Mohutný, plný sborový zvuk spolu s harfou a varhanami uvádí posluchače do díla Otčenáš Leoše Janáčka. Text je parafrázovanou Modlitbou Páně Jaroslava Vrchlického. Slovo modlitba může být u pojetí Janáčka poněkud zavádějící. Sám autor hudby nezamýšlel význam kompozice jako primárně duchovní (i přesto, že dílo zahrnuje také křesťanský aspekt), ale náplní je orientováno spíše sociálně. Motivy kompozice řeší otázky utrpení lidu, naděje a víry. Právě ty byly poměrně výstižně ztvárněny nejen hudbou, která svou emocionalitou a náladou přesně korespondovala s textem, ale také Českým akademickým sborem Brno, který připravil sbormistr Michal Vajda.
Akustické podmínky chrámu nesehrály zcela příznivou roli. V důsledku delšího dozvuku byla místy deklamace zastřena. Taktéž měla vliv na velmi nepatrný časový nesoulad varhan se sborem či sólovým zpěvem. Nicméně, navzdory nedostatkům prostoru jsme jasně slyšeli Janáčkovu polyfonní prokomponovanost ve druhé části kantáty – Buď vůle tvá. Dále sluchově vynikl durmollový tónorod v rámci motivicko-tematické práce, rozšířená tonalita na konci jednotlivých částí skladby a modalita.
Dirigent Jakub Klecker si poměrně dobře poradil s časovým rozvržením jednotlivých částí kantáty. Vzájemně se nerušily doznívajícím zvukem a publikum dostalo úměrný prostor hudbu zpracovat. Tenorová sóla svým témbrem jasně pronikala a slova se dostávala k divákům zřetelná. Sólista Tomáš Černý (držitel ceny Thálie za rok 2000), host českých i zahraničních pódií, prokázal nejen své pěvecké kvality, ale také zásadní dovednost interpreta: Ačkoliv se hudebník či pěvec může setkat s místy náročnějšími nebo v jistý moment pociťuje určitou nepohodu, umí jí elegantně projít a pokračovat se stejným nasazením.
Z počátku 20. století jsme se přesunuli do 60. let. Labyrint, pro mnohé z nás známý literární titul, se stal předlohou pro kompozici Luboše Fišera. V tomto období k nám začaly pronikat prvky Nové hudby – aleatorika, sónika atd. A právě uvedené použil Luboš Fišer do svého díla.
Již byla zmíněna nesrozumitelnost některých hudebních aspektů v důsledku doznívající akustiky (zejména při hře tutti). Nicméně, Labyrint dal publiku příležitost vnímat plnost zvuku vybraných nástrojových skupin. Zaznamenali jsme překrývající se tematické plochy jako symboliku rozpolcenosti člověka. 60. léta byla období, kdy se mnozí autoři obraceli k existencialismu. Tedy k hledání smyslu života a lidské svobody. Fišer ve svém díle zobrazil také motiv odcizení člověka v důsledku modernizace světa. Zde přichází ukotvení se v přítomném okamžiku prostřednictvím témbrové hudby. Počáteční ticho prolomila jemná flétnová sóla v kontrastu basové linky v excelentně provedené pianové dynamice. V chrámu vynikala zvuková kombinace sólového violoncella a houslí, kdy se velmi pěkně podařilo odstínit zvukové valéry. Velmi nesnadným úkolem je interpretovat hudbu posluchačsky zajímavou, která užívá stále opakující se motivické postupy. Spíš než o modalitu se tu jednalo o kompoziční techniku intervalového výběru. Filharmonie Bohuslava Martinů tento úkol zvládla s naprostým přehledem. Zvukové kontrasty se skladatelovou instrumentací učinily dílo zajímavým, a právě to je jedním z nejsilnějších hudebních prvků.
Koncert završila sekvence Stabat Mater Francise Poulence. Jedná se o modlitbu za jeho přítele a výtvarníka Christiana Bérarda. Obsahový námět sahá až do 13. století. Líčí témata utrpení matky stojící pod křížem svého syna – Stabat Mater, ale také naději a víru. Dílo je koncipováno jako cyklus dvanácti částí. Obsahuje časté emocionální kontrasty, které ztvárnil nejen sbor a orchestr, ale také sopranistka Jana Šrejma Kačírková, která přednesla sólový part s velkou jistotou.
Poulencova melodika je velmi často modulující a užívá napříč jednotlivými oddíly vzdálené tóniny a chromatiku, což činí dílo nejen kompozičně zajímavější, ale také vytváří nutná napětí a uvolnění k vyjádření svého obsahu. Umělci vystihli atmosféru dílčích sekvencí a posluchači tak dostali možnost prožít jak určitou dramatičnost, tak i atmosféru přijetí a klidu. Jako celek je dílo tektonicky promyšlené a soudržné. Svou náladou se vymykala Eja mater, jejíž radostnější vyznění podpořila sóla klarinetů a emocionalitou byla jistým prozářením celého cyklu. Umělecké dílo završilo triumfální Quando corpus morietur, které vneslo do závěru naději a smíření.
Mystika v hudbě
18. října 2025, 19:00 hodin
chrám Panny Marie Sněžné, Olomouc
Program:
Leoš Janáček: Otčenáš – duchovní kantáta pro tenor, harfu, varhany a sbor
Luboš Fišer: Labyrint
Francis Poulenc: Stabat Mater – vokálně-instrumentální cyklus pro soprán, sbor a orchestr
Účinkující:
Jana Šrejma Kačírková – soprán
Tomáš Černý – tenor
Pavla Kopecká – harfa
Martin Jakubíček – varhany
Český akademický sbor Brno
Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín
Michal Vajda – sbormistr
Jakub Klecker – dirigent