Program koncertu měl promyšlenou koncepci
Dramaturgie večera připravila opět program s promyšlenou koncepcí. Méně známé skladby Antonína Dvořáka a Josefa Suka z jejich mladšího období tvorby byly postaveny do sousedství s opusem slavným ze stejné životní etapy skladatele, jehož tvorba již je však frekventována jen v obsazení pro sólové housle. Z nedávného zahajovacího večera nové sezóny byl dále podržen zájem o objevování české hudby. Dosadíme-li do obecně formulované charakteristiky konkrétní skladby, doplníme Slovanskou rapsodii č .3 As dur od Antonína Dvořáka z roku 1878, Symfonii E dur od Josefa Suka z roku 1899 a Houslový koncert č. 1 g moll Maxe Brucha, dílo z roku 1868.
Všechny skladby vyvolaly pozitivní reakci publika, vlna nadšení však zaplavila provedení Bruchova koncertu. Podnítil jí slavný britský houslista Daniel Hope, jenž se chopil sólového partu. Jeho charismatickému podání slavné skladby však výrazně pomohl též perfektně nastudovaný doprovod orchestru FOK za řízení Tomáše Netopila.
Bruchův první houslový koncert je pro Daniela Hopeho srdeční záležitostí
Daniel Hope se v programovém lístku zmiňoval o tom, že Bruchův první houslový koncert hraje již od dětství a že má k němu silný citový vztah. Na jeho interpretaci se uvedené skutečnosti odrazily výraznou měrou. Bylo to poznat v okamžiku, když sólista s jasným názorem diferencoval ve své hře důležité od nepodstatného, to znamená, že plasticky vyplouvaly na povrch tóny opěrné pro strukturu i obsah, aby jim tóny ostatní tvořily barevné okolí. Hopeho technika byla neomylná, tónová kultura i zásoba interpretačních strategií pro detail i celek neměla hranic. Intonační stránka jeho hry byla vedena výrazem. Důkazem toho mohly být dvouhlasé oktávy sólového nástroje v první větě, jejichž lehké intonační rozostření přineslo vyhrocení dramatismu hudby. (Pro tento efekt má i česká houslová koncertantní literatura svůj příklad – viz úvodní oktávy ve vstupu do Sukovy Fantazie g moll pro housle a orchestr). Daniel Hope hrál na nástroj „Ex – Lipiṅski“ z dílny Guarneri del Gesú, rok 1742. Dokázal ve spolupráci s dirigentem Tomášem Netopilem ústrojně zapracovat kadence do struktury kompozice, a proto vyzněla v dokonalé jednotě tak, že ji posluchači přijali způsobem, jako by se odvíjela bez přerušení. Volání: „Bravo!“ nebralo konce a britský virtuóz, spisovatel, televizní a rozhlasový moderátor Daniel Hope zahrál dva přídavky: od Johanna Paula von Westhoffa Imitazione delle Campane a od Johannesa Brahmse Guten Abend, gut‘ Nacht.
Dvořákovu Slovanskou rapsodii pojal Tomáš Netopil ve vyšších tempových relacích
V programu večera obklopovaly Bruchův koncert Dvořákova Slovanská rapsodie č. 3 As dur a Sukova Symfonie E dur. Dvořákovou skladbou byl koncert zahájen. Tomáš Netopil ji interpretačně podal ve vyšších tempových relacích, což této hudbě vnuklo spád i formovou ucelenost. Vzhledem k tomu, že jde o uvolněnou fantazijní formu, jednotného průběhu v ní vytvořeno příliš mnoho není. Ucelenost formy musela být tedy podpořena prováděcími metodami. Pražští symfonikové mají s Dvořákovou hudbou nemalé zkušenosti, a tak technické provedení Slovanské rapsodie As dur nepřineslo žádné vady. V úvodním harfovém vstupu si pozornost vydobyla svojí hrou Hana Müllerová. Kompozice je prodchnuta polkovými stylizacemi i melodikou blízkou české lidové písni. Získala si, stejně jako mnohé jiné podobné autorovy skladby, velké sympatie publika. Nutno však též dodat, že v konkurenci se Slovanskými tanci, které vznikly ve stejné době, nemá takovou kompoziční pregnanci. Vedle Slovanských tanců vždy tedy bude stát poněkud v pozadí.
Symfonie E dur, dílo mladého Josefa Suka (1874–1935) z roku 1899, vyplnila druhou polovinu večera. Spojujeme ji ještě se šťastným obdobím autorova života, jenž právě ukončil studia na Pražské konzervatoři. K jeho bývalému učiteli Antonínu Dvořákovi jej v té době poutala nejenom hluboká úcta jako ke kompozičnímu velikánovi, ale i láska k novomanželce Otylce, Dvořákově dceři. Není tedy divu, že v Symfonii E dur najdeme mnoho jasu a tvůrčího odhodlání. To jsou také hnací mechanismy vedoucí tvůrčí práci Josefa Suka neomylnými cestami vpřed, a daly proto vzniknout pozoruhodné skladbě, která o mnohém vypovídá – především o stavu uměleckého vývoje mladého skladatele. V Symfonii E dur najdeme již typickou autorovu odvahu experimentovat v harmonických vztazích, též však i schopnost vytvářet oduševnělé melodie. Instrumentace díla svědčí o inspiraci Dvořákovým rukopisem. Partitura zní osvěžena zajímavými barvami, způsobem, kdy každý nástroj dostává prostor pro své ideální využití.
Pod vedením Tomáše Netopila se orchestr skvěl v plném lesku
V dirigentovi Tomáši Netopilovi našla dlouhodobě Symfonie E dur zastánce, který dílo v roce 2008 natočil s Pražskými symfonii a opět se k němu po 17 letech vrátil. Z jeho aktuálního provedení vysvítá, že v něm pořád objevuje pronikavá témata i jejich zajímavé strukturální uchopení. Ve svém uměleckém zpodobení ukázal, že se symfonie po přehledných klasických formách prvních dvou vět (Allegro ma non troppo, Adagio) dostává do neortodoxních souvislostí ve vztahu k následující hudbě scherzosní (Allegro vivace) a finální (Allegro). Ve třetí a čtvrté větě se tak vymaňuje ze školského kadlubu a autor si jde vlastní neprošlapanou cestou. Dirigent Tomáš Netopil naplnil svoji interpretační koncepci akcentováním energických a vznešených poloh. Orchestr pod jeho vedením se na mnoha místech zaskvěl v plném lesku. Ve druhé větě se též v pregnanci rozezněla sóla klarinetisty Jana Czecha, hobojisty Jurije Likina či hornistky Zuzany Rzounkové.
Díky zajímavé interpretaci šéfdirigenta Tomáše Netopila spolu s Pražskými symfoniky bylo dílo přijato s velkými sympatiemi. Zda se konečně emancipuje do umístění mezi opory české romantické symfonie, jako jsou vrcholné symfonie Dvořákovy, popř. Fibichovy, je otázkou. Našly by se aspekty v jejím vnitřním uspořádání, které takový postup nepodpoří. Mladistvý elán této hudby a její čistý cit však opět posluchačský zážitek přinesl.
Daniel Hope & Tomáš Netopil
8. Října 2025, 19:30 hodin,
Obecní dům, Smetanova síň, Praha
Program:
Antonín Dvořák: Slovanská rapsodie č. 3 As dur op. 45
Max Bruch: Houslový koncert č. 1 g moll op. 26
Josef Suk: Symfonie E dur op. 14
Účinkující:
Daniel Hope – housle
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Tomáš Netopil – dirigent
