Program zahájilo niterné a meditativní zpracování adventního chorálu Nun komm, der Heiden Heiland BWV 659 Johanna Sebastiana Bacha. Interpret výborně zvolil registraci, v níž byl dokonale zřetelný doprovod v levé ruce i pedálu a ze které jasně vystupovala chorální melodie.
V kontrastu barevném i stylovém následovala pátá část z Katedrálních oken op. 106 Saluto angelico německého pozdního romantika Sigfrida Karg-Elerta, v níž skladatel využívá gregoriánský nápěv Ave Maria. Málo hraný autor je pozoruhodný až impresionistickým cítěním a jeho skladby typicky stojí na velmi barevných registracích a důmyslných zvukových kombinacích – Pavlu Černému se to povedlo skvěle. To, že takřka neznámé Karg-Elertovy skladby zahrnul do svého programu, je velmi vítané a pro posluchače jistě nesmírně obohacující, snad i objevné.
Z 20. let 20. století se program opět vrátil k Bachovi (či snad možná k Bachům). Zazněla monumentální fuga J. S. Bacha na Magnificat – Velebí má duše Pána. I přes hutnější pléno bylo opět téměř překvapivé, jak zřetelně bachovská polyfonie může znít na romantický nástroj, jaký se ve Smetanově síni nachází. Chorál In dulci jubilo BWV 751 patří ke skladbám, u nichž je autorství Johanna Sebastiana sporné a je dost možné, že vzešla spíše z pera jeho o generaci staršího příbuzného Johanna Michaela Bacha. Nicméně, na půvabu ani účinku to skladbě neubírá. Něžný zvuk a prostý charakter dobře zafungoval v kontrastu s předcházející závažnou fugou. Interpret projevil i nemalý smysl pro humor, když svou asistentku (která jindy obrací stránky not a registruje) vybavil zvonky a píšťalkou imitující ptačí cvrlikání (s podobnými zvukovými „hračkami“ se často můžeme setkat u barokních nástrojů). Vtipně se tím podtrhla vánoční atmosféra skladby evokující lidovost koled.
Těžištěm programu byla chorální fantazie Maxe Regera na píseň Wie schön leucht‘ uns der Morgenstern. Po zvukové stránce byla pojata velmi dobře, ačkoliv by melodie chorálu mohla být v některých variacích i o vlásek zřetelnější. Ovšem zde také platí již mnohokrát řečené o problematické akustice Smetanovy síně a o tom, že tento sál svým jedinečným varhanám mnohdy tak úplně nepomáhá. Provedení však působilo místy staticky, zejména ve zpracování prvních čtyř slok. Větší tempová flexibilita (ta je nakonec i předepsaná autorem) by zde byla ku prospěchu. Ovšem s nástupem fugy došlo k přirozenému oživení a závěr fantazie byl pro posluchače strhující.
Druhou skladbou Sigfrida Karg-Elerta byla čtvrtá část ze stejného cyklu, v níž autor zpracoval nápěv Adeste fideles. Půvabná skladba byla provedena hravě a poskytla zvukové odlehčení po zvukově mohutné skladbě předchozí. Následující drobnější předehra Bedřicha Antonína Wiedermanna na Michnovu píseň Chtíc, aby spal se držela rovněž subtilního zvuku. Uvedení této skladby je však zajímavé také tím, že Wiedermann na varhany ve Smetanově síni často hrával a tento nástroj lze tedy právem považovat za zvukově autentický pro jeho dílo.
Závěr koncertu patřil dílu významného francouzského varhanního virtuosa, skladatele a pedagoga Marcela Duprého. Zazněly jeho Variace na starou vánoční píseň op. 20, známý nápěv Noël nouvelet. Ačkoliv Dupré tyto variace zkomponoval dobrých deset let předtím, než jako titulární varhaník usedl u slavných varhan pařížského chrámu svatého Sulpicia, je zvuk, se kterým v nich počítá samozřejmě odlišný od nástrojů, s jakými se setkáme u nás. Interpret proto musí vždy volit jisté kompromisy. Pavel Černý jednotlivé variace dokázal zvukově pojednat výstižným způsobem, avšak bez zachování důslednějšího dynamického kontextu mezi variacemi. I v důsledku odlišných temp pak variace mezi sebou nekorespondovaly tak, jak by mohly. Černý ovšem prokázal své vysoké technické schopnosti, které jsou pro Duprého skladbu nezbytné.
Přes zmíněné drobné výhrady byl umělecký projev Pavla Černého sympatický a publikum zřetelně nadchnul – vyžádalo si dokonce dva přídavky. Tím prvním bylo dobře známé Wachet auf, ruft uns die Stimme BWV 645 ze sbírky Schüblerových chorálů J. S. Bacha a rozverná Pastorela C dur Františka Xavera Brixiho, kterou opět doplnily už dříve použité zvonky. Koncert oceňuji především pro jeho kvalitně a promyšleně sestavený program. Ne vždy je možné sestavit tematicky laděné vystoupení tak přirozeně, jako v předvánočním období, avšak posluchačsky je právě takový koncert s příběhem vždy velkým zážitkem.
Vánoční příběh
6. prosince 2025, 11:00 hodin
Obecní dům, Smetanova síň, Praha
Program
Johann Sebastian Bach: Nun komm, der Heiden Heiland BWV 659
Sigfrid Karg-Elert: Saluto angelico (Katedrální okna op. 106)
Johann Sebastian Bach: Fuga super Meine Seele erhebet den Herrn (Magnificat) BWV 733
Johann Sebastian Bach: In dulci hubilo BWV 751
Max Reger: Chorální fantazie na Wie schön leucht‘ uns der Morgenstern op. 40 č. 1
Sigfrid Karg-Elert: Adeste fideles (Katedrální okna op. 106)
Bedřich Antonín Wiedermann: Chorální předehra Chtíc, aby spal
Marcel Dupré: Variations sur un Noël op. 20
Účinkující
Pavel Černý – varhany
