„Nesmírně se těším na další spolupráci s orchestrem, s nímž mě od roku 2028 bude pojit nejbližší šéfdirigentská vazba. Jsem šťastný, že se přiblížíme dokončení projektu nahrávání všech orchestrálních děl Josefa Suka a zahrajeme také pozoruhodnou hudbu finskou. V Sibeliově Houslovém koncertu jako sólový virtuos vystoupí jeden z absolutně nejlepších houslistů světa a můj pravidelný kolega Augustin Hadelich,“ uvedl Jakub Hrůša, který se od sezony 2028/2029 ujme postu šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie.
Obě Sukovy Pohádky spojuje vazba na divadelní hry. První z několika verzí Pohádky zimního večera pochází z let 1893–1895 a Josef Suk se nechal inspirovat divadelní hrou Zimní pohádka Williama Shakespeara. Slavný dramatik zasadil děj této romance, kterou Suk podle svých slov miloval, do oblasti zvané Bohemia. Její geografický popis sice neodpovídá skutečným Čechám, což ale nezabránilo tomu, aby se hra stala v 19. století jedním ze symbolů českého národní obrození. Jen o pár let později zkomponoval Suk také Pohádku, hudbu ke scénické pohádce Julia Zeyera Radúz a Mahulena. Tu brzy přepracoval do suity, kterou bylo možné uvádět také na koncertním pódiu. Upravenou Pohádku poprvé uvedla Česká filharmonie pod taktovkou Oskara Nedbala na podzim roku 1902. První český orchestr skladba od té doby pravidelně provází a na domácích i zahraničních pódiích ji uvedl již téměř dvěstěkrát. Česká filharmonie Pohádku také několikrát nahrála, naposledy s Jiřím Bělohlávkem v roce 2015.
Dirigent Jakub Hrůša se hudbě Josefa Suka věnuje dlouhodobě a pravidelně ji uvádí doma i v zahraničí. S Českou filharmonií pro label Pentatone postupně nahrává Sukovo orchestrální dílo – vznikly již nahrávky symfonie Asrael, Pohádky léta, Zrání a Epilogu, dále Symfonie E dur či Fantastického scherza. V tomto týdnu zaznemenává také symfonické básně Meditace na staročeský chorál, Legenda o mrtvých vítězích, V nový život a Praga.
„Jednou z nejpozoruhodnějších věcí na Sibeliovi je, že se nikdy neuchyluje k dobovým, předem daným schématům, ale vždy hledá co nejneobvyklejší a nejméně očekávatelné nápady. Jen pár taktů před koncem koncertu se v sólových houslích objeví nečekané pizzicato, které působí téměř nepatřičně – skoro jako zvuk šlehnutí bičem. Tato podivná, ‚bičující‘ pizzicata se v Sibeliově houslové tvorbě objevují poměrně často a jde o rys, který později převzali a ve svých koncertech využili i skladatelé jako Ligeti a Adès: v nejvypjatějším okamžiku koncertu, kdy se v plné hlasitosti řítíte nahoru a dolů po hmatníku, začnete zároveň i výrazně vybrnkávat – jako byste najednou začali rozhazovat všechno, co máte po ruce,“ popsal Augustin Hadelich Sibeliův houslový koncert po svých vystoupeních s Newyorskou filharmonií v roce 2019.
