Salieri tak, jak ho neznáte
Samotný koncert nesl název Salieri a jeho žáci a jeho protagonisty byli členové Filharmonie Brno v netradičně komorní roli. Císařský dvorní kapelník byl uznávaným učitelem: mezi jeho žáky patřili Ludwig van Beethoven, Johann Nepomuk Hummel, Ignaz Moscheles, Carl Czerny, Giacomo Meyerbeer, Franz Schubert, Franz Liszt, Franz Xaver Süssmayr a dokonce i syn Wolfganga Amadea Mozarta, Franz Xaver Wolfgang Mozart. Téměř všichni na něj vzpomínali s úctou. Pokud Salieri vycítil talent, vyučoval žáka bezplatně. Tato fakta utvářejí zcela jinou představu o Antoniu Salierim než tu, která vychází z pomluv nepřejících Vídeňanů, hrou Alexandra Sergejeviče Puškina Mozart a Salieri či filmem Miloše Formana Amadeus, které Salierimu přisuzují vinu na Mozartově smrti. Byl duchaplným, veselým, vstřícným, tolerantním člověkem a štědrým mecenášem. Jen málokdy se stalo, že nového žáka vůbec nechápal jako v případě zamračeného mladíka z Bonnu, který se chtěl u něho naučit práci s italským textem v operních kompozicích. Bylo to setkání protichůdných živlů – předem odsouzené k nezdaru.
Antonio Salieri jako skladatel komorní hudby nebyl v porovnání s počtem jeho oper zdaleka tak plodný a nikdy nepřekročil meze vídeňského klasicismu. Ve třech Triích pro dva hoboje a fagot, která oddělena rámovala dramaturgii první poloviny koncertu, jsem nalézal nápaditá, zpěvná témata, důvtipnou prokomponovanost hlasů a brilantní virtuozitu závěrečných rychlých vět. Přiznejme si však, že tato hudba byla od počátku chápána jako příležitostná, odpovídající momentálním potřebám šlechtické zábavy. O to více dnes záleží na interpretech, jak dalece dokáží přesvědčit posluchače o její životnosti. Jednoznačně se to dařilo oběma hobojistkám, Marcele Tománkové a Catherine Zatloukalové, které upoutaly mimořádnou témbrovou jednotou dvojhlasů. V jejich doprovodu, jinde v protihlase k nim se vinula pestrá basová linka fagotu Jozefa Makaroviče, disponujícího měkkým, kultivovaným a zároveň šťavnatě znějícím tónem. Brilance šla v Salieriho triích ruku v ruce s lehkostí herního projevu.
Tři mimořádné vjemy večera
První skutečně mimořádný dojem mi přinesla skladba Salieriho žáka Franze Schuberta, romanticky vzrušená a zároveň vzletná Kvartetní věta c moll D 703. Tato skladba je charakteristická dominancí prvních houslí, jež mají po všech stránkách velmi obtížný part. Koncertní mistryně Marie Petříková je zkušenou komorní hráčkou, ale bez trvalé kvartetní praxe. Předvedla však jedinečný výkon, výborně kooperovala s ostatními jako zběhlý kvartetní primárius.
Dalším pozoruhodným výkonem se později zaskvěl klarinetista Lukáš Daňhel ve velmi technicky exponovaném Kvintetu Es dur Giacomo Meyerbeera pro klarinet a smyčce. Je to rovněž výrazně romantické dílo s důvtipně prokomponovanými hlasy a až operními zvraty. Vadou na jeho kráse je nevyváženost, respektive absence pomalé věty, jež je nahrazena jakýmsi mírně znaveným pochodem republikánské gardy a podstatně zdařilejšími volnými kadencemi klarinetu, které hudební tok zklidňují a přesměrovávají dále. Daňhel, vybavený všemi moderními dechovými technikami, uchvátil svými pianissimy, lahodným komorním tónem a absolutní technickou suverenitou. Svým výkonem mi silně připomněl legendární nahrávky klarinetisty Dietera Klöckera. Meyerbeerův klarinetový kvintet vznikl v roce 1813 a skladatel ho dedikoval proslulému klarinetistovi Heinrichu Baermannovi, který dva roky předtím premiéroval v Mnichově oba známé klarinetové koncerty Carla Marii von Webera. Škoda, že programový text se tak soustředil na Salieriho, že opomněl tyto jistě zajímavé skutečnosti uvést.
Konečně mým třetím mimořádným vjemem byl muzikantsky kultivovaný, vytříbený výkon hobojistky Anikó Kovarikné Hegedüs v Salieriho Concertinu da camera z roku 1777. Hrála širším, alikvotně bohatším tónem, který se dobře spojoval s prvními houslemi ve skladatelem snad až příliš využívaném unisonu. Úloha kvartetních smyčců je zde překvapivě více zrovnoprávněna. Zde se mohla konečně plně předvést kantabilní viola Petra Pšenici a měkké violoncello Lukáše Svobody.
Žák, který předčil svého mistra
Závěr večera patřil Oktetu Es dur Ludwiga van Beethovena pro dva hoboje, dva klarinety, dva lesní rohy a dva fagoty. Tuto hudbu komponoval Beethoven začátkem 90. let 18. století ve svém raném období, tedy ještě před Klavírními trii, op. 1. Bohužel po jeho smrti přičinliví nakladatelé, kteří oktet nalezli v pozůstalosti, vydali skladbu jako opus 103, čímž chtěli vzbudit dojem, že jde o nové, pozdní, a tedy lépe se prodávající dílo. Přesto je Beethovenův oktet skutečným klenotem dechové literatury tohoto období. Vznikal pod bezprostředním dojmem Mozartových dechových serenád jako doklad mladistvě úporného Beethovenova úsilí se jim „po svém“ vyrovnat, stejně jako tomu bylo v případě klavírních kvintetů s dechy, nebo u Beethovenova Gassenhauer-Tria, op. 11 a Mozartova Kegelstatt-Tria K 498.
Užíval jsem si barevně bohaté, skvěle sehrané, hlasově diferencované a muzikantsky bezprostřední interpretace. Při návratu domů jsem přemýšlel o tom, jak často žák předčí svého mistra. Nechci dílo Antonia Salieriho snižovat, hrál jsem jeho skvělé orchestrální variace La Follia di Spagna nebo náměšťskou verzi jeho Requiem, které psal pro sebe a pak je daroval hraběti Haugwitzovi. Závěrečné číslo koncertu však předvedlo dosti výmluvně, že občas žák silou své hudby překoná učitele ještě dřív, než k němu nastoupí „do učení“. Vzpomněl jsem si i na novátorského Leoše Janáčka a jeho pokusy o studium u renomovaných pedagogů ve Vídni či Lipsku. Nakonec – vždyť je to vlastně přirozené. Bez talentovaných žáků překonávajících své učitele by se svět vůbec neposouval kupředu.
Komorně v Besedním domě: Salieri a jeho žáci
12. listopadu 2025 v 19:00 hodin
Besední dům, Brno
Program
Antonio Salieri: Trio č. 1 G dur pro 2 hoboje a fagot
Franz Schubert: Kvartetní věta c moll D 703
Antonio Salieri: Trio č. 2 Es dur pro 2 hoboje a fagot
Giacomo Meyerbeer: Kvintet Es dur pro klarinet, dvoje housle, violu a violoncello
Antonio Salieri: Trio č. 3 C dur pro dva hoboje a fagot
Antonio Salieri: Concertino da camera pro hoboj a smyčce
Ludwig van Beethoven: Oktet Es dur op. 103 pro dva hoboje, dva klarinety, dva lesní rohy a dva fagoty
Účinkující
Marcela Tománková – hoboj
Anikó Kovarikné Hegedüs – hoboj
Catherine Zatloukalová – hoboj
Zdeněk Nádeníček – hoboj
Lukáš Daňhel – klarinet
Jana Dvořáková – klarinet
Věra Drápelová – klarinet
Jozef Makarovič – fagot
Jiří Jakubec – fagot
Karel Hofmann – lesní roh
Petr Chomoucký – lesní roh
Marie Petříková – housle
Jan Rybka – housle
Petr Pšenica – viola
Lukáš Svoboda – violoncello
