Valerij Gergijev

Valerij Abisalovič Gergijev (Valery Abisalovich Gergiev, rusky Валерий Абисалович Гергиев), narozený 2. května 1953 v Moskvě, je ruský dirigent osetinského původu, umělecký ředitel a šéfdirigent Mariinského divadla v Petrohradě, šéfdirigent Mnichovské filharmonie a umělecký ředitel mnoha festivalů, především petrohradského festivalu Hvězdy bílých nocí.

Život a rodina

Valerij Gergijev se začal věnovat hudbě již od dětství. V osmi letech nastoupil ve Vladikavkazu v Severní Osetii-Alanii na hudební školu (v současnosti je pojmenovaná po svém proslulém žákovi Hudební akademie Valerije Gergijeva).

Mezi lety 1972-1977 studoval klavír a poté dirigování na konzervatoři N. A. Rimského-Korsakova v dnešním Petrohradě ve třídě profesora llji Musina. V roce 1976 vyhrál, ještě jako student, Národní dirigentskou soutěž Sovětského svazu. O rok později zvítězil v soutěži Herberta von Karajana v Berlíně a v téže době se stal asistentem dirigenta Těmirkanova v tehdejším Kirovově (dnešním Mariinském) divadle v Petrohradě. Od 80. let spolupracuje se všemi světově proslulými hudebními tělesy, je držitelem bezpočtu hudebních cen a vyznamenání, nahrál přes 200 nahrávek.

Jeho manželkou je od roku 1999 je o 27 let mladší hudebnice Natalya Dzebisova, s níž má tři děti.

Kariéra

Valerij Gergijev je dlouhodobě spojován především s Mariinským divadlem v Petrohradu, ve kterém v roce 1978 debutoval s operou Vojna a mír Sergeje Prokofjeva. V roce 1988 byl jmenován hudebním ředitelem Mariinského divadla a od roku 1996 se stal jeho uměleckým ředitelem, stojí v čele orchestru, opery i baletu. Díky Gergijevovi bylo Mariinské divadlo rozšířeno o několik nových budov, jejichž stavbu, popř. renovaci, sám inicioval. Orchestr Mariinského divadla se pak pod vedením Gergijeva stal světovou špičkou, a to i díky rozsáhlému repertoáru symfonické hudby, čítajícím díla Beethovena, Brahmse, Čajkovského, Mahlera, Prokofjeva, Šostakoviče, Rimského-Korsakova, Strausse, Rachmaninova, Wagnera, Mozarta, Verdiho, Pucciniho a dalších.

Kromě svého trvalého působení v Mariinském divadle spolupracoval či aktuálně spolupracuje s mnoha dalšími světovými orchestry a institucemi jako je Londýnský symfonický orchestr, World Orchestra for Peace, Boston Symphony Orchestra, Vídeňští filharmonikové, Metropolitní opera v New Yorku, Rotterdamská filharmonie, Švédský rozhlasový symfonický orchestr, Teatro alla Scala nebo Mnichovská filharmonie.

Gergijev je uměleckým ředitelem či čestným předsedou řady hudebních festivalů; z nich jmenujme Hvězdy bílých nocí, Moskevský velikonoční festival, Rotterdamský hudební festival, Mezinárodní festival v Mikkeli, Red Sea Festival v Izraeli, New Horizons Festival pro soudobou hudbu v Německu nebo Edinburský mezinárodní festival. Rovněž působí jako děkan Fakulty umění na Petrohradské státní univerzitě.

Kromě toho se věnuje i charitativní činnosti, jeho zásluhou byl uspořádán celosvětový koncertní cyklus Beslan – Musik im Namen des Lebens na připomínku zemřelých lidí při útoku na beslanskou školu v Rusku, uspořádal zádušní představení před zříceninou budovy jihoosetského parlamentu, sérii představení na památku obětí tsunami v Japonsku a benefiční koncerty pro oběti povodní v oblasti jižního Rusku, pro oběti teroristických útoků ve Volgogradu a mnoho dalších benefičních akcí po celém světě. Intenzivně se věnuje mladým hudebníkům a jeho vedením prošla řada umělců světové úrovně.

Zajímavosti a kontroverze

Valerij Gergijev je vnímán jako politicky rozporuplná postava. Je velkým příznivcem prezidenta Putina, což často budí u veřejnosti značnou nevoli. Opakovaně je kritizován za svou otevřenou podporu ruské anexe Krymu, obhajobu Putinova negativního postoje k dívčí hudební skupině Pussy Riot a také za odpor vůči právům homosexuálů.

V hudební branži si vysloužil přezdívku „Car“ nebo také „Ivan Hrozný“. Některá jeho vystoupení nebo účasti na hudebních festivalech provázely protesty veřejnosti. Jeho úzké napojení na ruský režim Vladimíra Putina mu po vypuknutí vojenského konfliktu na Ukrajině vynesla blokádu západního hudebního světa.
Tuto blokádu se pokusil prolomit pořadatelé prestižního festivalu Un’Estate da Re v italské Cassertě. Gergiev měl 27. července 2025 dirigovat koncert místního orchestru s koncertními mistry Mariinského divadla. Na základě politických protestů, jejichž dopad zesílil investigativní článek v La Stampa však organizátoři koncert zrušili.

Ocenění

Ruská ocenění

Řád za zásluhy o vlast 3. třídy (2003) za mimořádný přínos pro hudební kulturu a 4. třídy (2008) za mimořádný přínos k rozvoji domácí a světové hudby a divadla, mnohaleté tvůrčí činnosti.

Řád přátelství (2000).

Medaile „Na památku 300. výročí Petrohradu“ (2003).

Vděčnost prezidenta Ruské federace (2009).

Medaile „Za statečnou práci“ (Tatarstán).

Hrdina práce Ruské federace (2013).

Mezinárodní ocenění

Order of St. Mashtots (2000).

Důstojník Řádu za zásluhy Italské republiky (2001).

Order of „Danaker“ (2001).

Medaile „Dank“ (1998).

Rytíř řádu nizozemského lva (2005).

Řád knížete Jaroslava Moudrého –  5. třída (2006).

Důstojnický kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (2001).

Velitel Řádu finského lva (2006).

Důstojník čestné legie (2007).

Řád umění a literatury (Francie).

Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky a stuhou (2006).

Řád „Uatsamonga“ (2009).

Ctěný pracovník Kazachstánu (2011).

Stříbrná medaile ve Valencii (2006).

Medaile Pro Mikkeli (2005).

Medaile Johan van Oldenbarnevelt (2008).

Zlatá medaile za zásluhy o kulturu (2011).

Státní cena Ruské federace v oblasti umění a literatury (1993 a 1999).

Cena udělená prezidentem Ruské federace v oblasti literatury a umění (2002).

Vítěz divadelní ceny země „ Zlatá maska “ (pětkrát od roku 1996 do roku 2000).

Vítěz divadelní ceny Petrohradu „Zlatý podhled“ (1997, 1998, 2000 a 2003).

Cena ruské opery „Casta diva“ za nejlepší výkon – „Parsifal“ (1998).

Vítěz Ceny Carského Selo Art (1999).

Šostakovičova cena (Yuri Bashmet Foundation, 1997).

Cena Švédské královské akademie hudby za polární hudbu (2005).

Vítěz Ceny Herberta von Karajana (Baden-Baden, 2006).

Laureát Nadace americko-ruské kulturní spolupráce (2006).

Cena Polar Music Prize (2006).

Cena DaCapo Klassik – dirigent roku (2014).

Dokumenty

Tchaikovsky on the road. Valery Gergiev and Mariinsky Orchestra in Europe.

You Cannot Start Without Me: Valery Gergiev, Maestro.

Backstage with the maestro.

Literatura

John Ardoin: Valery Gergiev and the Kirov: A Story of Survival. Amadeus Press, 2001.

Bertrand Dermoncourt, Valery Gergiev: Rencontre avec Valery Gergiev. Actes Sud Littérature, 2018.

Daniel Jaffé: Historical Dictionary of Russian Music, The Scarecrow Press 2012.

Odkazy

Valerij Gergijev na Opeře Plus.

Osobní stránky dirigenta.

Valerij Gergijev na Operabase.

Gergijevův profil na Facebooku.

Gergijevův profil na Instagramu.

Web Mariinského divadla v Petrohradě.