„Dirigent Eugene Tzigane patří k nejosobitějším dirigentům současnosti. Poutá charismatickým pódiovým projevem. Orchestry po celém světě si získává inspirativní prací na zkouškách. Je nadán i slovem. Ve svých textech dokáže přinést svěže aktuální pohledy na svět klasické hudby,“ říká ředitel Prague Philharmonia Pavel Trojan. Před dvěma lety Eugene Tzigane vydal esej s názvem „Make Emotions Great Again“ – tedy „Učiňme emoce opět velkými“. V níž autor přemýšlí nad tím, proč klasická hudba ztratila část své emotivní síly a schopnost sdílet příběhy. Tzigane v textu sleduje vývoj od prastaré lidské potřeby vyprávět příběhy až po současnou interpretaci klasického repertoáru, u které podle něj často chybí živé, dramatické a lidské „vyprávění zvukem“. Opírá se o myšlenku, že stejně jako v divadle by bylo absurdní hrát Shakespeara monotónně „jen podle textu“, je i v hudbě nutné překročit pouhou přesnost not a naplnit je lidským výrazem, fantazií a dramatem. Jinak hudba sice formálně zní, ale nemluví. „Teprve když interpret probudí skrytou dramatickou strukturu díla a dovolí si svobodu lidského výrazu, hudba skutečně ožije a stane se sdíleným prožitkem. Právě v tom spočívá naše schopnost obnovit zapomenuté umění hudebního vyprávění.“
Vadim Gluzman, izraelský houslista s ukrajinskými kořeny, patří k výrazným postavám mezinárodní hudební scény. Kritiku i publikum si získal interpretační hloubkou i výběrem repertoáru, v němž propojuje současnou hudbu s klasickými díly. Hraje na vzácné housle Stradivarius „Ex-Leopold Auer“ z roku 1690.
Druhá část večera bude patřit Symfonii č. 4 d moll Roberta Schumanna. Její vznik spadá do šťastného skladatelova období roku 1840, kdy po dlouhých sporech s tchánem konečně získává svolení ke sňatku s milovanou Clarou. V extatické radosti píše více než stovku písní, komponuje první symfonii, jejíž premiéra se stane velkým úspěchem. Povzbuzen začne pracovat na symfonii další, výrazem závažnější. Dnes víme, že je svědectvím skladatelových životních i kompozičních zvratů. Své konečné podoby se symfonie dočkala až po deseti letech a stala se skladatelovou symfonií čtvrtou, tedy poslední. Výsledkem je závažná, dramaticky hutná kompozice, která je svědectvím skladatelova odhodlání a nezdolnosti.
Prague Philharmonia si i ve své 32. sezoně uchovává roli živého interpretačního tělesa, které přináší publiku promyšlené hudební koncepce a současně si udržuje svou uměleckou nezávislost. Jako orchestr bez státního zřizovatele rozvíjí dlouhodobé umělecké i vzdělávací projekty, publikační činnost a uchovává si vysoký interpretační standard díky podpoře svých partnerů a mecenášů. V roce 1994 vznikl díky společné iniciativě Jiřího Bělohlávka a skupiny mladých talentovaných hudebníků generační orchestr plný energie a lásky k hudbě – Pražská komorní filharmonie (PKF). Repertoár orchestru sahá od klasicismu přes romantismus až po současnou hudbu. Ačkoli je ansámbl odkojen komorní hudbou a precizním přístupem (odkaz Jiřího Bělohlávka), za 32 let své existence vyrostl ve flexibilní symfonický orchestr, schopný emotivně interpretovat širokou škálu děl. Jiří Bělohlávek vtiskl orchestru mezinárodní přesah. V letech 2008–2015, po dobu šesti koncertních sezon vedl orchestr Jakub Hrůša, nejúspěšnější český dirigent současnosti. Od roku 2015 je v čele orchestru francouzský dirigent Emmanuel Villaume. Pravidelně spolupracuje s nejprestižnějšími světovými festivaly, jako např. BBC Proms, Dresdner Musikfestspiele nebo Pražské jaro a sály jako např. Musikverein ve Vídni, Davies Symphony Hall v San Francisku nebo Suntory Hall v Tokiu. Prague Philharmonia doprovázela a doprovází koncerty světových hvězd, jako například Luciana Pavarottiho, Renée Fleming, Jonathana Tetelmana nebo Julianu Grigoryan. Také spolupracuje s těmi nejlepšími současnými dirigenty i sólisty světového renomé a zároveň s nadšením vystupuje i s novou generací hudebních talentů, jakými jsou dirigent Oscar Jockel, houslistka Bomsori Kim či tenorista Pene Pati. Na svém kontě má více než 90 kompaktních disků pro prestižní světová i domácí hudební vydavatelství.
