním přeje mluvit. Heifetz byl chvíli velmi zaražen, ale pak se vzpamatoval a vyhrkl: „Samozřejmě přijdu, ale věřte mi, pane, ona se usmála první!“
Život druhého houslisty
Hraješ na violu?
Jak sedět u violoncella
Yo-Yo Ma na archivním snímku z roku 1962, když mu bylo sedm let. Concertino Jeana-Baptiste Brévala A dur hraje za doprovodu své sestry Yeou-Cheng Ma.
Ubrečená flétna
Zimní fagot
Pozounové pianissimo
Nový model klavíru – Segway & Sons
Silvestrovská harfa
Notová osnova a houslové klíče
Veselý Prague Cello Quartet
Postaví Praha konečně sochu kritika?
Bramborová primadona
Maria Jeritza (vlastním jménem Marie Jedličková) byla autorkou pyšného výroku: „Jsem jediná primadona na světě, která jí brambory.“
Toscanini požírá orchestr
Italsky nemusíte umět.
Šťastný nový rok všem čtenářům Opera Plus. Ať vám hudba zaleze pod kůži!
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
