Ke spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu se vrací šéfdirigent Filharmonie Zlín a Janáčkovy opery v Brně Robert Kružík (mimochodem sám také vystudovaný a úspěšný violoncellista). Jejich první spolupráce se SOČRem se uskutečnila v roce 2020 na pražskojarním debutu – a od té doby se k oboustranné radosti rozvíjí. Poslechněte si koncert ze Dvořákovy síně Rudolfina v přímém přenosu stanice ČRo Vltava nebo ze záznamu na stanici ČRo D-dur.
Tvorba Jindřicha Felda se vyznačuje poměrně osobitým stylem, emocionálně vypjatým i virtuózně pulzujícím, inspirovaným širším spektrem podnětů počínaje moderními kompozičními technikami a konče hudbou Debussyho, Messiaena a Martinů. Při komponování, zejména koncertantních a komorních skladeb se sólovými nástroji, kladl autor důraz na znalost jejich interpretačních možností a na vědomé podchycení hráčského entuziasmu. Asi neznámějším příkladem je Koncert pro flétnu a orchestr, jehož prvního uvedení se roku 1954 ujal známý francouzský flétnista Jean-Pierre Rampal. Podobně silný ohlas měl Feld také s neoklasicky melodickým, přístupným, delikátním i virtuózním koncertem violoncellovým z roku 1958.
Dílo, které mělo být po nečekaném Dvořákově úmrtí oslavou jeho památky a odkazu, se následkem pohnutých událostí stalo smuteční hudbou nejen za Sukova tchána, ale také za jeho manželku, Dvořákovu dceru Otilku, která zemřela pouhých sedm let po svatbě. Mollová symfonie s andělem smrti v názvu byla v roce 1906 dokončena jako nesmírný tvůrčí čin, výsledek vnitřního zápasu. Ve variacích zpracovává témata osudu a smrti, vyjadřuje a líčí úzkost, bolest a smutek. Čtvrtá věta je intermezzem, vroucí vzpomínkou na Otilku. Do bojů s osudem a vzpomínkami však nakonec finále přináší katarzi, jež symbolizuje poznání, že utrpení a bolest jsou nedílnou součástí života. Prožívat chvíle štěstí, radosti a lásky by bez nich nebylo možné.
