Chemie mezi orchestrem a vámi každým koncertem jako by narůstala. Vnímáte to?
Nikdy nezapomenu na svou úplně první zkoušku se Státní filharmonií Košice: dělali jsme Straussovu symfonickou báseň Smrt a vykoupení a orchestr mě nádherně a bez námahy následoval. Když jsem začal zkoušet první takty, cítil jsem, jak soustředění, motivace a přítomnost orchestru intenzivně narůstá, a způsob, jakým odpovídali, mě nadchl a připomněl mi všechny důvody, proč miluji toto povolání. Ten první program s díly Beethovena, Ullmanna, Pendereckého a Strausse byl jedním z nejnáročnějších a zároveň nejpromyšlenějších konceptů, jaké jsem kdy vytvořil, a ve Státní filharmonii Košice jsem měl na tento úkol ideální partnery. Jednou vytvořená vzájemná důvěra a respekt rostly s každým dalším setkáním.
Podaří se vám jako stálému hostujícímu dirigentovi v košické filharmonii umělecky a lidsky zdomácnět?
Okamžitě jsem se cítil jako doma. Kromě toho, že Státní filharmonie Košice je tělesem s vysokou uměleckou kvalitou, je to také skvělá skupina lidí: jejich energie je jasná a zářivá, atmosféra konstruktivní a cítím se vítaný. Čím více se posouvám v životě, tím více si cením vyzařování svého pracovního prostředí. Cítit se dobře se stalo jednou z podmínek při zvažování míry zapojení se do spolupráce s orchestrem. Město samotné mi také připadá velmi příjemné: pulzující a živé, ale ne příliš hlučné či intenzivní, s krásnou architekturou a prostorným uspořádáním.
Oční kontakt a mimiku adresujete hudebníkům v prvních a stejně tak i v zadních pultech, což u dirigentů není pravidlem. Působí to jako silný moment komunikace s orchestrem…
Upřímně, dělám to bez přemýšlení: je to výsledek let zkušeností. Vysvětlení může být následující: pokud zapojuji jen hráče v mé blízkosti, intenzita zapojení v jednotlivých sekcích nebo pultech může postupně klesat, což vede ke koncentrickým kruhům stále slabší energie. Mé bezprostřední okolí vnímá můj impuls a záměr snáze než kolegové sedící dál. Tím, že navazuji oční kontakt i s nimi, zajišťuji, aby se spojení udrželo během celé zkoušky či představení.
Při přípravě programů čtyř koncertů, které budou v 57. sezóně Státní filharmonie Košice pod vaší taktovkou, jste vedl intenzivní debaty s Lucií Potokárovou, ta kromě ředitelování Státní filharmonie Košice zastřešuje také dramaturgii. Co vás na tomto dialogu bavilo nejvíc?
Vážím si Luciiny ambice vytvářet programy, které jsou maximálně poutavé a rozmanité. Je to vlastnost, kterou sdílíme, a právě proto se při práci dobře doplňujeme. Oba jsme připraveni opustit svou komfortní zónu kvůli jedinečným programovým konceptům.
Výsledkem je Beethovenova Eroica, slovenská tvorba, exploze zvuku ruských autorů či Mahlerův Titan. Jaké myšlenky vám víří hlavou při pestrosti charakterů a titulů?
Výběr symfonického jádra programů odráží mou touhu pustit se do rozmanitých stylů: Beethovenova Eroica jako vídeňské klasické mistrovské dílo, které otevírá dveře tomu, co přijde, Schumannova 1. symfonie jako brilantní, ač trochu zapomenutá raně romantická duha energií plná typicky „schumannovské“ lyričnosti, Skrjabinova 2. symfonie jako silná cesta ze tmy do světla, Cikkerovo Léto jako brilantní příklad slovenské moderny a Mahlerův Titan jako syntéza celého kulturního dědictví filtrovaná jeho vysoce subjektivním, erupčně expresivním stylem.
Každý orchestr má své umělecké charisma, jaké byste přiradil Státní filharmonii Košice? Nebojme se ani slabých stránek…
Hlavní charakteristiky Státní filharmonie Košice jsou vysoké umělecké standardy, angažovaný přístup ke zkouškám, soustředěné provedení představení a příjemná pracovní atmosféra. Pokud jde o slabé stránky, všichni je máme. Pokud jsme ochotni na nich pracovat a vkládat do toho maximum, staneme se nejlepší verzí sebe samých.
Kam byste jako stálý hostující dirigent chtěl posunout Státní filharmonii Košice?
Přináším své nefalšované já, upřímné a autentické. Miluji to, co dělám, a naplňuje mě, když mohu sdílet svou vizi, znalosti a zkušenosti s lidmi, kteří jsou ochotni jít se mnou. Mou největší satisfakcí je orchestr, který vkládá své srdce do každého tónu a fráze a přitom vyzařuje bohatou energii. Jen tehdy zasáhneme naše publikum tak, že se nechávají zcela pohltit a vždy se chtějí vracet zpět a dostat víc.
Co podle vás do vašeho portfolia přinese spolupráce se Státní filharmonií Košice?
Jen zřídka jsem se soustředil na portfolio, více jsem kladl důraz na kvalitu svých uměleckých a mezilidských vztahů. Přesto mě těší být součástí tak renomované hudební instituce, jakou je Státní filharmonie Košice.
Na závěr pár otázek ve zkratce. Před koncerty vás provází nervozita, nebo jste v rovnováze?
Záleží na okolnostech. Dejte mi Růžového kavalíra bez zkoušky a možná budu mírně napjatý, dejte mi dobře nastudovaný program s nadšeným orchestrem a budu klidný a soustředěný.
Opera či symfonie?
Obojí. Ale vždy dobře nastudované a daleko od rutinních vystoupení.
Pomalé nebo rychlé části děl?
Rychlé části by se nezdály rychlé bez těch pomalých.
Velká díla či dramaturgické rarity?
Kombinace obojího, jak dokazuje následující sezóna se Státní filharmonií Košice.
