Původní podoba Beethovenova Trojkoncertu C dur byla veřejně poprvé provedená roku 1808. Za aranžmá pro akordeon, mandolínu a klavír stojí trojice dnešních interpretů, snažících se o hudební reinkarnaci historické hudby do současného zvukového světa a o její představení novému typu publika. V případě mandolinisty jde současně o snahu dostat do povědomí vlastní nástroj.
Ústřední postava večera, dirigent a akordeonista Omer Meir Wellber, zve posluchače do Obecního domu takto: „Beethovenův Trojkoncert odehrajeme v Praze v úplně jinak, než je zvykem. V unikátní a možná trochu divné verzi budeme mít místo houslí mandolínu, místo violoncella akordeon a klavír necháme klavírem. Srdečně všechny zvu do Obecního domu na velmi speciální zážitek s Beethovenem!“ Pro Wellbera se jedná již o druhou spolupráci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a již z minulé sezony je zřejmé, že si s orchestrem Izraelec rozumí.
Líbezné pastorální obrazy, atmosféru dramat i radostné taneční a pochodové pasáže, to vše obsahuje osmá z devíti Dvořákových symfonií, neskrývaná oslava krásy přírody, rozvinutá do pestré zpěvnosti. Skladatel na ní pracoval mezi srpnem a listopadem 1889, převážně na letním sídle ve Vysoké u Příbrami. I proto je možné v ní hledat jak náklonnost k lidové hudbě, tak obdiv k přírodě. Zároveň se jedná o dílo inovativní. Dvořák, pravidelně vystupující jako dirigent, řídil právě tuto symfonii v červnu 1891 v Cambridge při udělení čestného doktorátu nebo v srpnu 1893 v Chicagu. Vřelý byl i úspěch po uvedení Vídeňskými filharmoniky a dirigentem Hansem Richterem, k němuž došlo už rok po pražské premiéře.
