Může mít i politik výjimečný hudební talent? Aneb Condi hraje královně

Představujeme šest politiků s výjimečným talentem pro hudbu
(The BBC Music Magazine – 8. 5. 2015 – Hellen Wallace)

Není to zas až tak dávno, co složil Ed Balls, bývalý stínový ministr financí a poslanec úspěšně zkoušku 4. stupně výuky hry na klavír. O hudbu se zajímá už mnoho let. Nakonec se po své čtyřicítce rozhodl proměnit zájem v praktickou znalost, a pomalu, ale jistě postupuje a skládá zkoušky.

Balls ovšem není zdaleka prvním muzikálním politikem, či spíše bývalým politikem mezi hudebníky. Zájem o hudbu některé politiky dovedl k uměleckým výkonům vysoké úrovně. Představujeme šest politických osobností, kterým se podařilo spojit diplomatické manévrování a okázalé proslovy se zdokonalováním preludií a nacvičováním menuetů.

 

1. Fridrich II. Veliký (1712–1786)

Představte si současného politického vůdce, který by angažoval nejlepší světové skladatele a hudebníky a také s nimi koncertoval, který by postavil nejmodernější operní dům a byl vždy přítomen v hledišti. Ne, ani my si takového politika představit nedokážeme, ale pruský král Fridrich II. tohle všechno dělal. Poskytl dokonce velkému Johannu Sebastianu Bachovi téma pro jeho Hudební obětinu. Johann Joachim Quantz zkomponoval pro „starého Fritze“ hodiny hudby pro flétnu. Ten ji pak hrál spolu s Františkem Bendou a Carlem Philippem Emanuelem Bachem, kteří ho doprovázeli na strunné a klávesové nástroje. Sám král byl šikovný skladatel. Mezi obsazováním Slezska a Polska, organizováním nepřímých daní a transformací pruské armády v nejobávanější vojenskou sílu v Evropě napsal řadu galantních skladeb.

 

2. Ignacy Jan Paderewski (1860–1941)

Velcí hudebníci užívali svého věhlasu často k politickému protestu, ale je dosti vzácné, aby hudebník přijal funkci předsedy vlády a v této roli zajistil nezávislost svému státu. Koncem devatenáctého století byl Paderewski publikem téměř mysticky zbožňován jako světaznalý virtuóz. Jeho opera Manru (1901) a Symfonie b moll Polonia (1909) jsou hluboce vlastenecká díla. Během první světové války se stal členem Polského národního výboru. V roce 1918 zastupoval svou zemi při jednání s Woodrowem Wilsonem, při nichž se amerického prezidenta snažil přesvědčit, aby jako součást Versaillských dohod prosazoval nezávislost Polska. V roce 1919 byl předsedou vlády a ministrem zahraničí, později polským velvyslancem u Společnosti národů.

 

3. Edward Heath (1916–2005)

Britský premiér let 1970–1974 Edward Heath by dal zřejmě přednost tomu, kdyby mohl strávit život dirigováním poslušného orchestru, a ne zápolit s neústupnými odbory, pohybovat se na tenkém ledě parlamentu, v němž neměl potřebnou většinu, a jednat s ambiciózní Margaret Thatcherovou. Jeho hudební talent byl ovšem omezený a můžeme děkovat siru Huhgovi Allenovi z Královské hudební akademie za to, že studenta nasměroval do politiky (novinář Alexander Chancellor si vzpomíná, že koncem sedmdesátých let dirigoval Edward Heath Orchestr mladých Evropské unie. Ve francouzských novinách se pak objevil článek s titulem Heath a massacré Mozart. Jisté je, že byl posledním premiérem, který si do Downing Street č. 10 dal nastěhovat koncertní křídlo Steinway, hrál na varhany v kostele svaté Trojice v Bromptonu, hostil ve svém sídle Chequers Court osobnosti jako například Yehudi Menuhina, Isaaka Sterna a Clifforda Curzona nebo jako dirigent zahrál s Londýnským symfonickým orchestrem Elgarovu koncertní předehru Cockainge.

 

4. Vytautas Landsbergis (narozen 1932)

Na světě nebude mnoho profesorů hudebních dějin, kteří by byli schopni sepsat návrh nové ústavy pro svůj národ. Landsbergis, který je momentálně předsedou Litevské konzervativní strany a poslancem Evropského parlamentu, byl po vyhlášení nezávislosti první litevskou hlavou státu. Studoval hru na klavír a muzikologii. Studia dokončil v roce 1950 a poté jako profesor vyučoval hudební dějiny. Stal se členem Litevského hnutí za přestavbu Sajudis, v roce 1989 a v následujícím roce byl zvolen v prvních svobodných volbách předsedou Rady Sněmu Sajudisu. Předsedal komisi, jež sepsala novou litevskou ústavu, ale vedl také delegaci, která jednala o stažení sovětských vojsk. Dnes je poslancem Evropského parlamentu a předsedou Litevské konzervativní strany. Landsbergis, jehož manželka je klavíristka, obě dcery hudebnice a syn filmař a literát, zůstává na Vilniuské hudební scéně vlivnou osobností.

 

5. Condoleezza Rice (narozena 1954)

„Condi“ byla první ministryní zahraničních věcí afro-amerického původu a také jako první vystupovala s cellistou Yo Yo Mou a zpěvačkou Arethou Franklinovou (ne současně). Chtěla se stát klavíristkou, svůj koncertní debut měla v Denveru v patnácti letech, ale setkání s většími talenty na hudebním festivalu v Aspenu ji přesvědčilo, aby se začala věnovat mezinárodním vztahům. V letech 2001–2005 byla poradkyní pro národní bezpečnost, později (2005–2009) se ve vládě George Walkera Bushe stala ministryní zahraničí. Dnes je profesorkou politologie na Stanfordské univerzitě. Dokonce i během působení ve Washingtonu hrála pravidelně komorní hudbu se skupinou, kterou vedla houslistka Soye Kimová, a často vystupovala se skladbou známou jako Condina skladba – Brahmsovým Klavírním kvintetem f moll. V rozhovoru pro New York Times řekla: „Když hraji, soustředím se jen na Brahmse. Jsou to chvíle, kdy se od sebe vzdálím a toho si velice cením.“ Její sen? Naučit se druhý Brahmsův klavírní koncert. Máme se na co těšit.

 

6. Ivo Josipovič (narozen 1957)

Ivo Josipovič je jediný prezident v našem seznamu. Funkci chorvatského prezidenta zastával v letech 2010–2015. Tento energický právník a cenami vyznamenaný skladatel hrál klíčovou roli při proměně Ligy komunistů Chorvatska v Sociálně demokratickou stranu. Rovnou ze záhřebské hudební Akademie, kde vyučoval harmonii, odešel do poněkud náročnějšího prostředí postkomunistické a poválečné vlády. Byl dlouholetým ředitelem Záhřebského hudebního bienále soudobé hudby a sám také napsal více než padesát skladeb (poslechněte si jeho živou Samba da Camera na YouTube). Poté, co byl zvolen prezidentem, prohlásil, že napíše operu o smrti Johna Lennona. Zatím mu v tom zřejmě bránilo jeho hlavní zaměstnání…

Překlad Ondřej Lábr
Redakčně kráceno a upraveno