Těžkopádný začátek koncertu
První orchestrální koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu v novém roce a druhý v této sezóně z abonentního cyklu O ─ Obecní dům provázely intenzivní přípravy i nenadálé těžkosti. Na jedné straně stál nesmírně pečlivý přístup dirigenta Tomáše Hanuse, který pojal přípravy orchestru na provedení tak rozsáhlého a náročného díla, jakým Mahlerova Symfonie č. 2 bezpochyby je, natolik perfekcionisticky, že před koncertem zkoušel doslova až do poslední možné chvíle. První diváci, kteří dorazili do Obecního domu s mírným předstihem, mohli ještě zaslechnout poslední tóny, při nichž chodby i foyer zaplnily fanfáry v podání druhého orchestru (orchestru za scénou) z páté věty. Na druhé straně si počasí zalaškovalo s Českým filharmonickým sborem Brno, který po cestě do Prahy nabral vlivem zasněžených silnic takové zpoždění, až málem začátek celého koncertu zmeškal. Pravda je, že sbor naštěstí vystupuje až téměř na konci celého díla, takže situace byla případně řešitelná, avšak jeho pozdější nástup na emporu by působil v programu bez pauzy nesmírně rušivě.
Pilní diváci si s předstihem před samotným začátkem mohli přijít do cukrárny Obecního domu poslechnout úvodní slovo, jehož průběh podlehl počasí stejně jako zasněžená zledovatělá dálnice. Diskusní blok, původně zamýšlený jako přemítání nad Mahlerovým dílem se sbormistrem a oběma sólistkami Kateřinou Kněžíkovou a Václavou Krejčí Houskovou, moderátorka operativně transformovala a namísto nepřítomného Petra Fialy představila hudební režisérku přímého přenosu Sylvu Stejskalovou. Obsahově se všichni zúčastnění nejdříve drželi tématu Mahlerovy druhé a vyměňovali si vzpomínky, dojmy a pocity, posléze se témata stočila i k obecnějším otázkám a s příchodem Petra Fialy, který nakonec dorazil alespoň na úplný závěr, se úvodní slovo zaměřilo spíše na představení Českého filharmonického sboru Brno jako tělesa. Většina tohoto setkání příliš informativně nosná nebyla, ale přeci jen se dá najít alespoň něco hodného zřetele. Mezi ta asi nejzajímavější sdělení patřilo individuální zhodnocení jednotlivých zpěvních nástupů a role zpěvu v celku symfonie z pohledu obou pěvkyň a posléze i sbormistra. Mahler symfonii koncipoval jako pětivětý opus se sólovým altovým výstupem ve větě čtvrté a sólovými výstupy sopránu a altu se sborem v závěru věty páté. Co do plochy celého díla je zpěv opravdu v minoritním zastoupení, ale jeho role obsahová i náročnost samotných vstupů ve slabých dynamikách ho činí signifikantním. Ačkoliv osobně bych od takového úvodu čekala obsah více zaměřený na samotný program večera s větším proporcionálním zastoupením informací k celé symfonii, rozhodně diváci odcházeli přinejmenším v upřímném očekávání, jak zpěváci zvládnou své nástupy.
Zdařilé provedení Mahlerovy Druhé symfonie
Se začátkem samotného koncertu, jehož program byl, jak už výše zaznělo, bez pauzy, přivítala Smetanova síň personálně značně zbytnělý Symfonický orchestr Českého rozhlasu se sólisty a přibližně šedesátičlenným sborem. Mohutnost obsazení orchestru u většiny Mahlerových symfonií činila nemalé organizační potíže již za jeho života, není se tedy co divit, že se orchestr sotva vešel na pódium. Celou symfonii i její hodnocení lze poměrně snadno rozdělit na dva úseky. První čistě instrumentální čítá první tři věty, které Mahler zprvu uvedl samostatně. Ve své době nepříliš vřele přijatá hudba v rukou Tomáše Hanuse rozkvetla. Přípravy, kterým zjevně dirigent věnoval velkou pozornost, se zúročily už v úvodních větách. Velice tichá pianissima nechávala prostor výrazným basům i striktně odvyprávěné melodii. V tomto dirigentovi pomohlo i krásné vedení hlasů v jednotlivých nástrojích v orchestru. Dirigent viditelně prožíval emocionální náboj hudby, který pak úspěšně přenášel i na orchestr. Společně se jim podařilo vytvořit dramaticky vystupňovaný, plastický zvuk s opravdu působivými přechody mezi nejkrajnějšími dynamickými polohami a citlivou rytmikou. Vlastně v každé větě by člověk našel místo, za které by té či oné skupině nástrojů smekl klobouk.
Tomáš Hanus hvězdou večera
Druhý úsek večera s krátkou čtvrtou a opravdu rozlehlou pátou větou již přinesl vše dříve diskutované. Václava Krejčí Housková uvedla čtvrtou větu krásným, rovným, pečlivě nasazeným a kontrolovaným tónem. Dirigent zvukově jemně dobalancovával sólový zpěv a orchestr tak, aby působily kompaktně a jako by se zvukově prolínaly, ani jeden z obou prvků výrazně nevystupoval. Pátá věta přinesla onen zmiňovaný orchestr za scénou, jehož fanfáry přeznívaly do sálu s vyváženou hlasitostí. Skvělá práce žesťů i zbytku orchestru, zde už nesmírně temperamentní prožitky dirigenta, který své opravdu viditelné hudební zaujetí velice účinně přenášel na zbytek orchestru a možná i část publika, vedly k celkovému skvělému zvuku, který bavil. Ke konci věty přišla řada na sbor a nutno říci, že po tom, co se po celý koncert linulo z pódia, byl nástup sboru poněkud rozpačitý. V nízkých dynamikách vystupovaly ne vždy jednotně nasazené a dokončené sykavky, čehož si většina diváků asi ani nevšimne a už vůbec ne ve větší dynamice. Jinak celkový zvuk zněl kulatě a jednotně, a to především v pánské části sboru. Je pravdou, že nástup je zde opravdu těžký a nevděčný. Sopránové sólo v podání Kateřiny Kněžíkové přineslo čistotu, intonační kvalitu i urputný pocit naléhavosti. Poté, co se nakonec připojil i altový sólový part, splynuly všechny zpěvní hlasy v jednotný celek. Orchestr nechával celou dobu zpěvním partům prostor, aby vynikly, až do okamžiku, kdy nastoupil k velkému finále, tam už dirigent popustil uzdu, aby dopřál posluchačům velkolepý závěr. Zajímavé je, že ačkoliv orchestr dost zvukově ustupoval zpěvu, ať už sborovému nebo sólovému, rozumět bylo jen Kateřině Kněžíkové a trochu Václavě Krejčí Houskové. Byť program byl opatřen přepisem zpěvního libreta i s překladem, přeci jen by divák očekával, že alespoň v slabších dynamikách bude všem rozumět.
Koncert přinesl celkově zvukově působivý zážitek, především díky promyšlené a nepřehlcené interpretaci Tomáše Hanuse a odhodlaného, vnímavého a zvukově plného výkonu Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu: Mahlerova Druhá
12. ledna 2026, 19:30 hodin
Obecní dům, Praha
Program
Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“
Účinkující
Kateřina Kněžíková ─ soprán
Václava Krejčí Housková ─ mezzosoprán
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala ─ sbormistr
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Tomáš Hanus ─ dirigent
