Ve vašem životě se setkávají tři světy: sólové hraní, dirigování a pedagogika. Kde cítíte, že jste nejvíc „doma“?
Všechny zmíněné činnosti se od sebe velmi liší, ale poté, co jsem prozkoumal (omezený) repertoár flétny, mě těší dirigovat velká díla, známá i méně známá, jak je tomu koneckonců i v tomto případě [oratorium Eva, pozn. red.].
Přeskakujete mezi rolí sólisty a dirigenta. Co vás nejvíc překvapilo, když jste poprvé zjistil, že musíte „dýchat“ nejen za sebe, ale za celý orchestr?
Dýchání je pro mě při dirigování velmi užitečné a cenné. Zároveň nejcennějším komplimentem, který dostávám od zpěváků, je, že se pod mým dirigentským vedením cítí komfortně. Hra na flétnu, zpěv a konečně dirigování vyžadují stejnou techniku.
Zažil jste spolupráci s obrovskými osobnostmi – Yehudi Menuhinem, Mstislavem Rostropovičem… Co podle vás dělá hudebníka skutečně „velkým“? Právě oba hudebníci prosluli svým humanistickým postojem, má třeba i toto vliv?
Tito velcí hudebníci na mě přirozeně velmi zapůsobili, zároveň byli velmi prostí a přístupní. Také velkorysí. To je právě pro mě pravděpodobně znak oné „velikosti“. Také to pro mě bylo a je celoživotní lekcí.
Když se vracíte k méně známému dílu, jako je Eva, musíte ho nejdřív „obhájit“ sám před sebou? Co vás přesvědčilo, že právě toto oratorium má dnes co říct? Vidíte v tomto oratoriu nějaké paralely, které by se daly vztáhnout k dnešní době?
Ve skutečnosti to byl nápad Igora Františáka (zakládající člen Svatováclavského hudebního festivalu, klarinetista) uvést jedno z Massenetových mimořádných oratorií. Massenet ve skutečnosti složil oratoria čtyři, avšak nikdy nebyla provedena. Jeho volba směřovala k jinému dílu, ale já jsem byl ještě více okouzlen Evou, která se také jinak nazývá „mystérium ve třech částech“. Je to příběh Adama a Evy s velmi nečekaným koncem, kdy jsou oba prokleti, ale jim to nevadí, protože se milují.
Massenetovo oratorium Eva není dílo, které slyšíte každý rok. Co byste vzkázal posluchačům, aby si uvědomili, že jde o hudební událost, kterou by neměli propásnout?
Přijďte sami pro sebe objevit „oratorium“, které je ve skutečnosti okouzlující lyrickou operou. Zejména dva duety Adama a Evy jsou dle mého soudu mimořádně krásné. Pozoruhodné je také účinkování sboru.
Pokud byste měl jedním slovem vystihnout atmosféru, kterou si publikum z Evy odnese, jaké by to slovo bylo?
Romantismus.
