Operní kukátko (28)
Opera se baví sama sebou – René Jacobs a Gassmannova L‘Opera Seria
Slavný dirigent (a bývalý slavný kontratenor) René Jacobs před dvaceti lety vzkřísil vtipnou operní komedii Leopolda Floriana Gassmanna (1729-1174), klasicistního skladatele u vídeňského císařského dvora, který se narodil v Čechách (v dnešním Mostě). Jeho opera buffa, nazvaná L’Opera Seria (Vážná opera; na libreto dvorského básníka Raniera de’ Calzabigiho, také Gluckova spolupracovníka) se odehrává v středně velkém italském městečku, kde chtějí skladatel a básník uvést svoji novou (fiktivní) operu L’Oranzebe. Intriky v souboru, dohadování se pěvkyň a jejich matek (obsazených v této inscenaci en travesti kontratenory), hádky mezi tvůrci opery, milostné zápletky a vůbec parodie operního prostředí jsou námětem tohoto\ svižného díla pro jedenáct sólistů. Jacobsovo současné nastudovaní v bruselském Cirque Royal disponuje znamenitou sestavou zpěváků s komickými schopnostmi. Mezi známými sólisty se nachází například i dramatická koloraturka Alex Penda (dnes ale již i Straussova Salome) nebo lyrická sopranistka Sunhae Im. Opera provedená poprvé roku 1769 ve vídeňském Burgtheatru potvrzuje v několika nastudováních pod Jacobsovou taktovkou svou životnost, ale samozřejmě se více baví poučení diváci. Série šesti představení v únoru s premiérou 9. února 2016 vznikla jako součást rozsáhlé koprodukce. Pod taktovkou René Jacobse hraje sloučený orchestr Baroque Orchester B’Rock a hudebníci La Monnaie Symphony Orchestra.
Gassmannovo dílo zastínila ve své době hudba velikána Wolfganga Amadea Mozarta, přesto jeho komické opery nepostrádají hudebních kvalit a inovativních libret, například opera La Contessina (Die junge Gräfin) byla uvedena i v Čechách a jejím základem je veselé libreto Carla Goldoniho se ztřeštěnými situacemi a typy. Další opera Kritická noc (La Notte critica) byla natočena i ve zkrácené verzi v úpravě Václava Noska pro Českou televizi roku 1996 (režie Jan Bonaventura) na základě inscenace českobudějovického divadla.
Mitridate v Paříži se skvělými výkony
Mozartova opera Mitridate, re di Ponto, jejíž obsazení vyžaduje několik skvělých mozartovských belcantových zpěváků, slaví po premiéře 11. února 2016 velké úspěchy v nové inscenaci v Théâtre des Champs-Élysées.
Dílo čtrnáctiletého (!) skladatele představuje neuvěřitelně zralý a promyšlený divadelní kus s hudebně psychologickým vystižením řady duševních stavů hrdinů, tak jak to nezvládl prakticky žádný jiný skladatel v tak komplexním pohledu. Hlavní hvězdou představení se stala (vcelku očekávaně) francouzská koloraturní sopranistka Patricia Petibon v roli Aspasie, milenky titulního hrdiny. Vrátila se k roli, kterou před několika lety vytvořila naposledy i na první operní mnichovské scéně. Kritiky jsou nadšeny jejími vodopády vokálních ozdob a zároveň dramatickým hereckým výkonem. Vedle ní se výrazně prosazuje i Myrtò Papatanasiu v roli královského syna Sifareho a kontratenorista Christophe Dumaux v roli druhého syna Farnaceho. Dílo nastudovala mozartovská specialistka Emmanuelle Haïm se souborem Le Concert d’Astrée. Sérii pěti představení zakončí repríza 20. února 2016, vysílaná jako livestream na Arte Concert.
Elegantní Růžový kavalír v Chicagu
Tradiční, ale výtvarně velmi krásně provedená inscenace Straussova Růžového kavalíra oslňuje na scéně Lyric Opera v Chicagu. V hlavních rolích Amanda Majeski (Maršálka), která zde získala nedávno i velmi dobré ohlasy na svou Hraběnku ve Figarově svatbě, Christina Landshamer (Sophie) a britský basista Matthew Rose (Ochs jako debut v chicagské opeře). Ty doplňuje v současnosti asi nejzkušenější a nejžádanější představitelka mladého Octaviana – mezzosopranistka Sophie Koch.
Tu v následující sérii představení v březnu 2016 nahradí anglická mezzosopranistka Alice Coote. Martina Weber vedla velmi citlivou režii s vybranou historickou výpravou a kostýmy (Thierry Bosquet). Diriguje Edward Gardner.
Věc Makropulos v Innsbrucku
Zdá se, že Janáčkova opera Věc Makropulos postupně na zahraničních scénách vytlačuje v posledních letech Její pastorkyni, často uváděnou pod názvem Jenůfa. V sobotu 13. února se více než třistaletá hrdinka představila také v Tiroler Landestheater Innsbruck. Francesco Angelico dílo hudebně nastudoval a režijně je připravil Kurt Josef Schildknecht. Operní divu zpívala rodilá Vídeňačka Susanna von der Burg, která ale působí na innsbrucké scéně již od sezony 1999/2000 a vytvořila zde řadu různorodých dramatických operních partů.
Satyagraha v Oldenburgu
I město s pouhými sto šedesáti tisíci obyvateli jako je Oldenburg v Dolním Sasku si může dovolit produkci Glassovy opery Satyagraha (1980), jejímž hlavním námětem je nenásilný odpor organizovaný Móhandásem Karamčandem Gándhím. Inscenace minimalistického, rozsáhlého hudebně-dramatického díla měla místní premiéru 6. února 2016.
Dílo je prováděno v původní jazykové verzi, tedy v sanskrtu s německými titulky. Dílo nastudoval dirigent Carlos Vázquez a režii vedla Andrea Schwalbach. V roli Mahátmy Gándhího vystupuje Timothy Oliver, americký tenorista působící převážně v Německu, který se zatím spíše věnoval lyričtějším partům. Dlouhodobě působí zejména na drážďanské scéně Semperoper. Pozná někdy český divák toto významné světové dílo naživo?
Dvakrát Orfeus v Budapešti
Pod názvem Greek Late Night spojila budapešťská operní scéna dvě klasicistní díla na totožné libreto.
V prvé polovině večera zaznívá Gluckova opera Orfeo ed Euridice (1762) a ve druhé pak verze Ferdinanda Gaspara Bertoniho Orfeo (1778). V Gluckově díle zpívá Orfea maďarský kontratenorista Zoltán Darago, v Bertoniho pak krásná maďarská mezzosopranistka Eva Varhélyi. Za pozornost stojí i obsazení mezinárodně proslulé koloraturní sopranistky Ingrid Kertesi jako Hymena v Bertoniho opeře. Obě opery nastudoval a dirigoval László Bartal. Režijně a scénograficky jsou ale ztvárněny rozdílnými inscenačními týmy. Po premiéře 5. února následují v únoru ještě další tři reprízy.
Orfeus – věčná operní látka
I opera francouzského skladatele Pascala Dusapina (narozen 1955) Passion (Vášeň) vychází z antického orfeovského mýtu, tak jak ho chápalo v jednotě slova a hudby renesanční divadlo a vůbec prvé operní útvary. Velký význam má kvalitní libreto z dílny skladatele a Rity de Letteriis, jež zpracovává prastarý příběh pohledem dvou krajních individualit muže a ženy. Opera zažila premiéru roku 2008 a v současnosti proběhla její německá koncertní premiéra v Alte Oper ve Frankfurtu nad Mohanem v prostoru Mozartova sálu (8. února 2016). Dílo provedl uznávaný soubor Ensemble Modern a jedinými dvěma sólisty byli Keren Motseri (soprán) a Georg Nigli (tenor), který zpíval mužskou roli už v premiérovém nastudování v Aix-en-Provence. Vocalconsort Berlin zajistil sborový part pro šest zpěváků a dirigoval Frank Ollu.
Amok – nová opera
Nová opera francouzského skladatele Françoise Cattina Amok, která měla předminulý týden premiéru ve francouzském Reims (5. února 2016), dokazuje, že v opeře jde sloučit takřka vše. Libreto Orianne Moretti (zároveň režisérky inscenace) totiž vychází ze dvou klasických, ale zcela odlišných literárních děl. Prvním z nich je Baudelairova sbírka Květy zla a druhým drama Faust od Johanna Wolfganga Goetheho. Diriguje Nicolas Farine.
Dalibor Jenis v Sydney
Nová inscenace Verdiho opery Luisa Miller (1849) podle Schillerova dramatu, která vznikla v koprodukci Sydney Opera House a Opéra de Lausanne, nyní právě uváděná v Sydney, hostí mezi sólisty také slovenského barytonistu Dalibora Jenise, který právě značnou část svého repertoáru věnuje italské opeře.
Verdiho dílo je široce zastoupeno v jeho repertoáru (například Hrabě Luna, Giorgio Germont, Don Carlo di Vargas, Nabucco, Anckarström nebo Renato v Maškarním plese, Jago, Macbeth, Ford, ale i party v méně známých operách jako Ezio v Attilovi nebo Il Cavaliere die Belfiore v raném díle Jeden den králem). Slovenský zpěvák sklízí velmi dobré kritiky místního tisku. Inscenace je dílem režiséra Giancarla de Monaca na scéně Williama Orlandiho, kterého hlavním materiálem jsou segmenty sochařských děl z bílého mramoru. Diriguje Andrea Licata. V hlavních rolích dále vystupují Nicole Car (Luisa), Diego Torre (Carlo), Sian Pendry (Frederica) a Raymond Aceto (Walter).
Krassimira Stoyanova onemocněla
V současné nové sérii představení Dvořákovy Rusalky (9., 13., 18., 21. února) ve vídeňské Staatsoper nahradila skvělou bulharskou sopranistku v hlavní roli nejprve Camilla Nyllund, jedna z nejlepších představitelek této role. Nyllund sklidila velký úspěch s tímto partem i v salcburské inscenaci, která se ale jako celek zdála části veřejnosti kontroverzní. I nyní se rakouské kritiky nad výkonem Camilly Nyllund rozplývají; spojuje v sobě ve správném poměru dramatičnost i poezii. V sobotu 13. února byla pak role svěřena jako debut ve Wiener Staatsoper izraelské sopranistce Gal James, která ji například již zpívala v Drážďanech roku 2011 pod Netopilovou taktovkou.
Rozhovor týdne
Barrie Kosky o Offenbachově díle. Známý činoherní a operní režisér a dnes také intendant Komische Oper v Berlíně u příležitosti poloscénického provedení Offenbachovy operety Salon Pitzleberger (10. února 2016) sděluje svoje názory na stále podceňované dílo slavného skladatele. Původem australský režisér (narozen 1967) shledává Offenbachovo dílo jako velmi erotické a jako vrcholnou zábavu své doby, která je ovšem z hlediska i dnešního pohledu často vybavena velmi nadčasovými tématy. Berlínská Komische Oper v současnosti uvádí nejen tuto operetní frašku, ale také má na repertoáru Krásnou Helenu a Hoffmannovy povídky i dvojí provedení polozapomenuté lehké opery Fantasio (13. a 16. února 2016) na námět Alfreda de Musset v koncertním provedení – rozhovor najdete zde .
Výstava týdne
Hans Robert Pippal (1915-1998) – Sehnsucht nach der heilen Welt (Touha po neporušeném světě). Vídeň, Albertina, 22. ledna – 28. března 2016. Vídeňský malíř, knižní úpravce a textilní výtvarník mnohokráte zachytil podobu rodné Vídně a její četné památky. K jeho oblíbeným motivům také patřila Wiener Staatsoper v různých ročních dobách.
Nahrávka týdne
Haydn Opera Gala. Capriccio 2015 (2 CD). Pod nepříliš vynalézavým názvem se skrývá sestřih nejlepších čísel ze dvou koncertních provedení Haydnových oper, na nichž spoluúčinkoval WDR-Funkhausorchester Köln. Haydnovy opery jsou stále řídkým jevem na scénách operních divadel. Ale po „haydnovském“ roku 2009, tedy roku dvoustého výročí jeho úmrtí, kdy bylo uvedeno větší množství Haydnových oper na různých operních scénách i festivalech, se ukazuje, že problémem není ani tak nezájem dramaturgů, jako spíše nedostatečná divadelnost některých titulů, u nichž zápletka je dnešnímu divákovi těžko pochopitelná nebo se může zdát příliš triviální. Haydnovy opery přitom obsahují množství krásné hudby, takže občasná koncertní provedení přinášejí mnohé hudební požitky. Na labelu Capriccio teď vycházejí ukázky z provedení (na základě nového kritického vydání) Haydnovy opery L’Infedeltà delusa (Nevěra se nevyplácí; 1773) v záznamu koncertu z roku 2009 s dirigentem Markusem Poschnerem a La vera costanza (Opravdová stálost; 1776) s dirigentem Manuelem Hernández-Silvou (2011).
Obě dvě komické opery spojuje téma partnerské věrnosti. Výběry z koncertního provedení oper ale odlišuje rozdílné dirigentské pojetí, slyšitelné od prvních taktů. Mezi kvalitními interprety naleznete řadu známých zpěváků se zkušenostmi s hudebním klasicismem. V prvním díle zpívá hlavní roli koloraturní sopranistka Simone Kermes a druhou sopránovou roli podstatně lyričtější hlas Chen Reiss. V druhém pak kvarteto milenců zpívají Juanita Lascarro, opět Chen Reiss, Thomas Michael Allen a Rainer Trost. Po průkopnickém činu – nahrávce osmi Haydnových oper Antalem Doratim v projektu firmy Philips v sedmdesátých letech dvacátého století – a po zájmu Nikolause Harnoncourta, který vyústil také v několik nastudování a nahrávek Haydnových oper, se k rukám obdivovatelů dostává další záznam reprezentující posun v haydnovské operní interpretaci. Jeho opery se opravdu asi nikdy nestanou repertoárovými kusy, ale občasné festivalové jevištní nebo koncertní provedení dává možnost poznat další fasety tohoto výjimečného skladatele.
Gustav Mahler a adeptka operní kariéry ještě jednou
Gustav Mahler (1860-1911), rakouský dirigent a skladatel, také jednou seděl v porotě pěvecké soutěže na vídeňské konzervatoři.
Po udělení cen ho ve vstupním sále potkal jakýsi známý, který nestihl vlastní ceremoniál a Gustava Mahlera se zeptal: „Je to pravda, že ta mladá pěvkyně XY nedostala cenu? Slyšel jsem, že jí chyběl jen jeden hlas.“ Slavný umělec a porotce v jedné osobě klidně odpověděl: „To máte úplně pravdu. Dámě opravdu chyběl jen jeden hlas – její vlastní.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]