Lákavý Schubertův cyklus
Schubertův hudební skvost vznikal ve dvou etapách během roku 1827 na texty básní Wilhelma Müllera. O rok později skladatel umírá. Zimní cesta tak jako by už předjímala jeho vlastní osud – v jejím poselství je obsažen nadčasový, existenciální prvek konečnosti, odcházení a smíření. Každý interpret do ní promítá jinou životní zkušenost, jinak promýšlí zásadní otázky života (a smrti) a písně uchopuje i podle svého naturelu.
Pro mnoho pěvců představuje Zimní cesta zásadní cyklus, jemuž jsou někteří oddáni celoživotně – i pro Romana Janála je úhelnou složkou jeho repertoáru. V roce 2004 vydal Radioservis jeho nahrávku tohoto díla, kterou pořídil s klavíristou Norbertem Hellerem. Pěvec, sám obdařený vnímavou citlivostí, ztvárňuje Schubertova osamělého poutníka s porozuměním, silnými emocemi a vystižením proměnlivých nálad a tíživé atmosféry.
Je vzrušující poslouchat, jak různě přistupují vynikající pěvci k Schubertově cyklu. Známe nedostižnou interpretaci Dietricha Fischera-Dieskaua, uměřenější Jonase Kaufmanna, léta promýšlenou a stále se vyvíjející interpretaci Iana Bostridge, kterou pražské obecenstvo mělo příležitost slyšet v dubnu 2023, a tak bych mohla jmenovat většinu významných světových pěvců. Z českých interpretů v posledních letech Zimní cestu natočili Jan Martiník (klavír David Mareček) nebo Adam Plachetka (klavír Gary Matthewman). Písňovému cyklu neodolala ani altistka Bella Adamova, která ji už zpívala s Wihanovým kvartetem a v březnu zazní v Anežském klášteře její pojetí Schubertových písní s klavíristou Michaelem Geesem.
Každá z písní malou miniaturou
Roman Janál je věřící člověk, který velmi dobře rozumí zápasu o smysluplnou existenci, lásce, deziluzím i smíření na konci životní pouti. Zároveň je to umělec vášnivého založení, který každou ze čtyřiadvaceti písní cyklu ztvárňuje jako miniaturu, malý dramatický útvar, do něhož vkládá maximum výrazu. Jeho projev, v němž nešetřil silou hlasu (Pohled zpátky, Poslední naděje), vyzněl v některých písních až heroicky (Zmrzlé slzy, Odvahu!), vzápětí se ztišil do smutku a opuštěnosti (Krčma, Zklamání, Samota) a sugestivní naléhavostí pak obdařil písně Vrána, Pošta či Korouhvička. Významové vyvrcholení cyklu spočívá ve dvou závěrečných písních Tři slunce a Flašinetář. V nich musí zpěvák spolu s klavíristou dosáhnout syntézy skladatelovy umělecké výpovědi, je to shrnutí, testament. Roman Janál a Miroslav Sekera tento úkol naplnili, předposlední píseň Tři slunce byla v jejich podání smířeným, nikoliv zoufalým uvědoměním si konečnosti a nevyhnutelnosti.
Zpěv Romana Janála vyniká oblým, klenutým frázováním (místy však silné důrazy působily rušivě), přesnou rytmizací a rychlými dynamickými proměnami. Janál precizně ovládá techniku mezza voce (zesílení tónu do plné intenzity) a v Zimní cestě ji funkčně využíval. Pohrával si s melodickými oblouky, jindy jeho projev evokoval vyprávění barda. Celkově Janálovo pojetí působilo dramatičtěji, spíše operně než s lyrickou intimitou.
Miroslav Sekera je jedním z nejvyhledávanějších českých komorních partnerů. S Romanem Janálem vystupuje pravidelně, některé Schubertovy písně již společně provedli, celý cyklus však mohli diváci v jejich podání slyšet tento večer poprvé. Klavírista výborně vystihl provázanost obou partů, úvodními takty otevíral prostor zpěvákovi, v průběhu písní vedl s pěvcem dialog. Sekerova citlivost, neokázalost, ohleduplnost a smysl pro detailní dynamiku se na vyznění Schubertových písní významně podílely.
Koncert uspořádala agentura Belcrea Art, která pro návštěvníky koncertu připravila graficky i obsahově pěkný program s překladem Müllerových básní. Dobrým nápadem bylo i zasvěcené průvodní slovo Jiřího Vejvody.
Schubertova Winterreise
28. ledna 2026, 19:00 hodin
Anežský klášter, Praha
Program
Franz Schubert: Zimní cesta, cyklus písní pro mužský hlas a klavír na básně Wilhelma Müllera, op. 89, D 911
Účinkující
Roman Janál – baryton
Miroslav Sekera – klavír
