Tosca

Tosca je opera o třech dějstvích Giacoma Pucciniho. Autory libreta jsou Giuseppe Giacosa a Luigi Illica podle předlohy dramatu La Tosca Victoriena Sardou z roku 1887. Opera vznikla mezi lety 1898 až 1899 a měla premiéru v římském Teatro Costanzi 14. ledna 1900.

Dílo a jeho vznik

Tosca (1900) stojí uprostřed trojice nejslavnějších oper Giacoma Pucciniho; předcházela jí opera La Bohéme (Bohéma, 1896) a následovala Madama Butterfly (1904). Všechny tři jsou zároveň jedněmi z nejpopulárnějších a nejčastěji uváděných oper světového repertoáru.

Na počátku bylo drama francouzského spisovatele Victoriena Sardoua La Tosca, v němž zářila slavná herečka Sarah Bernhardt. Puccini drama viděl v Miláně a v Turíně a byl okouzlen jeho dramatičností i postavami zpěvačky Florie Tosky a malíře Maria Cavarodossiho. Děj byl navíc zasazen do historických souvislostí na pozadí napoleonských válek. Odehrává se v Římě v přesně určeném čase (v odpoledních hodinách, večer a brzy ráno dne 17. a 18. června 1800) a na reálných místech (v opeře jsou to kostel Sant’Andrea della Valle, palác Farnese a Andělský hrad).

Puccini žádal o práva na zhudebnění dramatu už v roce 1889 prostřednictvím svého vydavatele Giulia Ricordiho, ale Sardou dával přednost francouzskému skladateli. Nicméně Ricordimu se nakonec práva podařilo získat a zadal práci na libretu Luigimu Illicovi. Sardou však vyjádřil pochyby nad tím, že jeho nejúspěšnější práce bude svěřena relativně neznámému skladateli, jehož hudba se mu navíc nelíbila, a Puccini se urazil a odstoupil od smlouvy. Ricordi dílo zadal skladateli Albertu Franchettimu. Tomu ale zadání nevyhovovalo a nakonec práci na opeře vzdal a na scénu znovu nastoupil Puccini, který se o Toscu opět začal zajímat. Na opeře pak pracoval v letech 1898–1899.

Synopse opery

První dějství

Kostel Sant’Andrea della Valle v Římě, červen roku 1800. Cesare Angelotti, bývalý konzul Římské republiky a nyní politický vězeň na útěku, se skrývá v soukromé kapli. Přichází malíř Mario Cavaradossi, aby pokračoval v práci na svém obraze Máří Magdalény. Angelotti sděluje svému příteli Cavaradossimu, který sympatizuje s republikány, že je pronásledován šéfem policie, baronem Scarpiou. Cavaradossi slibuje, že mu po setmění pomůže. Je slyšet hlas Tosky volající Cavaradossiho. Angelotti se opět ukryje. Tosca vstoupí a podezřívavě se ptá Cavaradossiho, co tu dělal – myslí si, že mluvil s jinou ženou. Cavaradossi ji uklidňuje. Tosca žárlí na ženu na obraze, Cavaradossi ji ubezpečuje o své věrnosti.

Po jejím odchodu se znovu objeví Angelotti a probírá s malířem svůj plán na útěk. Cavaradossi mu dá klíč od své vily a navrhuje, aby se schoval v nepoužívané studni na zahradě. – Do kostela vstoupí baron Scarpia, jeho nohsled Spoletta a policejní agenti. Zaslechli, že Angelotti tu hledal útočiště. Scarpia vyslýchá kostelníka a jeho podezření vzroste, když se dozví, že v kostele byl Cavaradossi; Scarpia malíře podezřívá ze spoluúčasti na Angelottiho útěku. Když Tosca přijde hledat svého milence, Scarpia probouzí její žárlivost tím, že naznačuje vztah mezi malířem a ženou, jež byla modelem k jeho obrazu. Tosca uvěří této lsti, rozzuří se a spěchá za Cavaradossim. Scarpia posílá Spolettu a jeho agenty, aby ji sledovali. O samotě se pak raduje nad svým záměrem zmocnit se Tosky a dát Cavaradossiho popravit. Do kostela vstupuje průvod zpívající Te Deum.

Druhé dějství

V paláci Farnese, tentýž večer. Angelotti nebyl nalezen, ale Scarpia zatkl Cavaradossiho. Když je Cavaradossi vyslýchán, je zároveň slyšet hlas Tosky, jak zpívá v jiné místnosti paláce slavnostní kantátu. Cavaradossi popírá, že by o Angelottiho útěku cokoliv věděl. Tosca přichází a zahlédne, jak je její milenec odváděn k mučení. Scarpia tvrdí Tosce, že může svého milence zachránit, jestliže prozradí Angelottiho úkryt. Tosca odolává, ale když slyší Cavaradossiho výkřiky, vyzradí Scarpiovi, že Angelotti je ukryt ve studni v zahradě Cavaradossiho vily.

Malíř je po mučení přiveden zpět. Když se dozví o Tosčině zradě, zuřivě jí to vytýká. Pak je odveden a Scarpia zůstane s Toscou sám. Navhuje jí dohodu: oddá-li se mu, bude Cavaradossi osvobozen. Spoletta přináší zprávu, že se Angelotti zabil sám a že vše je připraveno pro Cavaradossiho popravu. Tosca v zoufalství souhlasí s tím, že bude Scarpiovi po vůli výměnou za svobodu pro Cavaradossiho. Scarpia nařídí Spolettovi, aby uspořádal falešnou popravu. Když Tosca se Scarpiou opět osamí a on píše průvodní list, Tosca vezme nůž ze stolu. Scarpia ji obejme a Tosca ho probodne; baron padne mrtev.

Třetí dějství

Andělský hrad. Stráže přivádějí Cavaradossiho a oznamují mu, že má poslední hodinu života. Malíř píše dopis Tosce a vzpomíná. Vstoupí Tosca a ukazuje mu průvodní list. Řekne mu, že zabila Scarpiu a že poprava bude jen fingovaná: Cavaradossi musí předstírat smrt, pak mohou oba opustit Řím. – Cavaradossi je odveden a Tosca pozoruje chystající se popravu. Muži vystřelí, Cavaradossi padá a Tosca po odchodu vojáků spěchá za ním. Zjistí však, že byla Scarpiou podvedena a že malíř je mrtev doopravdy. Zdrcena objímá jeho mrtvé tělo. Jsou slyšet hlasy Spoletty a dalších – Scarpiovo tělo bylo nalezeno. Když Spoletta a vojáci vtrhnou na místo, Tosca jim uniká, vybíhá na hradby a vrhá se přes jejich okraj vstříc smrti.

Hudba

Tosca je velmi sevřeným strhujícím dvouhodinovým dramatem s až thrillerovým nádechem, se stoupajícím napětím a vypjatými scénami, city i vášněmi. Nechybí tu nic, co má obsahovat pořádné operní drama: láska, žárlivost, zrada, pomsta, touha, smrt. Zahynou všechny tři hlavní postavy: Scarpia je zavražděn Toscou, Cavaradossi je popraven, Tosca nakonec spáchá sebevraždu.

Není divu, že se opera těší velké popularitě a může být přitažlivá i pro diváky, kteří s operou třeba teprve začínají nebo jinak na operu příliš nechodí. Stejně tak není divu, že se dočkala i několika filmových verzí, k čemuž přímo vybízí. Nadto obsahuje několik překrásných árií, z nichž vyniká především árie Tosky ve druhém dějství „Vissi d’arte“ („Žila jsem pro své umění“) a árie Cavaradossiho ve třetím dějství „E lucevan le stelle“ („A hvězdy zářily“).

Pucciniho opera „strhává a vzrušuje již svým dramatickým napětím a scénami přímo nabitými otřesy vášní a zoufalství. Hudba pak ještě podtrhuje dramatičnost. Je velmi bohatá na melodie, má jednotnější styl a čistou orchestraci. Scény, které v prudkých vnějších i vnitřních konfliktech následují velmi překotně, nutí i hudební výraz do ustavičného, přímo bouřlivého napětí. Přesto dokázal skladatel zůstat v projevu převážně ukázněný a neupadat do přílišného naturalismu. V podstatě se hudba neliší od Bohémy. Autorova osobitost je tu ještě výraznější v instrumentaci, polyfonii, rovnováze zvuku. Převážně však je hudba podřízena dramatu s jeho silně nanesenými barvami a přílišnými nároky na pozornost a cit obecenstva.“ (Anna Hostomská)

„Tosca je drama citů a z tohoto hlediska poskytuje trojici hlavních postav interpretům opravdu skvělé příležitosti, avšak mistrovsky napsané jsou i postavy vedlejší, Angelotti, Kostelník a Spoletta. Kolik je zde znamenité hudební dramaturgie, přičemž Pucciniho Tosca je především uměním zkratky. […]

Ocenění hudby Tosky samozřejmě nelze omezit jen na její stránku melodickou. Velmi bohatá, výrazná a dramaticky přiléhavá je i její stránka harmonická, jako příklad nelze neuvést drtivý harmonický motiv Scarpiův (B, As, E), jímž opera začíná a který v ní má i funkci leitmotivu, v Tosce jsou i pozoruhodné pasáže využívající celotónovou stupnici, některé pasáže při analýze ukáží rozvolněnou tonalitu, pozoruhodné je využití ostinata atd.“ (Jan P. Kučera)

Premiéra a další provedení

Tosca se odehrává v Římě a je tedy logické, že její premiéra se odehrála v tomto městě, a to v Teatro Costanzi dne 14. 1. 1900. Dirigentem byl Leopoldo Mugnone. Přijetí nebylo tak nadšené, jak Puccini doufal, výhrady měla i kritika, následovalo nicméně dvacet vyprodaných repríz. Tosca se pak brzy hrála i v milánské La Scale, a to s úspěšnou premiérou 17. 3. 1900, dirigentem byl Arturo Toscanini. 12. 7. téhož roku byla opera uvedena v londýnské Covent Garden.

Premiéra v Metropolitní opeře v New Yorku byla 4. 2. 1901. Pro francouzskou premiéru v Opéra-Comique v Paříži dne 13. 10. 1903 se řízení veškerého dění na jevišti ujal sám autor předlohy Victorien Sardou. Puccini byl potěšen, jak veřejnost v Paříži přijala jeho dílo i přes nepříznivé komentáře kritiky.

Mezi prominentní časné představitelky Tosky patřila slavná česká sopranistka Ema Destinnová, která tuto roli pravidelně zpívala v dlouhotrvajícím partnerství s tenorem Enrikem Carusem, a to jak v newyorské Metropolitní opeře, tak v londýnském Royal Opera House.

V českých zemích uvedlo Toscu jako první Národní divadlo v Praze, a to 21. 11. 1903. Překlad libreta pořídil Otakar Smrčka a čeština se tak po italštině, polštině, němčině a francouzštině stala pátým jazykem, ve kterém byla Tosca zpívána. Režii měl Robert Polák, dirigoval Karel Kovařovic. Trojici hlavních představitelů tvořili Růžena Maturová, Otakar Mařák a Bohumil Benoni.

V roce 1947 nastudovala Toscu ve slavné inscenaci Karla Jerneka a Josefa Svobody Velká opera 5. května (dnešní Státní opera Praha). Tato inscenace byla obnovena roku 1960, znovu v roce 1999 a pak znovu v roce 2020.

Televizní verze opery

V roce 1992 byla natočena televizní verze opery na místech přesně stanovených libretem, v tutéž denní dobu, při níž se každé jednání koná. V obsazení zářila americká sopranistka Catherine Malfitano, věhlasný tenorista Plácido Domingo a italský barytonista Ruggero Raimondi. Představení bylo živě vysíláno po celé Evropě a v záznamu pak vyšlo na nosičích VHS a později i DVD.

Galerie

Postavy a obsazení světové premiéry

Floria Tosca, slavná zpěvačka (soprán) – Hariclea Darclée

Mario Cavaradossi, malíř (tenor) – Emilio De Marchi

Baron Scarpia, policejní prefekt (baryton) – Eugenio Giraldoni

Cesare Angelotti, bývalý konzul Římské republiky (bas) – Ruggero Galli

Kostelník (bas) – Ettore Borelli

Spoletta, policejní agent (tenor) – Enrico Giordano

Sciarrone, četník (bas) – iuseppe GironiG

Žalářník (bas) – Aristide Parassani

Pastýř (chlapecký soprán) – Angelo Righi

Kardinál, státní zástupce, kat, písař, důstojník, seržant (němé role)

Vojáci, biřici, kněží a ministranti, společnost, občané, lid.

Noty a libreto

Casa Ricordi 1899, 1909.

Notové materiály k Tosce na IMSLP.

Notové materiály k Tosce na webu Indiana University School of Music.

Libreto opery na webu Stanford Opera.

Durata

Opera trvá cca 115 minut.

Slavní interpreti

Toscu zpívaly slavné sopranistky jako Ema Destinnová, Maria Callas (jedna z jejích životních rolí), Maria Caniglia, Renata Tebaldi, Zinka Milanov, Antonietta Stela, Magda Olivero, Leontyne Price, Birgit Nilsson, Galina Višněvskaja, Montserrat Caballé, Mirella Freni, Renata Scotto, Katia Ricciarelli, Eva Marton, Kiri Te Kanawa, Shirley Verrett, Hildegard Behrens, Catherine Malfitano, Ghena Dimitrova, Daniela Dessí, Raina Kabaivanska, Jane Eaglen, Anghela Gheorghiu, Maria Guleghina, Anna Netrebko, Karita Mattila, Maida Hundeling.

Uu nás to byla například Růžena Maturová, Ludmila Červinková, Marie Podvalová, Drahomíra Tikalová, Milada Šubrtová, Alena Míková, Libuše Prylová, Antonie Denygrová, Eva Děpoltová, Naděžda Kniplová, Eva Urbanová či Anda-Louise Bogza.

Mario Carvadossi

Malíře Maria Cavaradossiho zpívali tenoristé Enrico Caruso, Beniamino Gigli, Giuseppe Di Stefano, Richard Tucker, Jussi Björling, Franco Corelli, Mario Del Monaco, Carlo Bergonzi, Plácido Domingo, José Carreras, Luciano Pavarotti, Franco Bonisolli, Vladimir Atlantov, Giacomo Aragall, Dennis O’Neill, Andrea Bocelli, Fabio Armiliato, Marcelo Álvarez, Roberto Alagna či Jonas Kaufmann, u nás Otakar Mařák, Viktor Kočí, Vladimír Krejčík, Peter Dvorský, Leo Marian Vodička, Tomáš Černý, Peter Berger, Pavel Černoch a další.

Scarpia

Baronu Scarpiu zpívali například Tito Gobbi, Leonard Warren, George London, Giuseppe Taddei, Gabriel Bacquier, Cornell MacNeil, Dietrich Fischer-Dieskau, Matteo Manuguerra, Ingvar Wixell, Sherrill Milnes, Ruggero Raimondi, Renato Bruson, Juan Pons, Leo Nucci, Samuel Ramey či Bryn Terfel, u nás Bohumil Benoni, Zdeněk Otava, Přemysl Kočí, Antonín Švorc, René Tuček, Richard Haan, Jaroslav Souček, Václav Zítek, Ivan Kusnjer, Jiří Sulženko, Pavel Kamas a jiní.

Slavné nahrávky

Decca,1951, dirigent: Alberto Erede, Accademia Nazionale di Santa Cecilia orchestra and chorus, hlavní role: Renata Tebaldi, Giuseppe Campora, Enzo Mascherini.

EMI, 1953, dirigent: Victor de Sabata, Teatro alla Scala orchestra and chorus, hlavní role: Maria Callas, Giuseppe Di Stefano, Tito Gobbi.

Main article: Tosca (Sabata recording)

RCA Victor Red Seal, 1957, dirigent: Erich Leinsdorf, Teatro dell’Opera di Roma orchestra and chorus, hlavní role: Zinka Milanov, Jussi Björling, Leonard Warren.

Decca, 1959, dirigent: Francesco Molinari-Pradelli, Accademia Nazionale di Santa Cecilia orchestra and chorus, hlavní role: Renata Tebaldi, Mario Del Monaco, George London.

Decca, 1962, dirigent: Herbert von Karajan, Vienna Philharmonic, Vienna State Opera chorus, hlavní role: Leontyne Price, Giuseppe Di Stefano, Giuseppe Taddei.

EMI, 1964, dirigent: Georges Prêtre, Conservatoire de Paris orchestra, Paris Opera chorus, hlavní role: Maria Callas, Carlo Bergonzi, Tito Gobbi.

Decca, 1966, dirigent: Lorin Maazel, Accademia Nazionale di Santa Cecilia orchestra and chorus, hlavní role: Birgit Nilsson, Franco Corelli, Dietrich Fischer-Dieskau.

RCA Victor Red Seal, 1972, dirigent: Zubin Mehta, Philharmonia Orchestra, John Alldis Choir, Wandsworth School Boys’ Choir, hlavní role: Leontyne Price, Plácido Domingo, Sherrill Milnes.

Deutsche Grammophon, 1976, dirigent: Mstislav Rostropovich, French National Orchestra,

French National Radio chorus, hlavní role: Galina Vishnevskaya, Franco Bonisolli, Matteo Manuguerra.

Philips, 1976, dirigent: Sir Colin Davis, Royal Opera House orchestra and chorus, hlavní role: Montserrat Caballé, José Carreras, Ingvar Wixell.

Decca, 1978, dirigent: Nicola Rescigno, National Philharmonic Orchestra, London Opera chorus, Wandsworth School Boys’ Choir, havní role: Mirella Freni, Luciano Pavarotti, Sherrill Milnes.

Deutsche Grammophon, 1979, dirigent: Herbert von Karajan, Berlin Philharmonic, Berlin State Opera chorus, Schöneberger Sängerknaben, hlavní role: Katia Ricciarelli, José Carreras, Ruggero Raimondi.

EMI, 1980, dirigent: James Levine, Philharmonia Orchestra, Ambrosian Opera chorus, St. Clement Danes School choir, hlavní role: Renata Scotto, Plácido Domingo, Renato Bruson.

Sony, 1988, dirigent: Michael Tilson Thomas, Hungarian State Orchestra, Hungarian State R/TV chorus, hlavní role: Eva Marton, José Carreras, Juan Pons.

Decca, 1990, dirigent: Sir Georg Solti, National Philharmonic Orchestra, Welsh National Opera Chorus, Royal Opera House Children’s chorus, hlavní role: Kiri Te Kanawa, Giacomo Aragall, Leo Nucci.

Deutsche Grammophon, 1990, dirigent: Giuseppe Sinopoli, Philharmonia Orchestra, Royal Opera House chorus, hlavní role: Mirella Freni, Plácido Domingo, Samuel Ramey.

RCA Victor Red Seal, 1990, dirigent: Daniel Oren, Royal Opera House orchestra and chorus, hlavní role: Raina Kabaivanska, Luciano Pavarotti, Ingvar Wixell .

EMI, 2000, dirigent: Antonio Pappano, Royal Opera House orchestra and chorus, Tiffin Boys’ Choir, hlavní role: Angela Gheorghiu, Roberto Alagna, Ruggero Raimondi.

Sony, 2000, dirigent: Riccardo Muti, Teatro alla Scala orchestra and chorus, hlavní role: Maria Guleghina, Salvatore Licitra, Leo Nucci.

Decca, 2001, dirigent: Zubin Mehta, Maggio Musicale Fiorentino orchestra and chorus, hlavní role: Fiorenza Cedolins, Andrea Bocelli, Carlo Guelfi.

Filmová zpracování

1976, Itálie/Německo, režie: Gianfranco De Bosio, dirigent: Bruno Bartoletti, hrají a zpívají: Raina Kabaivanska, Plácido Domingo, Sherrill Milnes.

1992, Itálie/Německo/Velká Británie/Francie, režie: Giuseppe Patroni Griffi, režie videozáznamu: Brian Large, dirigent: Zubin Mehta, hrají a zpívají: Catherine Malfitano, Plácido Domingo, Ruggero Raimondi (Tosca: In the Settings and at the Times of Tosca).

2001, Francie/Německo/Itálie/Velká Británie, režie: Benoît Jacquot, dirigent: Antonio Pappano, hrají a zpívají: Angela Gheorghiu, Roberto Alagna, Ruggero Raimondi.

(autor textu: MILAN VALDEN)