Seznamte se: Marek Švejkar

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Marek Švejkar – klarinet   

Kdy a kde jsem se narodil

Narodil jsem se ve městě Chomutov, 19. května 1995.

Moje rodina a její vztah k hudbě

Naše rodina má pozitivní vztah k hudbě, nicméně jsem doma jediný, kdo se hudbou zabývá profesionálně. Maminka a její otec hráli v dětství na klavír a babička na housle. I když se hudbě nikdo z rodiny nevěnuje, přesto vděčím svým rodičům za plnou podporu mého hudebního vzdělání a za jejich velké pochopení pro mou muzikantskou činnost.

Jaké byly moje hudební začátky

Od mala jsem vyrůstal v hudebním prostředí, které jsem si ovšem vyhledával sám. Od svých šesti let jsem chodil na hodiny zobcové flétny, v devíti letech jsem přestoupil na klarinet, který jsem chtěl posléze studovat. Ve třinácti letech jsem se začal učit hrát na klavír, který mi otevřel obzory do světa klasické hudby.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor

Klarinet a klavír jsem si vybral z důvodu blízkého vztahu k těmto dvěma nástrojům. Původně jsem se chtěl věnovat hře na hoboj, ale jediný učitel hoboje v Základní umělecké škole Jirkov, kam jsem chodil celé své dětství, odešel. Nejbližší možná volba pro mne byl klarinet. Přeci jen, vypadají podobně.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj

Ze svého prvního veřejného vystoupení mám dodnes vrytou vzpomínku v paměti. Hrál jsem skladbičku na zobcovou flétnu za doprovodu klavíru. Její název si již nepamatuji, ale krásné pocity ze hry před plným koncertním sálem mám dodnes.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Na Základní umělecké škole Jirkov jsem vystřídal více učitelů různých nástrojů, na klarinet mě vyučoval Vilém Liebig. V patnácti letech jsem nastoupil na Teplickou konzervatoř do třídy magistra Vladimíra Zíky, u kterého jsem studoval dva roky. Posléze jsem přestoupil na Pražskou konzervatoř do třídy docenta Milana Poláka a magistry Ludmily Peterkové. Po dalších dvou letech jsem udělal přijímací zkoušky na Conservatoire à Rayonnement Régional v Paříži, kde studuji ve třídě Franka Ameta a Paula Meyera, a nyní studuji obě školy současně. Absolvoval jsem mnoho zahraničních i tuzemských klarinetových kurzů, kde vyučovali vynikající klarinetisté.

Za veškeré vedení všech učitelů jsem velmi rád, protože z nich čerpám dodnes.

Soutěže, kterými jsem zatím prošel a co hlavně mi daly

Zúčastnil jsem se mnoha evropských i národních soutěží, které mi pokaždé daly ohromné množství zkušeností i přesto, že jsem na některých neuspěl. Nemohu říci, která mi dala více či méně. Avšak nelituji žádné, na kterou jsem jel. Vždy to byla výborná zkušenost.

Co považuji za svůj největší úspěch

Velmi rád vzpomínám na koncert s Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií, kde jsem interpretoval Première rhapsodie od Clauda Debussyho, nebo účast na jedné z nejprestižnějších klarinetových soutěží v Paříži Concours Debussy, která mi otevřela obzory právě do Francie a tamního studia.

Jak hodně cvičím

Nerazím teorii jako někteří hudebníci, že je potřeba hrát několik hodin denně. Já se snažím cvičit co nejefektivněji a udělat za co nejkratší dobu co největší penzum práce. Někdy nad tím strávím tři hodiny, někdy zase pět. Velmi se to liší. Ovšem hraji každý den, abych nevyšel z formy.

Můj profesní vzor

Nemohu říci, že mám konkrétní profesní vzor. Velmi často se nechávám inspirovat širokou škálou hudebních žánrů a jinými hudebními nástroji. Ať už se jedná o jazz, operu, folklor nebo hudbu, které se nevěnuji, tak například violoncello, zpěv, dirigování a tak dále. Nicméně mezi mé hudební vzory patří Yuja Wang, Truls Mørk, Pierre Boulez a Leonard Bernstein (oba z pohledů dirigenta).

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout

V následujících měsících mě čekají přijímací zkoušky na tři vysoké školy v zahraničí, Conservatoire National Supérieur de Musique et de Dance v Paříži, Conservatoire National Supérieur de Musique et de Dance v Lyonu a Haute École de la Musique v Ženevě. Vybral jsem si konkrétně školy, kde působí vynikající učitelé, se kterými bych chtěl strávit alespoň příští tři roky studia. Mým životním cílem ve světě hudby je samozřejmě získat práci, ale především dělat hudbu pořád stejně tak rád, jako nyní.

Jakou hudbu provozuji nejraději

Nejraději dělám hudbu klasickou. K jiné jsem doposud neměl příležitost se dostat.

Jakou muziku rád poslouchám

Nemám vyhraněný žánr, kterým bych trávil hodiny poslouchání. Vesměs poslouchám vše, co se mi líbí. Může to být zrovna psychedelický rock nebo dudácká.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas

Abych řekl pravdu, tak volnočasové aktivity nemám, hudba mi vyplňuje většinu mého času. Rád se věnuji jazykům a cestování, což mi kompenzuje odpočinek.

Co mi dokáže udělat největší radost

Největší radost mi dělají maličkosti, které v životě přicházejí často, jen si jich člověk musí všímat a užít si je. Například procházky s kamarády podél Seiny nebo jakékoliv spontánní akce.

Moje největší přání

Nechci být stereotypní, ale mé největší přání asi je být spokojený a šťastný.

***

Milan Polák, pedagog Pražské konzervatoře
Marek Švejkar je jedním z nejvýraznějších talentů v oboru hry na klarinet nejen v České republice, ale i v Evropě. Svědčí o tom i jeho úspěchy na národních i mezinárodních soutěžích, kde získal vždy první místo: Concorso Internazionale per Clarinetto Carlino (Itálie 2011), Markneukirchener Wettbewerb (Německo 2012) – (absolutní vítěz), Soutěž konzervatoří a hudebních gymnázií (Česká republika 2012), Miedzynarodowy Konkurs Instumentów Detych (Polsko 2012) Concorso Internazionale per Clarinetto „Saverio Mercadante“ Bari (Itálie 2012), Klarinetová soutěž „Czech Clarinet Art“ v Hořicích (ČR 2013), Concorso Internazionale per Clarinetto Breno (Itálie 2013).

V lednu 2014 vystoupil sólově s Českou filharmonií pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, což dokládá jeho vysokou interpretační úroveň. Uspěl také v kvalifikaci na prestižní mezinárodní soutěži Concours Debussy, kam poslalo nahrávku sto sedmdesát devět kandidátů ze dvaačtyřiceti zemí a bylo vybráno šestapadesát kandidátů.

Na Pražské konzervatoři během krátké doby dospěl ve zcela výjimečného hráče ve svém oboru. Jeho umělecký projev je neobyčejně vyzrálý a inspirující pro ostatní studenty.

Obdivuji jeho kreativitu a také to, že se snaží jít vlastní cestou a slepě nenapodobuje interpretační vzory. Je pedagogovi rovnocenným partnerem s vlastním názorem a výuka se posouvá spíše do formy dialogu.

Na Markovi oceňuji jeho vůli splnit si svůj sen, kterým je studium na Conservatoire National Supérieur de Musique et de Dance v Paříži. Držím mu palce a přeji mu úspěch.

www.prgcons.cz

Foto archiv Marka Švejkara