Festival Nové generace se letos konal od 21. do 23. listopadu, navíc byl spojen s Víkendem otevřených dveří HAMU, takže úvodní program proběhl jako site-specific v jejích prostorách a díky splynutí obou akcí mohli návštěvníci během tří dnů nahlédnout do výuky, vyzkoušet si různé praktické lekce i přednášky nebo navštívit promítání tanečních filmů. Dvě hlavní večerní představení složená ze studentských choreografií pak proběhla v sobotu a v neděli, tradičně v divadle DISK.
Nedělní, tedy druhou, přehlídku vystoupení nejmladší taneční generace zahájila Alice Silná z HAMU. Její hravá choreografie A Waltz for Weeds and Other Individuals naplnila diváky pozitivní energií. Sedm performerů v barevně sladěných kostýmech předvedlo variaci na téma všedního dramatu pod stéblem trávy neboli: Co se odehrává na louce, když se na její rostliny pořádně zaměříme? Důležitý byl motiv sounáležitosti. Každé kvítko chce mít přece místo v království rostlin. V choreografii ho znázorňovaly pestré pěnové podsedáky ve tvaru květu rozložené po baletizolu, za kterými se vystupující honili. Ke konci ale tato symbolika a honba za vlastní rolí ve společnosti upadla a závěr choreografie působil nejasně. Silná zajímavě propojila klasickou hudbu Roberta Schumanna, jednoho z nejvýraznějších představitelů romantismu, se současným tancem. Tanečníci kopírovali rytmus a melodii skladby a po většinu času zůstávali všichni na jevišti. Ne vždy se pohybovali synchronně. Nechyběla menší sóla, zvedačky a práce s vychýleným těžištěm těla a maximalizací rozsahu pohybu.
S principem vyosení a posunem těžiště na hranici rovnováhy pracovala také druhá choreografie večera This Is How We Walk. Vytvořila ji i interpretovala pětice tanečnic z Budapest Circus Arts and Contemporary Dance College. Při tvorbě se inspirovaly nabytými zkušenostmi z akademického studia a otázkou, zda se z masy částí těl může stát jeden mozek. Vystoupení začalo netradičně, performerky se ze zákulisí na jeviště dostávaly pouze v sedě za pomocí kolébavého pohybu hýždí, byly při tom ale celé nahé. To vše za doprovodu zvuků vznikajících třením jejich těl o baletizol. Nahota ovšem nepůsobila násilně, provokativně či náhodně, měla svůj význam. Jakmile začala hrát elektrická hudba s občasným děsivým smíchem, již oblečené vystupující zahájily energickou a rytmickou choreografii. Velice intenzivně na sebe reagovaly, převalovaly se jedna přes druhou a s každým dotekem jiného těla jako by všemi na jevišti projel elektrický proud. Zároveň ale předváděly precizní a dynamické variace. Zajímavá byla též kruhová kompozice – tanečnice totiž skončily stejně jako začaly: úplně nahé. Nicméně tentokrát bok po boku, a ne každá sama. Škoda jen, že vystupující pětice nevedla konec do větší gradace a nechala diváky plné nenaplněných očekávání.
Jediné sólo během nedělního programu vymyslel a předvedl Bo-Jia Huang, student Anton Bruckner Privatuniversität v Linci. Dílo Outbound vypráví jeho příběh vzestupů a pádů od doby, kdy ukončil studium a vstoupil do společnosti, v níž je třeba hrát různé sociální role. Huang s sebou do sálu přinesl uklidnění a jemnost. Plynule plul potemnělým jevištěm jako vlnky na vodě a zkoumal možnosti svého pohybu. Chvílemi tančil obšírně, jindy zas pouze v detailech, které ale nebyly kvůli slabému osvětlení tolik vidět. Za zvuků jazzu nechal pomalu i rychle rozvlnit celé tělo ve stylu street dance, partnerem mu byla podlaha a její opora, stále jím rezonovala hudba. Otázkou je, co z jeho vystoupení byly pečlivě nacvičené kroky a z jak velké části šlo o improvizaci. Choreografie totiž občas působila repetitivně jakoby vznikající na místě. Tanečník ale nedal znát sebemenší zaváhání, celým tělem naznačoval, že si performance užívá. Nechal konverzovat tělo a mysl, chvílemi se kontroloval, jindy přebralo vedení tělo a umělec se mu poddal.
Naopak tísnivou atmosféru vyvolala choreografie #39FF14. Vytvořila ji studentka HAMU Amálie Cuplová a předvedla trojice tanečníků, která byla kostýmově laděná do odstínu #39FF14 – neonově zelená. Cuplová se ve svých dílech nejčastěji inspiruje přírodou, jak napovídá i popis v programu: „Keep focus. Neon nature on speed.“ („Soustřeď se. Neonová příroda v rychlém tempu.“) Některé motivy připomínaly rychlé kmitání křídel kolibříka. Stejně jako tito „létající drahokamy“ dokázali tanečníci plynule přecházet z energie do zastavení. Impozantní byly zcela synchronní skoky a variace, které i přes jejich náročnost performeři procítili, a ne pouze odcvičili.
Večer studentských choreografií zakončili tanečníci z Musik und Kunst Privatuniversität der Stadt Wien. V díle To lay a track umělkyně Leonie Frühe zkoumali stopy, které zanechávají jejich pohyby – na vlastních tělech, v prostoru i na sobě navzájem. Pětice oblečená do vrstvených kostýmů připomínající baroko nastoupila na jeviště zpoza diváků, a k tomu každý z jiného koutu. Hlavy pozorovatelů se tak neustále otáčely všemi směry, aby jim nic neuteklo, což trochu kazilo zážitek, jakkoliv toto rozptýlení byl zřejmě účel. Jakmile se ale vystupující dostali na jeviště, předvedli téměř futuristickou choreografii. Okamžitě získali pozornost diváků a přisvojili si celý prostor, stal se jejich královstvím. Kombinace nasvícených diagonál, pohybu ve strnulých pózách i sladěných formacích, vizáže tanečníků a moderní hudby připomínala sci-fi styl. I přes počáteční záměrnou strnulost na sebe byli všichni performeři skvěle navázaní a působili jako celek. Výborně pracovali s váhou a navažováním ve dvojicích. Pohybem zkoumali, jak tanec zanechává své stopy na jednotlivcích, párech i kolektivním těle.
Během Festivalu Nové generace se představili mladí tanečníci a choreografové z HAMU i jiných mezinárodních uměleckých škol. V jejich dílech rezonovala témata, která jsou pro ně důležitá a která by se podle nich měla dostat víc do povědomí diváků. Od pozorujících zas na oplátku získali tvůrci zpětnou vazbu, díky níž se mohou zdokonalovat a rozvíjet. A je jisté, že mnozí z Nové generace před sebou mají slibnou taneční budoucnost.
Festival Nové generace
23. listopadu, 19:30 hodin
Divadlo DISK, Praha
Program
Alice Silná: A Waltz for Weeds and Other Individuals
Budapest Circus Arts and Contemporary Dance College: This Is How We Walk
Bo-Jia Huang: Outbound
Amálie Cuplová: #39FF14
Leonie Frühe: To lay a track
Detaily programu
Alice Silná: A Waltz for Weeds and Other Individuals
Koncept, choreografie: Alice Silná
Interpretace: Jolana Vacková, Rozálie Husáková, Vladlena Klimek, Alice Silná, Jonáš Snítil, David Horák, Vojtěch Javůrek Hudba: Colleen Richardson
Pedagogická supervize: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.
Bo-Jia Huang: Outbound
Choreografie, interpretace, stage & costume design: Bo-Jia Huang
Amálie Cuplová: #39FF14
Choreografie: Amálie Cuplová
Interpretace: Tomáš Havlík, Simona Hybenová, Oliver Zabystrzan
Pedagogická supervize: doc. Mgr. Bohumíra Eliášová, Ph.D.
Leonie Frühe: To lay a track
Choreografie: Leonie Frühe
Interpretace: Daniela Pagitsch, Katharina Kern, Jonah Martensen, Srdjan Ivanović, Brice Berthelot, Leonie Frühe
