Nadcházející koncert na Spořilově spojuje barokní mistry, současného Arvo Pärta a moderního Villa-Lobose. Jak jste přistupovala k hledání jednotného výrazu v takto rozmanitém programu?
Někdy vzniká jednota právě skrze velké kontrasty. Nejvíce záleží na vážnosti skladeb a samozřejmě na respektujícím přístupu k nim. Takto může program s různými styly a obdobími vytvořit proud napětí a energie, který posluchače vtáhne a nepustí. To je náš cíl.
Na pódiu nevystoupíte jen vy, ale i vaši studenti. Co pro vás znamená sdílet jeviště se svými žáky a jak si myslíte, že takové společné vystoupení ovlivňuje jejich hudební růst?
Pro mě osobně je dar, že mohu tvořit hudbu se svými studenty. Nejen proto, že mi to dává ještě hlubší vhled do jejich vývoje, ale i proto, že je radostí vyměňovat si hudební myšlenky na hlubší úrovni a uvádět do praxe to, co jsme se společně naučili. Bude pro nás radostí nalézt společně jedinečný hlas.
Program zahrnuje Marcella, Bacha, Purcella. Máte blíže k baroknímu repertoáru, nebo vás více inspiruje moderní hudba, například Pärt či Villa-Lobos?
Každá hudba, která se mě dotkne, je inspirací. Každá epocha, každý skladatel má svůj jedinečný přístup. Vstoupit do něj, ponořit se a pocítit podstatu skladby je mým cílem. Proto se snažím nemít pevné preference, ale nechat se znovu a znovu inspirovat.
Obraťme se k vaší pedagogické činnosti. Již mnoho let učíte v Norimberku a ve Vídni. Co považujete za nejdůležitější, co by si měl student z výuky hry na hoboj odnést – techniku, hudební styl, nebo spíše odvahu najít vlastní hlas?
Jako učitel nesete velkou odpovědnost – nejen vůči studentům, ale i vůči umění, kultuře a hudbě samotné. Nejde o rychlé výsledky, ale o to naučit všechny technické aspekty nástroje tak, aby později bylo možné realizovat a učinit slyšitelným vše, co je v díle hudebně a stylově důležité. Zároveň je však nutné podporovat individualitu a sebedůvěru každého studenta.
Když se podíváte na dnešní mladou generaci hobojistů, co vnímáte jako jejich největší sílu a co naopak jako největší výzvu?
Co lze bezpochyby pozorovat, je neuvěřitelný technický pokrok mladé generace hobojistů. Je také nádherné vidět, že dnes po celém světě hrají hobojisté s takovou lehkostí. Největší výzvou naší doby je neztratit vážnost v přístupu k hudbě – odolat trendu „rychleji, výše, dál“ a místo toho si dopřát čas k pochopení skladeb, poznání jejich pozadí a tím dát každé skladbě její vlastní hlas.
Na koncertě se setkáte s Radkem Baborákem, významnou osobností české hudební scény. Co vás na spolupráci s ním nejvíce inspiruje?
Jsem velkou obdivovatelkou Radka Baboráka. Samozřejmě, že jako dechový hráč mohu být jen fascinována, ale on vyniká i jako dirigent a umělec svou vážností a oddaností v přístupu k hudbě. Navíc je krásné vidět, jak důležitá je pro něj jeho vlast, Česká republika, a co přispívá k jejímu kulturnímu životu.
Žijeme v době plné nejistoty a nepokoje. Radek Baborák říká, že hudba má moc léčit a smiřovat – souhlasíte s tím? Jak podle vás může koncert, jako je tento, nabídnout posluchačům pocit vnitřního klidu a útěchy? A jakou osobní roli hraje hudba ve vašem životě nad rámec profese?
Věřím, že hudba je jazyk, kterému rozumí každý. Hudba je jako lék pro naši mysl a duši, a právě proto je obzvlášť nezbytná v dobách napětí a nespokojenosti – aby byla součástí našich životů. Dokonce si umím představit, že by mezinárodní politická setkání dopadla zcela jinak, kdyby si politici nejprve společně poslechli krásný koncert. Možná to zní trochu naivně, ale jsem přesvědčena, že hudba otevírá naše póry a dává nám pocítit, co je v životě skutečně důležité.
Máte hudební sen, který jste si dosud nesplnila a na který se stále těšíte?
Na životě hudebníka je zvláštní to, že nikdy skutečně nedorazíte do cíle – vždy je tu něco nového k objevování a zkoumání. Připadám si jako na dobrodružné cestě celým svým životem – zkrátka sen!
