Kantáta Svatební košile patří k rozsáhlým vokálně-instrumentálním dílům v Dvořákově tvorbě a je psána pro sóla, smíšený sbor a velký orchestr. Dílo vzniklo v roce 1884 na objednávku pro Birmingham Triennial Music Festival v Anglii. Hned v následujícím roce bylo dílo také vydáno nakladatelstvím Novello.
Inspirací pro libreto se stala balada Svatební košile ze sbírky českých národních balad Kytice od Karla Jaromíra Erbena (1853). Její dramatický děj nabízí rozmanité možnosti kontrastního hudebního vyobrazení jednotlivých scén a charakteristiky postav. Dvořák tyto možnosti využil s neomezenou fantazií. Název skladby odkazuje na starý lidový zvyk, který je zároveň jedním z motivů literární předlohy. Podle tradice, dívky před svatbou věnovaly svým nastávajícím vlastnoručně ušité svatební košile.
Dvořák se držel dramatického sledování scén podle Erbenovy balady. Dialogy mezi dívkou a temnou postavou jsou svěřeny sopránu a tenoru, baryton zastupuje vypravěče i další dramatické momenty a sbor vystupuje jako komentující. Dílo je instrumentováno pro bohatý orchestr zahrnující dechové nástroje (pikola, flétny, hoboj, anglický roh aj.), smyčce, bicí a harfu spolu se smíšeným sborem a třemi vokálními sóly.
Před anglickou premiérou byla kantáta dvakrát uvedena v březnu roku 1885 v Plzni pod taktovkou autora. Anglická premiéra proběhla 27. srpna 1885 na birminghamském festivalu se čtyřistačlenným sborem a stopadesátičlenným orchestrem. Setkala se s neobyčejným ohlasem. Úspěch díla následně vedl k jeho provedení v řadě měst ve Spojeném království i v USA během let 1885–1886. Dodnes přitahuje dílo pozornost jak svou hudební náročností, tak i dramatickou intenzitou a schopností integrovat folklórní tematiku do monumentální vokálně-instrumentální formy.
Lednové koncerty v Bratislavě nabídnou publiku nejen hluboký hudební zážitek, ale také možnost setkat se s interpretací, která reflektuje historické a estetické souvislosti této významné vokálně-symfonické práce Antonína Dvořáka.
