Žánr koncertního melodramu, který se mnohaletým úsilím Společnosti Zdeňka Fibicha podařilo oživit, se dnes stále více stává součástí komorních či orchestrálních koncertů. Proběhnuvší Rok české hudby 2024 ještě zesílil povědomí o velkém uměleckém odkazu mistrů melodramu – Jiřího Antonína Bendy a Zdeňka Fibicha. Každoroční večery novinek v rámci festivalu Melodramfest pak ukazují, že melodram skýtá pro moderní uměleckou poetiku nemalé perspektivy plynoucí z pestrého spojení avantgardních literárních a hudebních tvůrčích metod, avšak též z nových pojetí uměleckého spojení historických témat. Nedávný dvoudílný cyklus pořadů věnující se melodramu na rozhlasové stanici Vltava (red. Jana Davidová-Kracíková) nastíněné teze jen podpořil.
Ukazuje se, že kompozice koncertního melodramu je účinnou součástí studia skladby na českých konzervatořích, neboť – po vzoru výchovy na polských učilištích – podporuje témbrovou fantazii autorů i tvoří základ pro budoucí kompetentní přístup mladého skladatele ke scénické a filmové hudbě. Není tedy velkým překvapením, že letošní ocenění skladatelé se rekrutují výhradně z oblasti konzervatorního vzdělávání. Nutno k tomu poznamenat, že popisovaná skladatelská soutěž, která probíhá každé dva roky, nemá věkové omezení a její účastníci jsou hodnoceni v režimu anonymity. Výsledky soutěže za její osmileté trvání po odtajnění jmen autorů již několikrát velmi překvapily a ukázaly na skrytý talent.
Také v letošním ročníku byla soutěž dvoukolová. Porota neveřejného prvního kola doporučila k postupu všech deset přihlášených kompozic od osmi autorů. Na nastudování nemalého počtu novinek měli pak recitátoři Marta Hrachovinová a Filip Sychra (za klavírní spolupráce Daniela Wiesnera) necelý měsíc. Jejich podání na koncertě finálového kola však hýřilo technickou jistotou a přesvědčivou interpretací, tedy všechny skladby zazněly tak, že se porotci i početné publikum mohli seznámit s původními záměry autorů. Není bez zajímavosti, že zmíněná trojice interpretů je oporou této soutěže, protože díky jejich pečlivé přípravě byly provedeny vybrané skladby i na valné většině přecházejících ročníků. Porota druhého kola kompoziční soutěže pracovala letos ve složení: Eduard Douša, Josef Marek, Věra Šustíková, Pavel Trojan, předsedou byl ředitel soutěže Jiří Bezděk.
První cenu si na letošní soutěži vybojoval Martin Mosch s melodramem Čest práci, tati! na text Vladimíra Líbala, uvedeného na webových stránkách projektu Paměť národa. Jde o životopisné vyprávění významného plzeňského výtvarníka z doby před rokem 1989, který se (v rozporu s kulturně-politickými preferencemi svého otce) snažil o pořádání prvních rockových koncertů. V souladu se svým přesvědčením Vladimír Líbal podepsal Chartu 77.
Martin Mosch si byl osobně vyslechnout jeho vyprávění, aby získal co nejbližší vztah ke zhudebněnému textu. Dává mu ve svém melodramu hodně prostoru a obklopuje jej moderní hudbou s citlivě odváženými disonantními vertikálami a nápaditou témbrově-motivickou náplní. Skladba vyznívá do dnešní doby v neklidu a obavách. Její interpretace v rukou Filipa Sychry a Daniela Wiesnera podnítila i vlastní vzpomínky dříve narozených. Nové úspěšné dílo se stane v příštím roce povinnou skladbou Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramu, bude vydáno tiskem a jeho text bude přeložen do němčiny a angličtiny.
Skutečným sběratelem cen letošní soutěže se stal William Vlček, jehož melodram Mrtvá na text povídky české spisovatelky Olgy Berényi (1905–1978) získal nejenom dělenou 2.–3. cenu, ale též Cenu interpretů a anketně organizovanou Cenu publika. Důvodů souznění verdiktů poroty a publika, k nimž nedochází často, je více. Marta Hrachovinová a Daniel Wiesner ve své propracované interpretaci ukázali zdařilou souhru textu a hudby. Hudební složka až detailisticky komentovala děj, přitom neztratila nic na své funkční svébytnosti. Spisovatelka a herečka Olga Berényi vypráví příběh dívky, jejíž duše v okamžiku smrti opouští tělo, a tak dívka neosobním pohledem sleduje prostor a čas, jež jí postupně s konečnou platností unikají. Text opět oživuje ideje knih amerického psychologa Raymonda Moodyho (*1944) o zážitcích v okamžicích klinické smrti či v její blízkosti. Není tedy divu, že i zde téma „života po životě“ zabralo. Zhudebnění Williamem Vlčkem adekvátně s duchem literární předlohy užívá poněkud tradičnější hudební řeč, což je možná také jeden z důvodů, proč si skladba našla v publiku tolik příznivců.
O druhou cenu se s Williamem Vlčkem rozdělil Albert Pechmann, který zhudebnil známou závěrečnou řeč Milady Horákové v politicky vykonstruovaném procesu, jenž vyvrcholil v roce 1950 trestem smrti pro ni a další tři obžalované. Stejně jako Moschova kompozice, i zde má melodram apelativní vyznění. Albert Pechmann, nositel druhé ceny z předcházejícího ročníku soutěže v roce 2023, se zde obrátil k řešení těžkého uměleckého úkolu zhudebnit právnicky vycizelovaný text, jehož zacílení se principiálně brání dalším úpravám ve stylistice i zvukové kulise. Nutno konstatovat, že se autor s tímto úkolem popasoval se ctí. Dílo je na jednu stranu plné tvrdé, často nelítostně vypjaté moderní hudby, na druhou stranu pak ji střídají pasáže emocionálního ponoru. Interpretace Marty Hrachovinové respektovala původní intonace Milady Horákové a její civilní pojetí zanechalo silný dojem. Obtížného klavírního partu se ujal s perfekcí Daniel Wiesner.
Odborná porota udělila ještě čestné uznání za čtvrté místo melodramu Jaroslava Beneše Jaro je dobrý úmysl na text dvou básní Ivana Skácela. Mimořádně pomalý kompoziční proud a poetický milostný tón díla, zintenzívněný procítěným podáním Filipa Sychry a Daniela Wiesnera, zaujaly nejednoho posluchače v sále.
Příjemným obohacením večera se stal křest partitury melodramu Dopisy Jana Prouzy od Marka Karpilovského, který vyhrál skladatelskou soutěž v roce 2021. Je to první počin nové ediční řady vydavatelství NAMU spojené úzce se skladatelskou a interpretační soutěží. Pro soudobé skladatele melodramu je to další bonus za jejich snažení. Díla jsou vydávána v trojjazyčném znění. Nakladatelství NAMU tak obětavě podporuje šíření nové tvorby nejen u nás, ale i v zahraničí.
