S Komorní filharmonií Pardubice budete hrát Hummelův Koncert Es dur, jedno z nejikoničtějších děl trumpetového repertoáru. Jaký vztah k této skladbě máte?
Hummelův koncert je jeden ze tří pravděpodobně nejznámějších koncertů pro trubku (koncerty Haydnův, Hummelův a Nerudův) a pro mě asi ten nejoblíbenější. Pro nadcházející koncert si ho sice vybral management Pardubické filharmonie, ale já jsem za tuto volbu také rád. Společně jsme koncert už jednou prováděli v Praze, takže se moc těším na další naši reprízu.
Během koncertu zazní také Góreckého Tři kusy ve starém stylu, které mají velmi specifickou atmosféru. Jak vnímáte jejich propojení s Hummelovým koncertem a Gounodovou symfonií č. 1 v rámci jednoho večera? Znáte i ty ostatní skladby ze své hudební praxe?
Propojení bohužel zatím spíše nevnímám, protože o skladbách vím, že existují, ale ze své hudební praxe s nimi nemám žádné zkušenosti. Určitě si půjdu poslechnout generálku, abych své mezery ve vzdělání vyplnil a pro koncerty měl lepší programovou představu. (smích)
Jak se vám spolupracuje s dirigentem Łukaszem Borowiczem? Přináší do přípravy koncertu něco, co vás překvapilo nebo inspirovalo? Českému publiku je dobře znám, vystupuje zde poměrně často – potkal jste se s ním už někdy pracovně?
Zatím nemohu říci, zkoušky ještě neproběhly a pracovně jsme se nikdy nepotkali.
Kdy jste poprvé zjistil, že trubka bude vaším životním nástrojem?
Přibližně v devíti letech. Hrál jsem předtím už na klavír a zobcovou flétnu, ale chtěl jsem hrát na nějaký žesťový nástroj jako můj otec, ten byl tubista, a nakonec z toho vzešla vítězně trubka.
Které období vašeho hudebního vývoje hodnotíte jako to nejnáročnější?
Pravděpodobně to, kdy jsem prožíval osobní ztráty a zklamání – můj otec zemřel ve velmi nízkém věku a následně jsem se rozváděl s mojí bývalou ženou. Řešil jsem mnoho životních rozhodnutí, která se vůbec netýkala hudby a nebylo tenkrát lehké se udržet s trubkou na té úrovni, která se ode mne očekávala. S odstupem času dnes konstatuji, že i toto černější období mě mnohému naučilo a mělo v mém hudebním růstu své neopomenutelné místo.
Co považujete za klíčový moment, který vás posunul z talentovaného studenta mezi etablované profesionály?
Důležitým milníkem byly určitě vyhrané konkurzy a následná praxe v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu a v Symfonickém orchestru Národního divadla v Praze, kde jsem působil až do mého současného angažmá v České filharmonii. Ve filharmonii jsem také už několikrát dostal výsadu vystoupit s orchestrem sólově. Za to jsem velmi vděčný a považuji to za své dosavadní kariérní vrcholy.
Jaký je rozdíl mezi vystoupením coby sólista a jako člen orchestru typu Česká filharmonie? Liší se tyto dva typy koncertů ve vaší přípravě? Je pro vás lepší být členem týmu, nebo sólovým hráčem?
Příprava se liší extrémně, rozdíl v přístupech by vydal na jeden samostatný rozhovor. Když to shrnu, musím se vždy připravit tak, aby pro mě byl lepší ten koncert, který mě právě čeká. Když je ta příprava ideální, hraje se mi potom dobře a baví mě obě disciplíny.
Jaký konkrétní model trubky aktuálně používáte a proč jste si jej vybral?
Já jsem si je nechal vyrobit! (smích) Používám trubky české výroby z Amati Kraslice pod označením V. F. Červený – Walter Hofbauer signature model.
Jaké parametry nástroje jsou pro vás nejdůležitější – odpor, ladění, barva tónu, flexibilita?
Mám rád pevné, spíše tvrdší nástroje. S větším množstvím kvalitního materiálu. Takový nástroj sice potřebuje větší sílu a intenzivnější cvičení, ale hudebníka odmění ustálenou barvou tónu ve všech polohách i laděním.
Experimentujete s různými nátrubky nebo máte jeden „stálý“, který používáte napříč repertoárem?
Vlastním dlouhodobě svoji sadu nátrubků, kterou jsem již několik let neobměnil a samozřejmě je střídám dle potřeb nástroje i repertoáru. Ten hlavní, na který odehraji cca 80 % své produkce, je americké výroby Vincent Bach číslo 1C.
Jak se staráte o svůj nástroj, aby byl v optimální kondici pro sólové hraní?
Péče se nijak zvlášť neliší od klasické údržby. Běžné čištění si provádím sám a za technický stav jsou zodpovědni moji přátelé z Kraslic, u nichž mám na jimi vyrobené nástroje doživotní záruku.
Máte nějaké technické rituály nebo cvičení, která považujete za nezbytná pro udržení formy?
Je jich nespočet. Za ty hlavní ale považuji práci s dechem a samozřejmě pravidelné každodenní cvičení.
Které trumpetisty – současné i historické – považujete za své největší vzory?
Já jsem vždy velmi obdivoval Sergeje Nakariakova. Jeho muzikálnost a neuvěřitelná technická zdatnost mě naprosto uhranuly. V posledních letech, ještě před začátkem války na Ukrajině, jsem potom s nadšením sledoval koncerty Mariinského divadla, kde působil na postu sólotrumpetisty Timur Martynov. Za mě je on jeden z největších orchestrálních talentů na světě. Bohužel ten nešťastný konflikt jaksi všechno zkomplikoval.
Jaké repertoárové oblasti vás v poslední době nejvíce přitahují?
Miluji tvorbu francouzských autorů od přelomu 19. a 20. století až do první poloviny 20. století, pokud se budeme bavit jednostranně o literatuře pro trubku. Stále objevuji nová díla této zlaté éry Pařížské konzervatoře. Jinak mě baví téměř všechno a poslouchám jakoukoliv hudbu, když je kvalitní.
Máte vysněné dílo, které jste zatím neměl příležitost provést, ale rád byste jej zařadil do svého programu?Mám, je to Sonatina od Alfreda Desencla.
Jaké jsou vaše dlouhodobé umělecké plány – ať už jako sólisty, komorního hráče, nebo člena České filharmonie?
Já jsem na tuto otázku v poslední době odpovídal už několikrát a vždy stejně. Jsem momentálně šťastný ve své kariéře i v osobním životě a přál bych si jenom, aby nám to takhle vydrželo co nejdéle.
Děkuji vám za rozhovor.
