Podle porotce Petera Toperczera, který na soutěž Amadeus Brno jezdí už dvacet let, se v Brně scházejí většinou výjimečné děti. Amadeus je podle něj soutěž náročná nejen technicky, ale především úzkým stylovým zaměřením. „Interpretační soutěž klasicistní hudby je ojedinělá i v celosvětovém kontextu,“ řekl Toperczer. Jeho kolega Daniel Buranovský doplnil, že hra na klavír není jen otázkou talentu, ale také nadprůměrné inteligence. „Dítě musí řídit několik vrstev hudby zároveň, koordinovat obě ruce, pracovat s představou i emocí. Hraní na klavír je pro mozek náročnou činností. Není proto výjimkou, že zde potkáte děti s IQ kolem 130 a výš,“ řekl Buranovský.
Sandrine Petrová porotce zaujala celkovým projevem a neobvykle vyzrálou kulturou tónu. „Někdo hraje na klavír jako na kladívkový nástroj, přesto jsou děti už v tomto věku schopné krásně modelovat tón a pěstovat vztahy mezi jednotlivými tóny. Mají představy a hudba je naplňuje i emočně, to jsem nesmírně obdivoval,“ uvedl Buranovský.
Bez mimořádné píle a rodinného zázemí by však podle Toperczera neuspěla. V minulosti už byla úspěšná i v jiných klavírních soutěžích. Přirozenost hry podle něj ladí s mozartovským světem. Jako odměnu získala kromě jiného nabídku společného koncertu s Filharmonií Brno.
Zajímavostí soutěže je, že jí prochází i více členů jedné rodiny, jedna slovensko-japonská rodina vyslala letos do soutěže dokonce všech pět dcer. Z předchozích laureátů se na sólovou hudební dráhu pustilo mnoho pianistů a někteří z nich jsou už klavíristy světového formátu. Například Lukáš Vondráček nebo Terezie Fialová jsou známí i za hranicemi Česka.
