„Holstovy Planety jsou fascinujícím dílem, které nabízí zvukově bohatý a sugestivní zážitek. Je to hudba, která dokáže vtáhnout posluchače do jiného světa, a orchestr má v ní prostor skutečně zazářit,“ říká o vrcholu večera Státní filharmonie Košice dirigent Tomáš Brauner. Zpívat bude ženský sbor vokálního souboru Gregoriana pod uměleckým vedením Marka Kleina.
Gustav Holst zkomponoval orchestrální suitu se sedmi částmi – vynechal Zemi a tehdy ještě neobjevené Pluto, které v roce 2006 Mezinárodní astronomická unie vyřadila ze seznamu planet. Jednotlivé části díla jsou inspirovány astrologickými charakteristikami, nesou názvy jako Mars – bůh války či Neptun – mystik. Hudebně Holst infiltroval do Planet vlivy francouzského impresionismu či archaickou energii ve stylu Stravinského Ptáka Ohniváka. A ačkoli psal původně spíše avantgardní hudební kus, na premiéře Holsta zaskočil okamžitý a ohromný úspěch díla, které je sugestivním koncertním titulem dodnes.
Koncert pro tubu a orchestr f moll se nevyhnul počáteční skepsi. Jeho autor Ralph Vaughan Williams však úspěšně prolomil pověst tohoto nástroje jako těžkopádného a neschopného virtuozity. Sólový tubový part prochází rychlými pasážemi, květnatou kadencí, extrémními tónovými výškami a hloubkami a lyrickými i virtuózními pasážemi. „Koncert pro tubu a orchestr je krásná ‚limitka‘ – nástroj, který bývá často v pozadí, se tu dostává do hlavní role. Je to nejen osvěžující, ale i výzva pro celý orchestr, protože se musí přizpůsobit jinému typu sólového projevu. Již ze zkušenosti vím, že tyto, pro publikum zajímavosti, jsou velmi atraktivní,“ říká Brauner. Uvádění raritních titulů je pro Státní filharmonii Košice jedním z cílů dramaturgické linie, vždy však ve špičkovém provedení. Zárukou bude klasický sólista, jazzový improvizátor a crossoverový umělec Thomas Leleu. Umělec hraje na tubu 2250 TL French Touch, kterou vyvinul ve spolupráci s výrobcem.
V Košicích tento čtvrtek zazní i Symfonie č. 1 D dur „Klasická“. Sergej Prokofjev o svém díle řekl, že je to symfonie, „jakou by mohl napsat Haydn, kdyby žil v našich časech“. Autor navazuje na jednoduchost hudby 18. století. Na druhé straně se však nevzdal své typické vynalézavosti v harmonické struktuře a neočekávaných melodických zvratů. Prokofjevovu „Klasickou“ podbarvuje jemně ironický podtón, nejvíc sálá z Gavotty.
