V pátek 21. listopadu 2025 rozezní Dvořákovu síň Rudolfina monumentální oratorium Zpěv naděje pro sóla, sbory, varhany a orchestr českého skladatele Jana Hanuše. Historicky třetí provedení organizuje Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy k 110. výročí skladatelova narození a jako připomínku konce druhé světové války před osmdesáti lety. Zazní také části Podzim a Zima z cyklu Český rok.
Účinkují sólisté Naděžda Chrobáková, Anna Moriová a Jan Morávek, smíšený sbor a orchestr Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Collegium paedagogicum, Piccolo coro & Piccola orchestra, bicí sekce Pražské konzervatoře a dětské sbory Pražská kantiléna, Radost Praha, Rolnička Praha, Paleček a Slavíčci. Diriguje Marek Valášek. Projekt se koná pod záštitou rektorky Mileny Králíčkové, děkana Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Antonína Jančaříka, děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Martina Vokurky a starosty Prahy 6 Jakuba Stárka. Koncert doplňuje odborná konference Jan Hanuš 110, kterou pořádá Katedra hudební výchovy PedF UK.
Jan Hanuš (2. května 1915 – 30. července 2004) patří k nejvýznamnějším českým skladatelům druhé poloviny dvacátého století, působil také jako muzikolog a redaktor. Studoval kompozici soukromě u Otakara Jeremiáše a dirigování na Pražské konzervatoři, současně absolvoval obchodní akademii. Ve své tvorbě navazuje na Smetanu a Dvořáka, využívá moderní prvky i duchovní formy; vytvořil opery, oratoria, mše, symfonie, komorní i dětské skladby.
Ve čtyřicátých letech se svými díly typu opery Plameny vymezil proti německé okupaci, po válce se veřejně zastal přítele Margolia v souvislosti s procesem se Slánským. V normalizaci byl v sedmdesátých letech odvolán z vedení nakladatelství Panton a působil jako nezávislý autor. Po roce 1989 vrátil státní ocenění, stal se prvním mluvčím Občanského fóra skladatelů a podílel se na proměnách hudební kultury.
Oratorium Zpěv naděje, op. 21 (1945–1948), na libreto Kamila Bednáře, je trojdílné dílo pro soprán, alt, baryton, smíšený sbor, orchestr a varhany. Původně mělo oslavit konec války, posléze nabylo naléhavého apelu čelit zlu a trvat na morální bdělosti. V roce 1948 získalo druhou cenu v rozhlasové soutěži k třiceti letům Československa a mělo premiéru pod vedením Karla Ančerla; roku 1949 vznikla studiová nahrávka Pěveckého sboru a Symfonického orchestru Československého rozhlasu. Po únorovém režimním zásahu byla nahrávka pro údajně nežádoucí náboženské pozadí zkritizována a smazána; k provedení došlo znovu až 23. ledna 2001 ve Španělském sále Pražského hradu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Ondřeje Kukala z podnětu Společnosti pro duchovní hudbu. Zpěv naděje propojuje lyrickou meditaci s dramatickým kontrastem a prezentuje Hanušovo přesvědčení o umění jako svědectví pravdy a lidské důstojnosti.