Náhled do Domingova hudebního mikrokosmu
Operní část byla soustředěna do prvé poloviny programu a sestávala převážně z oper Verdiho, jež byly doplněny dvěma zjevy italského verismu, Umbertem Giordanem a Giacomem Puccinim. Druhá polovina byla věnována zarzuelám, specificky španělskému žánru, který na počátku dráhy Plácida Dominga podstatně formoval jeho hudební duši ještě jako teenagera. Do jejich středu pak byl vložen, nepříliš ústrojně, Charles Camille Saint-Saëns, Léo Delibes a Franz Lehár.
Dalo by se říci, že nám tato živá legenda svým dramaturgickým výběrem poskytla jakýsi náhled do svého hudebního mikrokosmu. Připomeňme, že Domingo patří k nejvšestrannějším pěvcům současnosti, jeho repertoár zahrnuje přes 150 operních rolí, od Alfreda, jeho první tenorové partie, přes Rudolfa, Turiddu, Hoffmanna, Cania, Dona Carlose, Manrica… a mohli bychom pokračovat přes obrovský počet rolí italské a francouzské opery až k Lohengrinovi, Waltherovi von Stolzing či Parsifalovi. To vše vedle již zmíněných zarzuel, kterými na sebe, ještě v Mexiku, kam se jeho rodiče přestěhovali, začal upozorňovat již koncem 50. let. Pro Domingovu celoživotní dráhu je charakteristické, že začínal jako baryton a v závěru své pěvecké kariéry se věnuje opět barytonovému oboru. To již od roku 2009, kdy na něj jako Simon Boccanegra definitivně přesedlal. Druhá polovina programu tedy představovala, ve svých barytonových rolích, autobiograficky laděný zpětný pohled, návrat k samotným pěveckým začátkům Dona Plácida. Říkám to proto, že právě v tomto intimním rysu recitálu bylo cosi dojemného. Návrat velkého pěvce, jednoho z největších, nejmuzikálnějších a nejvšestrannějších za posledního půlstoletí, ke kořenům, jež ho utvářely. Slovenská sopranistka Adriana Kučerová a česká mezzosopranistka Ester Pavlů mu v tomto nostalgickém vzpomínání byly citlivými, sympatickými a taktními partnerkami a obě svým výrazným podílem přispěly k úspěchu večera.
Baryton nebo tenor?
Takže Plácido Domingo jako baryton? Chyba lávky. Hned v prvém čísle, Nemico della patria, recitativu a árii Gérada z Andrey Chéniera Umberta Giordana, nám Don Plácido předvedl, že tenorista v něm stále přetrvává. Zpívá sice barytonový obor, ale díky velkému společnému průniku obou rozsahů, v něm tenoristické reflexy, způsob tvoření tónu, stále zůstávají. I tóny v horní kvartě barytonového rozsahu zpívá jako tenorista, bez toho, že by si je podpíral zespodu. Chénierovo arioso, jež nebylo právě ideálním vstupem, ukázalo hned i další věci, jež pak platily pro celý večer. Hned zkraje řeknu, že se týkaly všeho jiného, než vokálních kvalit. Je to neuvěřitelné, ale Domingovy hlasové dispozice jsou zcela v pořádku, jeho ušlechtilá barva zní v barytonové tessituře stále krásně a pokročilý věk se na jeho zpěvu téměř neprojevuje. Snad jen dech se mu trochu krátí a nosnost jeho tenorbarytonu pochopitelně již není taková. Tady považuji za velkou chybu, že dirigent Rastislav Štúr nezvolil celkově o stupeň nižší dynamiku, aby se pěvec mohl lépe prosadit proti orchestrálnímu tutti. Ženské hlasy se samozřejmě prosazovaly díky své poloze mnohem lépe. Ale je velkou produkční chybou, že u recitálu postavenému jako pocta Domingovi, nedostal dirigent zpětnou vazbu ze sálu, že Symfonický orchestr Českého rozhlasu příliš kryje hlavní hvězdu večera. Spíše než malý počet zkoušek bude, odhaduji, zřejmě problém v tom, že nebyla ani jedna s pěvcem. Nebo se mýlím?
V Macbethově finální árii, Pietà, rispetto, amore předvedl Domingo všechny klíčové hodnoty verdiovské stylistiky a ukázal nám názorně, v čem spočívá tajemství bel canta. Přestože delší legatové fráze již bylo třeba nastavovat – biologické zákony jsou neúprosné – což však pěvec dokázal zkušeně zamaskovat. Smířit se bylo nutno pouze s tím, že konce frází byly někdy trošku uspěchány. Ne že by to příliš vadilo. Spíš mne překvapilo, že Domingo vše zpíval z not, a nespustil z nich oči. A to ani v duetech s Adrianou Kučerovou a Ester Pavlů. Na vyznění obou jejich společných čísel to však, díky bezprostřední, živé, galantní komunikaci Dona Plácida a obou dam, nemělo sebemenší vliv. Duet starého Germonta a Violetty, Pura siccome un angelo z Verdiho Traviaty, v němž slovenská sopranistka ukázala velkou empatii pro dramatický obsah jejich osudového rozhovoru, tak pro mne byl vrcholem večera. Roztomilý kontrast přinesl duet Hanny a Danila Lippen schweigen z Lehárovy Veselé vdovy, kde si Don Plácido i zatančil v rytmu nepříliš vídeňského valčíku, a kde se zaskvěla Ester Pavlů. Česká pěvkyně se pak ještě předvedla v dobrém světle v árii Dalily Mon cœur s’ouvre à ta voix ze Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila, kde se zaskvěla vyrovnaným tónem v dlouhých legatových liniích. Už ne tak přesvědčivě dopadla árie Eboli z Verdiho Dona Carlose, O don fatale, která zjevně potřebuje bezprostřední dramatický kontext – anebo musí být pěvkyně schopna jej dopravit i na koncertní pódium. Obě pěvkyně se pak spolu setkaly v květinovém duetu Viens, Mallika, les lianes en fleurs z opery Lakmé Léo Delibese, to však již v přídavku. Těch bylo požehnaně, nadšené publikum tak mohlo vyslechnout kromě dalších zarzuel ještě další vděčné kousky jako Granada Augustína Lary a Non ti scordar di me Ernesta de Curtise.
Plácido Domingo: Legenda opery
16. října 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň
Program
Giuseppe Verdi: Síla osudu – předehra
Umberto Giordano: Andrea Cheniér – „Nemico della patria“
Giacomo Puccini: Gianni Schicchi – „O mio babbino caro“
Giuseppe Verdi: Macbeth – „Perfidi…, Pietà, rispetto, amore“
Giuseppe Verdi: Don Carlo – „O don fatale, o don crudel“
Giuseppe Verdi: La Traviata – „… D’Alfredo il padre“
Gerónimo Giménez: La boda de Luis Alonso – intermezzo
Jacinto Guerrero: Los Gavilanes – „Mi aldea“
Ruperto Chapí: Las hijas de Zebedeo – „Al pensar en el dueno“ (Carceleras)
Federico Moreno Torroba: Maravilla – „Amor, vida de mi vida“
Camille Saint-Saëns: Samson a Dalila – „Mon cœur s’ouvre à ta voix“
Léo Delibes: Les filles de Cadix
Franz Lehár: Die lustige Witwe – „Lippen schweigen“
Reveriano Soutullo: La Leyenda del Beso – intermezzo
Manuel Panella: El Gato Montés – „Me llamabas, Rafaeliyo“
Účinkující
Plácido Domingo – baryton
Adriana Kučerová – soprán
Ester Pavlů – mezzosoprán
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Rastislav Štúr – dirigent
