Kde vás zastihla zpráva, že vás zastupitelstvo Moravskoslezského kraje zvolilo od 1. ledna 2026 ředitelem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě? Jaké pocity ve vás vyvolala tato novina?
Zpráva mě zastihla uprostřed sborové zkoušky, v období intenzivních příprav na vánoční koncerty. Byl to okamžik, v němž se radost prolínala s pokorou a silným vědomím odpovědnosti. Uvědomil jsem si, že přebírám nejen funkci, ale i závazek vůči instituci, která mě sama formovala.
Ostravská konzervatoř je velký kolos. Kolik má studentů a zaměstnanců?
K letošnímu září se u nás vzdělává 377 žáků. Pedagogický tým tvoří 192 učitelů a doplňuje jej 21 nepedagogických pracovníků. Je to pestrá směsice osobností – od čerstvých absolventů až po mimořádně zkušené pedagogy a mistry svého oboru. Počet pedagogů se přirozeně odvíjí od počtu studentů a v současné chvíli považuji strukturu týmu za funkční a vyváženou.
Studoval jste dirigování na ostravské konzervatoři u Jaromíra Javůrka, poté na pražské Akademii múzických umění u Leoše Svárovského, Tomáše Koutníka a dalších dirigentů. Od patnácti let jste působil ve funkci sbormistra u celé škály sborů. Jak vaše dirigentská praxe ovlivní váš styl vedení školy?
Dirigent bez lidí neexistuje – je jedním mezi rovnými. Moje praxe mě naučila, že skutečné vedení stojí na naslouchání, respektu a schopnosti vytvářet prostředí, v němž lidé cítí porozumění a motivaci. Výkon roste tam, kde se lidé mohou opřít o důvěru a jasnou vizi.
Co podle vás činí konzervatoř skutečně dobrou?
Dobrá konzervatoř je místo, kde se lidem chce tvořit – je jedinečná svým geniem loci. Stejně jako Ostrava “razovita”. Konzervatoř všem učaruje svým vnitřním prostředím, propojením moderní a historické budovy. Lidé v ní, vztahy, jedinečná atmosféra a osobitost ve vás zanechají stopu. Můžete mít nádhernou budovu, ale bez inspirativních pedagogů a odvážných studentů by to byl jen prázdný prostor. Jako jediná v republice nabízí všechny studijní obory – Zpěv, Hudba, Tanec (i současný) a Hudebně dramatické umění, a to vše na jednom místě. Potkáte se zde s jedinečnými lidmi. Dojíždí k nám studenti i pedagogové z různých koutů republiky, ze středních Čech, z Brna nebo ze Slovenska či česko-polského pohraničí. V současné době se u nás vzdělává i několik žáků z Ukrajiny.
Jaké budou vaše první kroky v ředitelské funkci a co naopak vnímáte jako dlouhodobý úkol?
První kroky mě povedou k přípravě slavnostních novoročních koncertů v nově zrekonstruovaném a modernizovaném koncertní sále Leoše Janáčka 20. a 21. ledna 2026. Tyto koncerty, na kterých zahraje Symfonický orchestr Janáčkovy konzervatoře v Ostravě pod vedením dirigenta Petra Šumníka, věnujeme vzpomínce na Soňu Javůrkovou, která vytvořila dramaturgii těchto koncertů. Dále to jsou dny otevřených dveří 21. a 24. ledna 2026. K dlouhodobým úkolům nás v týmu čeká příprava projektů se zahraničními partnery skrze Erasmus+, příprava mezioborové spolupráce, plánování další umělecké sezóny a práce na prezentaci školy nejen skrze prostředí internetu.
Mluvíte o modernizaci. Jak si představujete moderní školu?
Moderní škola je podle mě taková, která inspiruje a rozvíjí. Kde technologie slouží kreativitě, nikoli ji nahrazují. Disponujeme modernizovanými koncertními sály, špičkově vybaveným nahrávacím studiem, pojízdnými učebnami i softwarem pro tvorbu hudby či 3D tisk. Nově modernizovaný sál nabízí velký prostor pro mezioborové projekty – od činohry přes balet až po muzikál či operu.
Jak moderní technologie mění způsob, jakým se dnes učí umění?
Dávají nám nástroje, o nichž jsme dříve ani nesnili – digitální partitury, analytické programy, sofistikovaný software pro tvorbu hudby. Pokud je používáme uvážlivě, dokážou ušetřit čas a otevřít nové možnosti. Ale umění zůstává především lidskou činností. Prostě stále platí, že žádná technologie ani AI nenahradí stovky hodin poctivého cvičení.
Mohl byste nám připomenout, kdo z významných osobností vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě?
Výčet je skutečně široký. Z hudební scény například Beata Hlavenková, Kateřina Chroboková, Richard Krajčo, Martin Chodůr či Boris Urbánek. Z klavíristů Tomáš Vrána, Nikol Bóková, Lukáš Michel, Marek Kozák, Martin Kasík, dokonce i současný ředitel Pražské konzervatoře Ivo Kahánek. Z dirigentů Petr Altrichter, Stanislav Bogunia či Stanislav Macura. A také řada osobností činohry a muzikálu – Patrik Děrgel, Robert Urban, Ivana Chýlková, Kamila Janovičová, Tereza Bebarová, celý ansámbl populárního Divadla Mír Albert Čuba, Štěpán Kozub, Robin Ferro, Vladimír Polák či Lada Bělašková. Výčet doplňují i výrazné osobnosti tanečního světa, například Nataša Novotná, Marta Máchová Drastíková, Věra Kvarčáková či Richard Kročil. A rád bych ještě vzpomněl na Patricii Burda Janečkovou.
Jste v denním kontaktu s mladou generací, ať už jako pedagog nebo dirigent, také se podílíte na vedení sbormistrovských kurzů, které pořádá Národní institut pro kulturu. Jsou dnešní studenti či mladí lidé všeobecně jiní než ti před lety? Vy sám jste poměrně mladý – cítíte už nějakou propast mezi třicátníky a patnáctiletými či dvacátníky?
Propast mezi generacemi necítím. Naopak – úkolem dirigenta je spojovat. Naši žáci jsou citlivější, často i odvážnější, nebojí se klást otázky a tvořit si vlastní názor. Zároveň však žijí pod větším tlakem společnosti a života „na internetu“. Proto musí škola nabídnout nejen vzdělání, ale i bezpečí a oporu.
Jak budete podporovat žáky, kteří přicházejí s obavami, zda jsou „dost dobří“? Myslíte si, že je na ně společností kladen větší tlak prostřednictvím sociálních sítí? Neměly by se zakázat, jak se to aktuálně děje v Austrálii?
Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Tlak, který vytvářejí, je značný – a netýká se jen studentů. Pokud se však člověk pohybuje v bezpečném prostředí, není důvod je zakazovat. Chci studenty utvrzovat v tom, že každý má jinou startovní pozici a svou vlastní cestu. To, kde jsou teď, je součást jejich vývoje. Důvěra a podpora nejsou slabostí, ale základem dalšího růstu.
Jaký máte názor na mobily ve školách? Co využívání AI na uměleckých školách? Má tam opodstatnění? Nejedná se jejím používáním o jakési „zabíjení kreativity”?
Vše je otázkou míry. S mobilem v ruce se špatně cvičí Czerného etudy, ale může být užitečným nástrojem – například pro nahrávání studijních materiálů nebo jako náhrada kapesního zrcátka při sborové výuce. Umělá inteligence živé umění nenahradí, ale může nabídnout zajímavé možnosti. V současnosti se jejími výtvory spíše jen bavíme.
Ve své koncepci jste uvedl, že chcete budovat vztah se základními uměleckými školami. Jak konkrétně?
Příprava mladých talentů vyžaduje aktivní přístup. Naši pedagogové i studenti navštěvují ZUŠ s interaktivními programy a dílnami, někteří tam i vyučují. Navázal jsem také kontakt s Festivalem nejmenších houslistů Kamily Bodnárové, kde se setkávají děti z celé republiky. Pro další roky jsme nabídli podporu včetně využití zázemí konzervatoře.
Co vás inspirovalo při tvorbě vize a strategie školy?
Inspirací jsou mi studenti, rozhovory s kolegy i zkušenosti ze zahraničí. Rád bych navázal na strategii paní ředitelky Javůrkové, která měla výhled do roku 2030, ale již jej nestihla naplnit. Chci posílit mezinárodní spolupráci v rámci Erasmus+, modernizovat koncertní sály a učebny, rozšířit mezioborové projekty a systematicky podporovat wellbeing studentů – práci se stresem, trémou i komunikací.
Na jakých zahraničních projektech konzervatoř participuje?
Zahraniční projekty jsou dnes zásadní. Připravujeme programy Erasmus+, spolupracujeme s partnery ve Slovinsku a Portugalsku. Sám jsem poznal, jak důležité je opustit na chvíli „rodnou hroudu“ a zažít rozmanitost světa – nejen v umění. Studenti se vracejí sebevědomější, zvídavější a obohaceni o nové perspektivy.
Vraťme se k vaší umělecké činnosti. Jaké projekty či koncerty vás čekají v roce 2026?
V novém roce mě čeká několik krásných koncertních projektů a mnohé z nich jsou propojeny právě s konzervatoří. Například premiéra studentského představení Bastien a Bastienka. Spolupracuji na pár představeních ve Slezském divadle v Opavě, v muzikálu Národního divadla moravskoslezského, čeká mě několik projektů a koncertů u Severočeské filharmonie v Teplicích nebo Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. Tyto spolupráce jsou vždy krásné a těším se na ně. Pevně věřím, že se mi podaří skloubit vedení školy s aktivní uměleckou činností, protože právě tato kombinace je pro mě prioritou.
Děkuji vám za rozhovor!
