Inspirací byla Dvořákovi smrt jeho dětí
Všeobecně se má za to, že Antonína Dvořáka ke kompozici celovečerního Stabat mater inspirovala tragická ztráta jeho tří malých dětí, k níž došlo v krátkém časovém úseku. Tento výklad však odpovídá skutečnosti jen částečně. Skladatel sice vytvořil první podobu díla po úmrtí prvního z dětí, dcery Josefy, která zemřela pouhé dva dny po narození 21. srpna 1875, začal však až s odstupem šesti měsíců v únoru 1876. Dílo dospělo k počtu sedmi vět v klavírní verzi. Nebýt úmrtí dalších dvou dětí, k nimž došlo v následujícím roce, Dvořák by se ke Stabat mater možná ani nevracel. 13. srpna 1877 zemřela nešťastnou náhodou na následky náhodného požití jedovatého fosforového roztoku jedenáctiměsíční Růžena (evidentně vinou chvilkové nepozornosti rodičů). Čtyři týdny poté podlehl neštovicím prvorozený syn Otakar. Zoufalý Dvořák se upnul k práci, Stabat mater rozšířil do konečné podoby deseti částí a instrumentoval je. Těžko si lze představit, jak to tehdy v náhle prázdném bytě Dvořákových vypadalo: vládlo tu asi zoufalství, smutek, beznaděj. Přesto se manželství Dvořákových nerozpadlo, společně těžké období překonali a narodilo se jim ještě šest dětí. Modlitby byly vyslyšeny a skladatel opět získal pozitivní pohled do budoucnosti.
Dvořákovo Stabat mater je jedním z řady působivých hudebních zpracování středověké liturgické sekvence. Premiéru mělo v prosinci 1880 v Praze, orchestr a sbor Prozatímního divadla dirigoval Adolf Čech. Jako patriot uvádím, že hned druhé provedení v dubnu 1882 se konalo v Brně v Besedním domě; dirigoval ho osmadvacetiletý Leoš Janáček. Potom Stabat mater úspěšně vyrazilo do světa a triumfální uvedení před deseti tisíci posluchači s několikasetčlenným sborem v londýnské Royal Albert Hall v březnu 1884, jež dirigoval samotný Antonín Dvořák, získalo dílu světový věhlas.
Leoš Svárovský jako ideální dvořákovský interpret
Ve čtvrtek 27. listopadu 2025 spojila své síly k provedení Stabat mater Filharmonie Brno s Českým filharmonickým sborem Brno a kvartetem sólistů: sopranistkou Janou Siberou, altistkou Václavou Krejčí Houskovou, tenoristou Peterem Bergerem a basistou Jozefem Bencim. Dílo nastudoval a provedl, stejně jako předtím na Yugotour, dirigent Leoš Svárovský.
Že patří k ideálním dvořákovským interpretům, potvrzoval již od úvodních tónů. Svárovského pojetí tentokrát sázelo na trochu svižnější, kupředu plynoucí tempa (provedení trvalo devadesát, nikoliv avizovaných sto minut) a rovněž na kontrasty komorně delikátních ploch s monumentálními plény.
Měl jsem dojem, že Dvořákova orchestrace Stabat mater je jaksi zvláštní: smyčce jsou v něm tak nějak ochuzeny, zestručněny, často si zahrají jen to své „šrum“ na těžkých dobách a jen sporadicky se chopí příležitosti plně zaznít. Naproti tomu dřevům přidělil Dvořák řadu neskutečně krásných ansámblových pasáží, v nichž se jednotlivé hlasy proplétají, uhýbají jeden druhému, navazují na sebe, aby nakonec svorně zakončily celou větu jediným křišťálově průzračným pianovým akordem. Také úloha sólistů není dominantní; každý tu má „svou“ sólovou část a kvarteto jako celek je využito pouze ve třech částech. Zásadní úlohu hraje ve Stabat mater velký smíšený sbor.
Naprostá intonační suverenita ve zpěvu
Kvarteto sólistů působilo vyrovnaně. Jana Sibera předvedla sugestivně prožitý výkon, přitom prostý a nepatetický; její vroucný hlas měkce svítil a skvěle se spojoval s tenorem v duetu v osmé části Fac ut portem Christi mortem. Altistka Václava Krejčí Housková plně přesvědčila o svých kvalitách především v předposlední deváté části Inflammatus et accensus, kdy její hlas zněl zejména ve vyšších polohách sametově a zněle. V podstatě totéž lze říci o basistovi Jozefu Bencim, jenž ve svém sóle čtvrté části Fac ut ardeat cor meum velmi působivě střídal niternou komorní polohu se sytým a bohatým basovým zvukem. Všichni výše jmenovaní zpívali s naprostou intonační suverenitou. Výhrady mám jedině k tenoristovi Peteru Bergerovi, jehož bohaté vibrato občas tak nějak zastřelo skutečnou intonaci. Ani jemu však nelze upřít vysokou intenzitu výrazu v šesté části Fac me vere tecum flere a cit pro komorní spolupráci s ostatními v duetech a kvartetech.
Plné absolutorium a nejvyšší uznání si zaslouží Český filharmonický sbor Brno připravený sbormistrem Petrem Fialou. Předvedl celou řadu působivých „sotto voce“, kdy mu bylo vždy krásně rozumět, působivě stupňoval své gradace a několikrát zaburácel tak mocně, až z toho člověka mrazilo. Umění dynamických kontrastů předvedl skvěle zejména v sedmé části Virgo virginum praeclara, k propracovaným sborovým kreacím patřilo také fugato středního dílu věty páté Tui nati vulnerati. Ve sboru je dnes – vedle veteránů a veteránek – řada nových tváří. Vroucnost a bohatá plasticita hudebního projevu však zůstává jeho trvalou předností. Dvaaosmdesátiletý Petr Fiala je stále charismatickým sborovým mágem.
Nejnáročnější práci odvedly dřevěné dechové nástroje
V orchestru Filharmonie Brno tentokrát odvedly nejnáročnější práci enormně vytížené dřevěné dechové nástroje. Z nich nejvýraznější úlohu, mimo jiné proto, že v průběhu Dvořákovy skladby stále vzrůstala, sehrála dvojice klarinetů Jany Dvořákové a Věry Veselkové. Jejich sóla, dvojhlasy a vzájemné odpovědi byly pravým pohlazením pro ucho recenzentovo. Sympaticky vedl v první polovině skladby dechovou harmonii rovněž flétnista Petr Pomkla.
Dirigent Leoš Svárovský se brněnskému publiku opět připomněl jako svrchovaný hudebník a na slovo vzatý interpret českého romantického repertoáru. Rozměrný aparát vedl jasnými, střídmými a výmluvnými gesty. Má jedinečný cit pro frázi, tektonický tah, gradaci, tempové přechody. „Dýchal“ se zpěváky, dbal o jednotu sborové dikce s délkou doprovodných akordů. Je přirozené, že sklidil mohutné ovace.
Cestou domů jsem tentokrát vedl rozhovor s bývalým kolegou. Posteskl si, že v koncertních sálech Yugotouru, ač nijak výjimečných, „to znělo samo a na generálce v Janáčkově divadle jsme byli šokováni, že z toho najednou nic neleze…“ Uklidnil jsem ho, že jde o subjektivní pocit a v hledišti zněl zvuk rozhodně lépe. Už aby ti veledůležití archeologové definitivně zmizeli ze staveniště a vymodlený brněnský koncertní sál se konečně vynořil ze země!
Filharmonie Brno: Stabat mater
27. listopadu 2025, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno
Program
Antonín Dvořák: Stabat mater pro sóla, smíšený sbor a orchestr op. 58, B71
Účinkující
Jana Sibera – soprán
Václava Krejčí Housková – alt
Peter Berger – tenor
Jozef Benci – bas
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala – sbormistr
Filharmonie Brno
Leoš Svárovský – dirigent
