Mariánský kult byl ústředním tématem jeho tvorby. Nemalý podíl na tom měl jistě i fakt, že po návratu z Říma, kde nasál palestrinovskou tradici, vstoupil de Victoria do služeb španělské císařovny-vdovy Marie a mohl se tak v madridském klášteře plně oddávat sakrální tvorbě a velebit světici se stejným jménem jako jeho panovnice. Mimochodem tady máme i českou linku: královna Marie Španělská (ovšem ve Španělsku známá jako Marie Habsburská) byla i českou královnou a její muž, císař Maxmilián II., je pohřben ve sv. Vítu.
La Grande Chapelle tvoří osm zpěváků, doprovodné continuo obstarala theorba, violon a varhanní pozitiv, do čela souboru se postavil jeho umělecký vedoucí Albert Recasens. Na programu, který proběhl bez přestávky, bylo několik Mší „Salve Regina„, motet a antifon s mariánskou tématikou, vše v latině. I když jsme měli k dispozici texty i s překladem, což v programech vždy cením, bylo těžké je sledovat, neboť ve výslovnosti pěvci záměrně potlačovali sykavky a výrazné souhlásky, aby nerušili éterickou jemnost výrazu. Navíc se slova veršů do sebe proplétala v polyfonickém pletivu hlasů. Často se jednalo o nejznámější texty mešního rituálu, takže to zase tolik nebránilo porozumění významu.
Instrumentální doprovod s hlasy zpěváků dokonale splýval, zvláště jemný varhanní pozitiv (Jorge López-Escribano), a theorba dodala sladké témbry i výrazné basy (Christoph Sommer). Soubor se snažil skladby zpestřit různými variantami – něco zpívali v osmi, něco ve čtyřech, něco sólově. Například sopranistka Irene Mas Salom v žensky intimním motetu Ne timeas Maria (Neboj se, Marie). V jednom duu zpívaly sopranistky unisono shora z kazatelny (Irene Salom a Raquel Mendes). Bylo to v Communion Domine (Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel), plné úzkosti a vroucího vzývání, jakým se nemocný či zoufalý člověk obrací k Bohu. Jedna část zazněla rovněž a capella. Nejčastěji však soubor využil dvojsborové uspořádání, které vyhovuje imitativní polyfonii, kdy levá strana opakuje motivy pravé a naopak.
Soubor předvedl mimořádnou kvalitní, soustředěný, do nejmenších detailů sladěný a disciplinovaný výkon, nikdo nevyčníval – naprostá pokora a služba nejčistší formě vokálního umění. Slyšeli jsme nebeské harmonie, které povznášejí mysl i duši posluchače. Přinášejí doslova očišťující pocit. De Victoriova hudba vás unáší do transcendentálních vod, doslova se necháte omývat vlnami lahodných akordů a souzvuků až po osvobozující zklidnění v závěrečném Amen.
Albert Recasens se věnuje již dvacet let obnově zapomenuté španělské hudby a ukázka polyfonického mistrovství Tomáse Luise de Victoria nadchla i pražské publikum a přesvědčila je o tom, že takové objevitelství stojí za to. Mnoho posluchačů žaslo také nad nevídanou čistotou a dokonalostí zpěvu La Grande Chapelle. Z kostelních sborů a chrámových těles se kdysi rodila hudebnost národa, od dětství se zde lidé setkávali s umělou tvorbou a sami se na ní učili a aktivně podíleli. Ti nejlepší z nich se dostali do profesionálních těles a mohli zvládnout i tak složité skladby. Dnes najdete v mnoha chrámech jen opuštěné varhany a kostelní sbor nahrazuje ochotník s kytarou – tak daleko jsme došli za 400 let…
La Grande Chapelle & Victoria
10. února 2026, 20:30
Kostel sv. Šimona a Judy, Praha
Program
Tomás Luis de Victoria: Mše „Salve Regina“
Tomás Luis de Victoria: Magnificat primi toni
Tomás Luis de Victoria: Moteta pro Pannu Marii
Účinkující
La Grande Chapelle
Albert Recasens – umělecký vedoucí
