Již na začátku kompozice zaznívají v nízké dynamice sólové klarinety (Roman Šimíček, Jakub Moník). Melodie se zdá být prostá, technicky nenáročná a je sestavená z volné seriální řady. Provedení kontrapunktu obou sólových hlasů ukázalo vyrovnanou práci s dechem hráčů. Důležitá je také zvuková vyrovnanost rejstříků, čistota ladění, jednota dynamického oblouku a co možná nejméně patrné přerušení melodické linie. Naplnění zejména posledního parametru je ve svém kontextu hráčsky velmi obtížné, avšak celá fráze se vyznačovala sametovým zvukem, který následně plynule převzala sólová flétna. Prolog tohoto symfonického cyklu ztvárňuje lidskou osamělost, do které vnáší střípky naděje sólový klavír. Klavíristka Claire Huangci, známá svou brilantní interpretací Chopinova díla, za jehož provedení získala v letech 2009 a 2010 ocenění, vystoupila s podstatným nasazením a expresí, kterou podpořila emocionalitu této skladby.
Napříč celou symfonií se ostře střídaly výrazné lyrické a dramatické plochy. Sám autor své dílo zkoncipoval převážně tonálně. Jeho velmi silným skladatelským prostředkem byla práce s harmoniemi a jejich funkcemi; zvukovou gradaci podporuje dominantou a modulacemi. Instrumentace, jakožto další významný kompoziční aspekt, vyzněla bezmála vyváženě. I navzdory možné akustické ostrosti disonantních souzvuků publikum zachytilo vynořující se sekundové a kvartové souzvuky ve smyčcových nástrojích, které uvedly jazzovou a odlehčenou náladou části The Masque. Zazněla zde polyrytmika, podpořená nepravidelnou akcentací. Z hlediska souhry orchestru se jednalo o náročné dílo, a proto bych ráda ocenila dirigenta koncertu, Martyna Brabbinse v práci s jednotlivými sekcemi. V případě The Masque se jednalo zejména o klavír, bicí nástroje a celestu. V tomto časoprostoru je ztvárněno oproštění se od reality hlavních postav básnického díla, kdy alkoholem zapíjí pocit bezesmyslnosti života. Do poslední části byli diváci provázeni sólovým klavírem v diatonických barvách a grandiózním završením orchestru. Koncertně-symfonické dílo Bernsteina následně doplnila Huangci přídavkem, a sice oslňující Barberovou fugou.
Posledním skladatelem, jehož dílo zaznělo v druhé půli koncertu, byl Sergej Rachmaninov. Ve své kompoziční práci navázal na jednoho z největších romantiků své doby – Čajkovského. Jeho odkaz se odráží v autorově virtuozitě a symfoničnosti. III. Symfonie a moll byla zkomponována mezi lety 1935–1936. Partituře vládne „východoslovanská zpěvnost“, kterou jsem zaznamenala hlavně v sólových partech – především dřevěných dechových nástrojů.
Celá instrumentace zrcadlí dynamický oblouk dílčích melodických ploch, které tvůrce vystavil po vzoru Wagnera. V kompozici se objevil v častých sólech klarinet v sametových barvách (Roman Šimíček) a rovněž hoboj a flétna. Ve 2. větě se zaskvěl lesní roh intonační i artikulační přesností a čistotou. Rachmaninov se posluchačům představil taktéž v roli kontrapunktika. V poslední větě a její části Allegro zaznělo fugato v dřevěných dechových nástrojích. Ve třetí větě mě zaujaly často se překrývající hudební plochy tvořící po harmonické stránce bitonalitu, přičemž dechové nástroje ztvárňovaly brisknější a ostřejší rytmický pohyb a naproti tomu je překrývaly stupnicovité plochy smyčcových nástrojů v dlouhých rytmických hodnotách. Za velkého potlesku syntéza dojmů hudby dvacátého století a pozdního romantismu ještě chvíli doznívala sálem kina Vesmír.
A2 Bernsteinova Druhá
13. listopadu 2025, 19:00 hodin
kino Vesmír, Ostrava
Program
Leonard Bernstein: Symfonie č. 2 ,,Věk úzkosti” ( I.: Prolog. Sedm věků. Sedm etap, Část II.: Žalozpěv. Maska)
Sergej Vasiljevič Rachmaninov: Symfonie č. 3 a moll op. 44 (Lento. Allegro moderato, Adagio ma non troppo, Allegro)
Účinkující
Claire Huangci – klavír
Janáčkova filharmonie Ostrava
Martyn Brabbins – dirigent
