Tvůj konkurz do pařížské Opery dopadl úspěšně. Je to splněný sen?
Ano. Je to můj sen už od dětství. O pařížské Opeře sním dlouho, a když jsem byl malý, vzala mě tam moje máma.
Jak silná byla konkurence při výběru do pařížské Opery?
Na konkurzu bylo kolem devadesáti tanečníků. Vybrali jen tři. Takže to považuji za obrovský úspěch a jsem za to moc rád.
Byl to tvůj první konkurz do pařížské Opery?
Ano. A hned úspěšný. Byl to vlastně můj první větší konkurz vůbec, takže jsem ani nevěděl, co konkrétně čekat a na co se připravit.
Na jaký repertoár se v Paříži nejvíc těšíš?
Na díla Rudolfa Nurejeva. To je něco, co jsem chtěl tančit celý život. A teď mám tuhle příležitost na dosah.
Čeká tě stěhování do Paříže. Jak to prožíváš?
Je to stres i radost zároveň. Měl jsem jen týden na přípravu, ale beru to jako velkou výzvu.
Co ti profesně dalo působení v Moravském divadle Olomouc?
Byla to moje první profesionální smlouva. Naučil jsem se tady všechno důležité – jak funguje divadlo, práce v souboru i komunikace s vedením. Určitě to byla velká škola, skvělé místo, kde jsem se hodně naučil. A proto na Olomouc nikdy nezapomenu.
A po umělecké stránce?
Obrovsky mě to posunulo. Na malý soubor se tu hraje hodně představení, takže jsem měl šanci být často na jevišti a získat zkušenosti, které jinde nemáte. Nebo by trvalo daleko déle, než bych takové zkušenosti získal.
Jaká role ti v Moravském divadle byla nejbližší?
Siegfried v Labutím jezeře.
Co ti bude z Olomouce nejvíc chybět?
Lidé a publikum. Diváci jsou tu velmi vstřícní, a i když se něco úplně nepovede, přesto vás na jevišti podpoří. Po lidech, ale i po městě se mi bude určitě stýskat. Na druhou stranu, takový je život.
Jak budeš na Moravské divadlo vzpomínat?
Jako na jedno z nejlepších míst pro start kariéry. Naučil jsem se tu strašně moc a budu za to vždycky vděčný. Chci ještě jednou poděkovat všem lidem z divadla, a hlavně divákům.
