Česko-německé kabaretní divadlo Das Thema / To téma působí na mezinárodní scéně už od roku 2018 a ve své tvorbě pravidelně rozvíjí téma dvojí kulturní identity, úzce spojené se zakladateli Philippem Schenkerem, Romanem Horákem a Svenem Ofnerem. Jejich inscenace kombinují kabaretní tvar s politickými či společenskými komentáři, často obohacené o osobní příběhy. V Mírotvůrcích soubor rozšiřuje česko-německý kontext na téma s celospolečenským přesahem – rozklad společnosti a ústup základních hodnot. Jak uvedl Roman Horák v rozhovoru pro OperuPLUS, který si můžete přečíst zde, cílem bylo „upozornit, že je potřeba znovu budovat základní lidskost, solidaritu a porozumění – hodnoty, které se ze společnosti postupně vytrácejí“.
Ačkoliv se inscenace zabývá širokým tématem, její těžiště zůstává pevně zakotveno v otázkách identity – tentokrát však ve výrazně širším spektru. Tvůrci přizvali umělce a umělkyně, kteří se v průběhu života setkali s formami rasismu či útlaku: kromě stálic souboru Romana Horáka a Philippa Schenkera se ansámbl obohatil o bulharsko-českou zpěvačku Moniku Načevu, romskou zpěvačku a herečku Pavlínu Matiovou, ukrajinskou herečku Alisu Zichuk a arménského performera Armana Kupelyana.
Jejich přítomnost by sama o sobě poskytla dostatek materiálu pro inscenaci věnující se problematice menšin, Das Thema však obohatilo tento potenciál o další vrstvu – autentické výpovědi československo-německých pamětníků, kteří prožili hrůzy druhé světové války. Mírotvůrci tak vytvářejí osobitý kaleidoskop vzpomínek a zkušeností, v němž se střídají ozvěny promítaných záznamů životních příběhů s fyzickými a hudebními akcemi performerů, kteří následně vstupují do hry se svou vlastní zkušeností. V jejich propojení se postupně skládá znepokojivý obraz toho, jak blízko si minulost s přítomností stojí.
Každý pohybový výstup doprovázející vyprávění pamětníků v sobě nesl silný symbolický význam, který zvýrazňoval motivy spojující oba světy. Když například zaznívala slova o stěhování do vybydlených židovských domů, performeři pracovali s nakloněnou plošinou (scénografii vytvářel Roman Horák, Pihilipp Schenker a Mathias Straub), po níž byli Schenkerem opakovaně shazováni. Jejich těla bezvládně sklouzávala dolů, znovu se zvedala a nechala se opět srazit. Po plošině poté začala klouzat i zavazadla, čímž vznikl mrazivý obraz masového přesunu lidí redukovaných na pouhý náklad.
Takových obrazů se v Mírotvůrcích objevuje celá řada, ale mezi nejsilnější patří „pušková choreografie“ Romana Horáka. Tělo ověšené puškami, které se v choreografii zachycující zmar válečného snažení pokouší proplazit pomyslnou krajinou, dotvořilo silné vyvrcholení scény v podobě symbolického pomazání hlínou. Tomuto výraznému výstupu předcházela krátká scéna, v níž si mužští performeři připravují řadu zbraní, a přitom na sebe pokřikují „nic se neděje“. Význam těchto scén není třeba dovysvětlovat – mluví samy za sebe.
Kabaretní intermezza pak do celku vnášejí potřebné odlehčení – k tématu dvojí kulturní identity se vracejí se štiplavým humorem. Pavlína Matiová tak ve svém kabaretním medailonku s nadhledem a osobitým humorem zprostředkovává stereotypizovaný pohled na vlastní osobu v rámci romské identity – poukazuje na to, jak se pro ni stala zdrojem síly ve chvíli, kdy ji přestala vnímat jako omezení. Svébytnou dávku humoru vnáší do představení i Philipp Schenker prostřednictvím ironického kvízu o arménských stereotypech, zatímco Arman Kupelyan k němu demonstrativním pózováním vytváří hravý vizuální doplněk.
Do inscenace vstupuje i výrazná hudební linie díky dvojici drážďanských symfoniků: Andrease Gundlacha a Murata Coşkuna. Jejich hudba nejen podkresluje, ale symbioticky prorůstá celým představením. Daří se jim přirozeně zesilovat emocionalitu výpovědí a stává se médiem, které propojuje pamětníky s performery, minulost s přítomností.
Mírotvůrci využívají dramaturgicky snadno srozumitelnou formu založenou na silně rezonujících choreografických a hudebních obrazech (úchvatná je například úvodní voicebandová variace na lidovou píseň „Bejvávalo dobře“). V konfrontaci s pamětnickými svědectvími pak jasně vyniká, že zlo minulosti nezmizelo, jen změnilo podobu. Inscenace nesentimentalizuje tíhu dneška, ale varuje před směrem, který už jednou rozdělil svět – a k němuž, zdá se, znovu směřujeme.
Roman Horák a Philipp Schenker: Mírotvůrci
12. listopadu 2025, 19:30 hodin
Divadlo X10, Praha
Realizační tým
Režie a dramaturgie: Roman Horák a Philipp Schenker
Hudební vedení: Markus Rindt – Intendant Dresdner Sinfoniker
Pamětníci: Michaela Vidláková, Eva Benešová, Ladislav Goral, Sieglinde a Ivo Vendolsky
Scénografie: Mathias Straub, Philipp Schenker, Roman Horák
Kostýmy: Agáta Molčanová
Videa: Vojtěch Polák
Světelný design: Ondřej Růžička
Účinkující
Monika Načeva, Pavlína Matiová, Alisa Zichuk, Arman Kupelyan, Philipp Schenker, Roman Horák a Dresdner Sinfoniker – Andreas Gundlach a Murat Coskun
