Rudolfinum pod kouzlem ruské pianistky
Další koncert charismatické Julianny Avdějevy v Praze se stal mimořádnou událostí nejen v rámci Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, ale vnesl i do oslav 150. výročí úmrtí skladatele závažný umělecký počin. Kvalitu takového počinu zaznamenalo početné publikum Dvořákovy síně – a to i přesto, že na programu nebyly ani efektní kusy Rachmaninova, ani Chopina či jiných romantických skladatelů, mistrů klavíru, ale nahradil je večer moderních preludií a fug, tedy podle povrchního odhadu něco výrazně méně záživného. Julianna Avdějeva však podala Šostakovičovy polyfonní skladby v pestré paletě výrazových prostředků a s jasným plánem představila obraz intimních poloh autorovy umělecké duše.
Ten, kdo se chtěl na koncert dobře připravit, měl možnost čerpat z několika rozhovorů (na Opeře PLUS vyšlo interview s hlubokým ponorem do uměleckého světa pianistky), mohl se také začíst do jejích webových stránek, na kterých představuje svůj nový projekt souborného provedení 24 preludií a fug Dmitrije Šostakoviče. Ve stručnosti pak historii interpretací skladby pojal Norman Lebrecht, aby na jejím základě vyzdvihl nové CD Julianny Avdějevy, na kterém nahrála souborné provedení skladby. Recenzované CD se již objevilo na stránkách YouTube.
Zdrojů informací bylo tedy dost. Publikum je zřejmě využilo a na jejich základě výkon umělkyně objektivně a s láskou ohodnotilo dlouho trvajícím potleskem ve stoje.
K ilustraci kapacity interpretační osobnosti Julianny Avdějevy a její mimořádné inteligence ještě připojuji zmínku o jejím pozoruhodném řešení rozměrné jednověté Sonáty h moll Ference Liszta ve stejném sále 27. listopadu 2024. Zde totiž prezentovala revoluční koncepci, která postupuje od detailu k celku a nikoli naopak, jak se to (správně) doporučuje (recenzi si můžete přečíst zde). Popsaný princip jí byl oporou též při interpretaci moderních preludií a fug ruského autora.
Šostakovič a Bach: dialog napříč staletími
Myslet si, že Šostakovičův cyklus 24 preludií a fug je jen jakýsi „zmodernizovaný“ Bachův Dobře temperovaný klavír, by byl hodně zjednodušující názor. Ano, na začátku vzniku tohoto díla byla Šostakovičova účast v porotě bachovské interpretační soutěže v Lipsku v roce 1950. Zde zvítězila Tatjana Nikolajeva na základě inspirativní interpretace obou dílů Dobře temperovaného klavíru.
Její budoucí pojetí Šostakovičova cyklu 24 preludií a fug je dodnes pokládáno za referenční. Ano, také v Šostakovičově díle je dodržován prastarý formát dvoudílného cyklu předehry s fugou, kdy přísná imitační forma tvoří jádro dvojice. Nemusíme brát ani za důležitý rozdíl, že řazení Bachova cyklu jde podle tónin chromaticky vzhůru ve dvojicích dur a stejnojmenné moll, zatímco Šostakovič svých 24 preludií a fug řadí rozdílně podle kvintového kruhu vždy v dur a moll.
Pomineme-li i společné znaky fugové stavby, tedy především strukturu expozice – provedení – závěr, spojující fugy barokní i moderní, stále se nedostáváme k tomu, co Šostakoviče na Bachových skladbách tak upoutalo. Je to vnitřní obsah Bachovy hudby.
Bach totiž ve svých preludiích a fugách vykreslil svoji duši, tedy dokázal, že přísná forma nemusí za každou cenu nutit skladatele k akademické náplni. Zde se také dostáváme k podstatě interpretace Julianny Avdějevy. Ona v Šostakovičových fugách nehledala jen nástupy tématu, aby je ve faktuře posunula dynamicky výše, ale v celkovém naladění každé kompozice objevila individuální poezii a pregnantně ji sdělila. Ke každé fuze pak přizpůsobila též výraz preludia a úspěšně spojila preludia a fugy do jednoho celku. Nesmíme zapomenout ani na odlišný melodicko-harmonický jazyk Dmitrije Šostakoviče, který od vzniku Dobře temperovaného klavíru prodělal časový skok dvou set let.
Také Šostakovič se pohybuje ve svých preludiích a fugách v duchu tonality, rozsah jeho hudebního materiálu je nesrovnatelně širší. Z reakcí publika ze mé blízkosti usuzuji, že ona soudobá šíře, zasahující až do disonujících končin nemusí být vždy vnímána jako výhoda pro posluchače.
Jak vybrat z monumentálního díla to podstatné
Celý cyklus 24 preludií a fug Dmitrije Šostakoviče trvá dvě a půl hodiny bez přestávky, je tedy nemožné jej prezentovat na běžném koncertě. Avdějeva vybrala třináct dvojic a rozdělila je podle jejich příslušnosti ve dvou dílech do obou polovin večera. Náročnost jejího procesu volby jsem si uvědomil v okamžiku, když jsem si prostudoval vypuštěné části. Uvědomil jsem si současně, že skutečně plastický obraz tohoto velkého díla vznikne až po vyposlechnutí úplného cyklu. Lze však konstatovat, že pianistka předložila publiku základní kostru.
Z průběhu koncertu nelze vytvořit hierarchii od nejzdařilejších pojetí až po ty, které stály poněkud v pozadí. Klavíristka vytvořila silnou individualizaci každé dvojice. A tak si mohli užít výkon umělkyně nejenom ti, kteří hledali v její hře virtuozitu – našli ji například v Preludiu a fuze a moll či v Preludiu a fuze B dur či naopak ti, kteří hledali ve skladbách psychologický ponor – našli jej např. v Preludiu a fuze C dur nebo v Preludiu a fuze es moll.
Bez efektu – o to silnější umělecký zážitek
Ochuzen se nemohl cítit ani ten, kdo očekával simulaci varhanního zvuku. Dostalo se mu jí ve fuze z cyklu v e moll. Ve hře Julianny Avdějevy jsme mohli slyšet i cinkání celesty, tak, jak ji známe z Šostakovičových symfonií. Interpretace Preludia a fugy Des dur poukazovala ke scherzu z autorovy Symfonie č. 5, a ani to určitě nebylo jen náhodnou podobností. Velkou interpretační hodnotou se stala pro mne zvuková individualizace moderních harmonií. Ocenil jsem ji především v Preludiu C dur, ale bylo možné ji najít i na mnoha dalších místech.
Dramaturgie koncertu byla nesena promyšlenou koncepcí. Kontrasty mezi sousedními dvojicemi se v druhé části prohlubovaly, až program dospěl k závěrečné dvojici preludií a fug v B dur a d moll. Hluboká kompozice Preludia a fugy d moll následovala po hravém Preludiu a fuze B dur. Tím byla klenba dramaturgie dokonale uzavřena.
Vztah mezi preludiem a fugou v d moll je řešen na propracovanější úrovni než v jiných případech, protože čtvrťové téma fugy se v preludiu již připravuje, aby ve fuze bylo dále vystřídáno tématem druhým v osminových hodnotách. Avdějeva druhé téma výrazně tempově zrychlila a dospěla k velebnému spojení obou témat.
Po robustním závěru poslední dvojice se rozpoutal nadšený aplaus, který přiměl umělkyni ještě přidat Preludium a fugu D dur ze stejného cyklu, vykreslující jemný náznak benátské barkaroly a fugy v rytmu italských lidových tanců. Těšíme se, že Julianna Avdějeva, pokorná a ušlechtilá virtuoska, opět navštíví Prahu.
Klavírní festival Rudolfa Firkušného – Julianna Avdějeva: Monumentální cyklus 24 preludií a fug Dmitrije Šostakoviče
10. listopadu 2025, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň, Praha
Program
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 1 C dur
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 2 a moll
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 3 G dur
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 4 e moll
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 7 A dur
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 11 H dur
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 12 gis moll
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 14 es moll
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 15 Des dur
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 18 f moll
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 20 c moll
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 21 B dur
Dmitrij Šostakovič: Preludium a fuga č. 24 d moll
Účinkující
Julianna Avdějeva – klavír
