Už v rozhovoru s Tímeou jsem si uvědomila, jak důležitá a křehká je pro autory práce s autenticitou, hledání rovnováhy mezi osvojením řemesla a vytvořením atmosféry, ve které lze otevřeně zkoušet různé přístupy, jak přínosné jsou pro umělce příležitosti pro spolupráci už během studia. V rozhovoru ve Švandově divadle Tímea uvedla, že po studiích na Slovensku našla takové inspirativní prostředí až v salzburském Mozarteu. K jejímu osobitému stylu přispělo zřejmě i to, že prošla zkušeností v kapelách, které jsou obvykle spojeny se sebevzděláváním, vlastním přístupem k osvojení hudebních praktik a kontaktem s otevřenějšími reakcemi publika, než je tomu v koncertním provozu klasické hudby.
Hana Dohnálková několikrát zdůraznila, že interpreti si její hudbu hned oblíbili, ačkoli je při své kontinuální dlouhodechosti pro ně i výzvou. Současná tvorba je často náročná nejen intelektuálně, ale i svým fyziologickým dopadem. Mnohdy nerespektuje soulad s fyziologickými rytmy, je plná disonancí. Jak uvedla Tímea, někteří interpreti mohou mít problém bezprostředně pochopit její přístup, ale když mu porozumí, její hudba je pro ně i posluchače fyziologicky přirozená, většinou v základním rámci uklidňuje do meditativního stavu, ač není triviální. Skladatelka mluví spíš někdy o „přímočarosti,“ vazbě zvuku na tělesnost.
Na program byla jako první zařazena skladba Elevans z r. 2023, komponovaná pro Duo Stump-Linshalm, premiérovaná 1. prosince 2023 v Salzburku. Tímea uvedla, že má v oblibě spíše nízké zvukové rejstříky a basklarinety, pro které je skladba zkomponována. Dechové nástroje jako takové vykazují v soudobé hudbě mimořádně zajímavé sónické možnosti, zvlášť pokud je zvuk ještě elektronicky upraven, jako tomu bylo i v této kompozici. Navíc, v naší tradici nacházíme v této nástrojové skupině špičkové interprety. K těm nejzkušenějším patří i Jindřich Pavliš, kterého najdeme takřka na každém koncertě soudobé řady Prague Philharmonia.
Název skladby odkazuje ke vzpomínce na dětský rituál „přání si štěstí“ při opakování číslic (v tomto případě jedenáctky). Proces skladby spočívá v sekvencích drobných změn, přidávání nových prvků a opouštění přechozích, kdy (tak jako v životě), si uvědomíme plíživou změnu až zpětně. Náročnost spočívá v dlouhých držených tónech v nízké dynamice bez pauz, udržení kvality zvuku a souhry s partnerem v duu. V počátku je zvuk v jednom z nástrojů prodýcháván, později se rytmizuje a graduje do syrového křiku, který v elektronické modifikaci zní archaicky i industriálně. Poté klesá do diminuenda až vymizí. Autorka respektuje dispozice hráčů i prostoru v rámci mantinelů své zvukové představy. Zvuk elektronicky kontrolovala a v závěru modifikovala.
Provedení zkušeného Jindřicha Pavliše a Daniela Elbakyana se mi zamlouvalo více než nahrávka zmíněného Dua Stump-Linshalm. Připadalo mi ucelenější, zvukový obraz byl velmi dobře zvládnutý, nuancovaný i v nízké dynamice. Ale možná je to i tím, že pro tuto hudbu je živé provedení přirozenější a pro posluchače návodnější. Avizované video autorka nepřipojila, protože jí to pro daný prostor připadalo nadbytečné. I to je pro přístup Tímey typické. Chápe zvuk v jeho fyzické podobě v souvislosti s konkrétními podmínkami a citlivě jej přizpůsobuje pro optimální vyznění.
Druhá skladba microdot II, která zazněla na tomto koncertě ve světové premiéře, je rozvinutím kompozice microdot objednané v roce 2024 pro Prague Offspring festival, ale pro menší soubor dvou klarinetů, akordeonu, bicích, houslí, violoncella, kontrabasu a elektroniky (konkrétní interpretační obsazení je níže pod textem). Podle autorky je obsazení zúženo i z pragmatických důvodů, aby byla skladba realizovatelná častěji, ale aby zároveň zachovala koncept zvukové představy.
Jak uvedla v následném rozhovoru s dramaturgyní, i tato skladba je typická tím, že tradiční metrickou kostru nahrazuje organičtějším pulsem, zde pravidelným, udržovaným perkusemi a akordeonem. Puls vyžaduje vzájemnou pozornost hráčů, není abstraktní. I to je možná jedna z věcí, která interprety baví. Nuance ve smyčcích kontroluje autorka elektronicky, aby v konkrétním zvukovém prostoru nezanikly. Forte údery bubnu rozdělují skladbu na bloky. Nároky jsou opět kladeny na kontinuální kultivovaný zvuk, kombinaci hladkých a syrových ploch. Jednoduchost struktury by prozradila selhání. Pro posluchače byla skladba příjemná i svou vyvážeností struktury a délky.
Další premiérovanou skladbou byl Grip pro violu, violoncello, dva basklarinety, akordeon a elektroniku. U této skladby autorka uvedla, že jí jde o koncept, ve kterém není potřeba dodržet konkrétní nástroje, ale musí splňovat určité realizační možnosti, schopnost „držet tón“, a zde i mít určitý rozsah.
Ke kompozici existují dvě partitury. Jedna pro hráče, kde je zapsána opakující se sekvence sedmi akordů, druhá, která má uchovat i poznámky, které dokáží tlumočit autorský záměr. Jedním z parametrů je přesná minutáž. Sedm akordů, které jsou obsaženy v partu akordeónu a jsou pro efekt zahuštění zdvojeny dalšími nástroji, se čtyřikrát obmění, ale pokaždé se krátí o pět sekund. To je určité náročné pro provedení, ale nepostřehnutelné pro posluchače, protože tento koncept spíš následuje psychologickou zákonitost slyšení – vnímání kratší délky při osvojení průběhu při opakování. Jeví se mi to jako jeden z kroků, kterým si Tímea hraje s přirozeným vyzněním. Legatový vyrovnaný zvuk je opět interpretačně náročný, v další části i se zajímavým chvějivým zvukem v klarinetech. Harmonie jsou složité, ale příjemné. Skladba se po patnácti minutách zastavuje.
Poslední přidanou performancí bez názvu bylo Live electronics vystoupení s německým kolegou Alexanderem Bauerem (1993), který také studoval v salzburském Mozareu, je varhaníkem a skladatelem. Od roku 2022 vyučuje elektronickou kompozici na univerzitě v Norimberku.
Jejich performance vycházela z především live hardwarově modifikovaného zvuku připravených struktur a vzájemné komunikace obou skladatelů. Rodila se z tichého šumu, přerušovaného ruchy, jako by ve zvuku elektronických přístrojů 50 let. Postupně se zesilovala a harmonicky zahušťovala s větším podílem tónovosti až ke komplexním strukturám v stoupající dynamice. Na vrcholu v opakující se až hysterické figuře stlačující čas jej doprovodila Tímea závany upraveného hlasu. Performance se disonantně komplikovala a postupně v diminuendu začala opět drhnout do ruchových zvuků až k úplnému utnutí. Celkově měla tato performance zajímavou atmosféru i koncept. Jen v jednom místě asi dvou třetin mi přišlo, že se do plynoucích frází Bauerovi vloudil jeden nechtěný ruch, ale možná to byl i záměr.
Koncert s Tímeou měl příjemnou a otevřenou tvůrčí atmosféru, což bylo spojeno s její osobností. A taková by setkání se skladateli měla být, tak byl zřejmě cyklus zamýšlen. Ostatně publikum této řady je většinou složeno ze zasvěcených posluchačů.
Tímea Uran: Slovenská současnost
10. února 2026, 19:00 hodin
Studio Švandova divadla na Smíchově, Praha
Program
Tímea Urban: Elevans pro dva basklarinety, elektroniku a video, 2023
Tímea Urban: Mickrodot II pro dva klarinety, akordeon, bicí, housle, violu, violoncello a elektroniku, 2024/25, světová premiéra
Tímea Urban: Grip pro violu, violoncello, dva basklarinety, akordeon a elektroniku, 2026, světová premiéra
Účinkující
Tímea Urban – host, LE
Alexander Bauer – LE
Hana Kubisová Jarošová – housle
Ondřej Martinovský – viola
Balázs Adorján – violoncello
Jakub Janíček – kontrabas
Markéta Laštovičková – akoredeon
Jindřich Pavliš – klarinet, basklarinet
Daniel Elbakyan – basklarinet
Ivan Hoznedr – bicí
Hana Dohnálková – moderace
