Z Instagramu, TikToku a snů rovnou na jeviště: One Gesture Temporary YOUNG zažije premiéru v rámci festivalu Malá inventura
Taneční inscenace One Gesture projektu Temporary YOUNG, který aktuálně tvoří David Králík, Natalie Tun a Emma Fiala, bude mít ve spolupráci s DanceConnected premiéru v pátek 27. února 2026 od 19:30 v Kulturní stanici Galaxie v rámci festivalu Malá inventura. První repríza se uskuteční hned následující den, 28. února. Autorský projekt vznikl pod vedením choreografky Terezy Ondrové a režisérky Petry Tejnorové a navazuje na dlouhodobou tvorbu platformy Temporary Collective, která se pohybuje na pomezí tance, performativity a práce s pamětí těla.
One Gesture vychází z pohybů, obrazů a rytmů, které nás obklopují v digitálním prostředí i v každodenním životě. „Je tanečním remixem naší současnosti, někde mezi digitálním a analogovým světem. Prostorem, který přetéká obrazy, zvuky a hlasy. Jde o živou taneční koláž, která je nasycena vším okoukaným, ukradeným, slyšeným, prstem dolů aktualizujete, tahem můžete obnovit realitu,“ popisují tvůrci.
„Na inscenaci je mi velmi blízká příležitost prožít si mé taneční a hudební ikony, anebo právě ty ‚nakoukané‘ ze sociálních sítí a digitálního prostoru. Jako vyrůstající tanečnice mám pocit, že se do velké míry skládám z těch, které jsem obdivovala nebo stále obdivuju. Proto je obléknutí se do jejich pohybu nebo muziky hodně osvobozující, sebepoznávací proces,“ přibližuje svůj pohled na inscenaci a její vznik tanečnice Natalie Tun. Tato taneční revue inspirovaná listováním TikTokem je plná různých hudebních stylů a přináší do současného tance i vtip, zábavu a cringe comedy. David Králík doplňuje, co je na inscenaci důležité pro něj: „Baví mě se fyzicky oblíkat do různých materiálů, na které narážíme v online prostoru – třeba i do takových, které mi nejsou blízké – a pozorovat, jak se díky tomu mění, jak se prolínají, vrství a co nového tím může vzniknout.“
Choreografie se pohybuje v prostoru mezi bděním a snem, v momentu těsně před tím, než začneme věci jasně rozpoznávat a pojmenovávat. Gestozde podle tvůrčího záměru není pevně daný tvar, ale proces, který se objevuje, mizí a znovu se vrací v jiné kvalitě. Tělo funguje jako médium, které v reálném čase pracuje s tím, co už existuje – zpomaluje, opakuje, deformuje a skládá pohyby původně určené ke sledování. Digitální fragmenty se tak mění v živou zkušenost, v níž se paměť neukládá lineárně, ale vrací se v ozvěnách, afektech a neúplných obrazech. Reelska se stávají inspirací, archivem pohybu a novými mýty.
„Proces vzniku One Gesture byl pro mě víc než jen zkoušení. Bylo to hledání obranného mechanismu proti digitálnímu přehlcení. Jak se s virtuálním tlakem poprat a nezbláznit se z něj? Hledám cestu, jak se v záplavě virtuálna neztratit. One Gesture je pro mě o schopnosti odlišit digitální šum od toho, co je v nás skutečně lidské. Přijmout virtuální prostor, ale neztratit v něm svůj osobní svět,” přidává svůj pohled na tvůrčí práci tanečnice Emma Fiala.
Temporary YOUNG jako projekt vytváří prostor pro mladé autorstvo bez tlaku na výkon, rychlost či lineární kariérní vývoj. Nesnaží se definovat ideální začátek ani hotový výsledek, ale podporuje dlouhodobý proces, sdílenou praxi a dialog mezi generacemi. V inscenaci One Gesture se jako interpreti a spoluautoři setkávají David Králík, Natalie Tun a Emma Fiala, kteří nejsou přizváni pouze k realizaci hotového tvaru, ale k aktivnímu utváření samotného procesu vzniku díla.
Výraznou roli v inscenaci hraje hudební dramaturgie audiovizuální umělkyně Tasyi, DJky a light designérky, která ve své práci propojuje zvuk, světlo a emoci do soustředěného scénického prostředí. Hudba zde není pouhým doprovodem, ale aktivním partnerem pohybu, vytváří rytmus, napětí i prostor pro vnímání jemných proměn. Kostýmní spolupráce vznikla s The Flava Supplier, tvůrcem zaměřeným na upcyklaci a práci s již existujícími materiály. Kostýmy v One Gesture nejsou stylizací ani ilustrací, ale další vrstvou paměti. Nesou stopy předchozího použití a stávají se součástí choreografického uvažování založeného na principech opakování, vrstvení a využívání deadstock materiálů.
Režisérka Petra Tejnorová a choreografka Tereza Ondrová tvoří jádro Temporary Collective a dlouhodobě spolupracují napříč divadelními projekty na české kulturní scéně. Jejich společná práce se vyznačuje důrazem na fyzickou přítomnost, citlivou práci s tématy a otevřenost procesu. Vedle práce na české scéně se Temporary Collective stále výrazněji prosazuje i v mezinárodním kontextu. Aktuálně připravuje projekt GEO Local, novou adaptaci inscenace GEO, která vzniká ve spolupráci s divadly a tanečními institucemi v Německu a Velké Británii, mimo jiné v prostředí budoucího Pina Bausch Zentrum ve Wuppertalu, s Theater Bremen či londýnským The Place. Projekt se zaměřuje na vztah těla, paměti, architektury a taneční historie a zapojuje také tanečníka spojeného s odkazem Piny Bausch Dominiqua Mercyho. Premiéra GEO Local Wuppertal je plánována na rok 2027, tvůrčí tým však již nyní prochází rezidenčními pobyty a mezinárodními spolupracemi, které rozšiřují kontext současné tvorby Temporary Collective. To potvrzuje i inscenace Frankenstein v režii Petry Tejnorové a choreografii Terezy Ondrové ve Stavovském divadle, která získala po podzimní premiéře výrazně pozitivní kritické ohlasy a upozornila na kvalitu jejich dlouhodobé spolupráce.
Divadlo Ponec ve čtvrtek uvede komponovaný program S Ukrajinou v srdci
Konec února se bohužel i letos ponese v duchu připomínky ruské agrese vůči Ukrajině, jsou to neuvěřitelné 4 roky, kdy statečná země odolává náporu agresora. Divadlo Ponec se zapojilo do pomoci uprchlíkům hned od počátku a cíleně podporuje ukrajinské umělkyně, které uprchly před válkou do zemí EU, i ty, které zůstaly ve válkou zužované zemi. Ve čtvrtek 26. února 2026 proběhne od 19:30 hodin bude v Ponci speciální komponovaný program S Ukrajinou v srdci, koncipovaný jako představení a prostor pro sdílení a reflexi. Vstupné je na tento program v režimu „pay what you can“ od 50 do 500 Kč a výtěžek podpoří ukrajinské umělce v Česku.
„V letech 2024–2025 jsme byli partnery výzkumného projektu Moving Borders s podporou programu Kreativní Evropa a poznali tak na 30 uměleckých osobností působících v různých koutech Evropy. Nyní se snažíme navázat dalšími konkrétními nabídkami spolupráce a jednou z nich je i projekt Paradise Birds, v němž se během posledních dvou let setkali umělci z Ukrajiny, České republiky, Brazílie a Bulharska,“ uvádí vedení divadla Ponec. V závěrečné tohoto projektu fázi vzniká stejnojmenné sólo Yany Reutové Paradise Birds, jehož premiérou pro veřejnost bude večer zahájen. Celovečerní představení téhož názvu uvede festival TANEC PRAHA 22. června.
Ve druhé části večera nabídne program filmy, které vznikly během války přímo na území Ukrajiny, v Kyjevě a Charkově, kde pracuje řada dalších talentovaných umělců a umělkyň. První z nich, Drowsiness, tančí autorka konceptu a choreografie Kateryna Kuznetsova a Olesia Glinka. „Válka umožnila všechny nepřirozené věci, které vám mrazí krev v žilách. A také znemožnila vše přirozené, protože zasela strach do srdcí. Mezi přirozenými reakcemi na strach, ‚bojovat, utéct, ztuhnout‘, moje vnitřní žena ztuhla. Jako by uvízla někde mezi realitou a snem. Krouží v kruhu a nechápe, kdy tyto vize skončí. Čeká. Slyší zvonit zvon. Ale ten nemá sílu ji probudit…,“ říká Kateryna Kuznetsova. Druhý film, Warm of the Cold Wall, natočila přímo v Charkově Julia Gryshyna, kterou již měli možnost poznat návštěvníci festivalu TANEC PRAHA a projektu Moving Borders. Moderovaná debata s tvůrci završí celý večer, pozvány budou i další osobnosti z ČR i Ukrajiny.
Autorské sólo Yany Reutové Paradise Birds se pohybuje na hraně vnitřního konfliktu, otevírá se jako vnitřní cesta skrze pochybnost, rezistenci a přijetí. „Tělo promlouvá jemně, místy křehce, a právě v této zranitelnosti se postupně odhaluje hluboká, tichá síla. Pohyb osciluje mezi přizpůsobením a volbou, mezi potřebou spojení a nutností vymezit vlastní hranice. V těchto přechodech vzniká napětí – ne jako boj, ale jako proces uvědomování. Postava nebojuje otevřeně, ale ani nemizí. Její síla spočívá ve schopnosti naslouchat sobě samé a pokračovat dál, i když směr není zcela jasný. Jemnost se zde nestává slabostí, ale formou vnitřního odporu – citlivým a vědomým způsobem bytí. Skrze tělo se odhaluje zkušenost zrání, ztráty nevinnosti a převzetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí,“ popisuje produkce Ponce.
Yana Reutova působí v Čechách již 4 roky a věnuje se intenzivně tvůrčí práci, zpočátku především s tanečnicemi z Ukrajiny, které rovněž uprchly před válkou do zemí EU, postupně stále více s umělci z ČR i dalších zemí. Její nejnovější sólo je vyvrcholením dvouletého tvůrčího procesu, který započal na rezidenci s brazilskou tanečnicí Clarou da Costa, nejprve jako práce na kratším outdoor duetu Womanhood. Ten postupně obě spoluautorky tematicky rozvíjely v očekávaný celovečerní indoor formát, jehož premiéru zažijí diváci festivalu TANEC PRAHA 22. června 2026. Sólo bude závěrečnou částí tohoto programu, zároveň je však každá ze tří částí realizovatelná samostatně, flexibilně nabízející i outdoor formáty např. Artist Trip, jenž představily autorky na České taneční platformě 2025.
Yana Reutova přišla do Prahy z Čornomorsku u Oděsy, kde vedla vlastní dětské taneční studio, které zaznamenalo úspěchy na Ukrajině i v Evropě. V Praze se věnuje jak své vlastní umělecké tvorbě, tak komunitní práci s dětmi a jejich matkami, ale i dalšími dospělými a dětmi z dětských domovů. Vytvořila zde dětská interaktivní inscenace Na cestě a Čas dětství, triptych Together Alone (I. Lost, II. Invisible Traces, III. Paradoxical Bodies, původně Endless Talks); duet zmiňovaný Womanhood nebo projekt pro lounskou galerii Benedikta Rejta Krása v síle, síla v kráse. Získala podporu od evropské iniciativy EFFEA – European Festivals Fund for Emerging Artists, svá díla již uvedla v Itálii, Litvě, Polsku, Španělsku, Brazílii a Francii.
Kulturní stanice Galaxie pořádá Týden pro Ukrajinu, zapojil se i DanceConnected
V týdnu od 23. února do 1. března 2026 proběhne v Kulturní stanici Galaxie na pražských Hájích akce věnovaná největšímu vojenskému konfliktu v Evropě od druhé světové války. Návštěvníky Týdne pro Ukrajinu čeká v Galaxii benefiční představení, výstava, přednášky i přímá svědectví účastníků konfliktu.
Přednáška O osobních zkušenostech z Ukrajiny a dopadech války na ČR proběhne 26. února v 18:00 hodin. Informací o válce na Ukrajině je ve veřejném prostoru velmi mnoho. Některé z nich jsou vlivem dynamičnosti konfliktu, citlivosti celé události a intenzivním dezinformačním kampaním často protichůdné. O to cennější může být setkání s člověkem, který má se situací na Ukrajině osobní zkušenost. „Jaká je současná situace na Ukrajině a co to pro Českou republiku znamená? Co můžeme a máme dělat? Proč musíme být silní a na co se můžeme sami připravit? Jakou práci vykonávají skupina D, Paměť národa a nová organizace Strong Europe?“ Na tyto otázky se pokusí odpovědět Otakar Foltýn v rámci přednášky vedené ředitelem Minoru Janem Jirků a uměleckým šéfem Dejvického divadla Jiřím Havelkou.
Po celý týden je v prostoru instalovaná výstava Svoboda za nejvyšší cenu. Panelová výstava je umístěná ve foyer Galaxie, pořádají ji společně organizace Paměť národa a Vlny solidarity. Připomene české vojáky, kteří položili své životy při obraně napadené země. Benefiční představení Dejvického divadla Každý má svou pravdu se koná 26. února v 19:30 hodin. Zakoupením vstupenky bude podpořena humanitární sbírka Pomozte Ukrajině s Pamětí národa, pořádaná organizací Post Bellum.
Po dobu trvání výstavy bude ve foyer k poslechu audiomateriál Hlas svědectví připravený organizací DanceConnected. Ukrajinská choreografka a režisérka Yulia Lopata v něm sdílí zkušenosti z nynější války, proměny každodenního života i to, jak klíčovou roli pro ni v době krize hraje umění. Situace ukrajinských uprchlíků v ČR je různá. Někteří disponují dostatečným ekonomickým zázemím, jiní ne. Proto se Minor rozhodl v rámci Týdne pro Ukrajinu ve spolupráci s městskou částí Praha 11 rozšířit projekt Zavěšená vstupenka. Jejím zakoupením umožní diváci ukrajinským dětem v tíživé sociální situaci divadelní zážitek, který by si jinak nemohly dovolit.
Ředitel Dejvického divadla Lukáš Průdek s uměleckým šéfem Jiřím Havelkou pak vyzvali kolegy z jiných divadelních souborů a institucí, aby využili možnost připojit se k iniciativě Týden pro Ukrajinu i ze všech dalších míst po celé republice. Způsoby, jak tuto podporu vyjádřit, jsou zcela otevřené a je velmi povzbuzující, že už krátce po zveřejnění výzvy se k ní přihlásila celá řada subjektů napříč českou divadelní sítí. Seznam připojených divadel naleznete zde.
Juniorský brněnský soubor otevírá večer plný otázek o světě, vztazích a svobodě – osmá premiéra proběhne v pátek v Redutě
Balet NdB 2 uvádí nový program, komponovaný večer o křehkosti lidského světa, vztahů i vnitřní svobody. V pořadí druhá premiéra juniorského souboru v sezoně 2025/2026 s názvem NdB 2: Dispute / Archa / Inside otevírá otázky odpovědnosti, paměti a odvahy čelit tlaku okolí. Ve fyzickém a emocionálním jazyce moderního a současného tance se setkávají osobní příběhy s širším společenským kontextem. Premiéra se uskuteční v pátek 27. února 2026 od 19:00 hodin v divadle Reduta. Své choreografie se souborem uvedou Mário Radačovský, šéf brněnského baletu, a vedoucí juniorského souboru Markéta Pimek Habalová a Uladzimir Ivanou. Reprízy jsou plánovány na11. a 27. března, 15. dubna, 1. a 27. května, 1. a 21. června 2026.
Jakým tématům se autoři věnovali tentokrát? Choreografie Mária Radačovského Dispute sleduje vztah dvou mladých lidí, v němž se minulost stává neviditelnou silou určující přítomnost. Třetí postava narušuje jejich rovnováhu a otevírá otázku, zda lze překročit to, co se jednou stalo. Intimní choreografie na hudbu Yanna Tiersena „balancuje na hraně lásky, pochybností a rozhodnutí, která nelze vzít zpět“.
Archa Uladzimira Ivanou přináší symbolický obraz světa jako jediného útočiště, jehož budoucnost zůstává v rukou lidského jednání. Vychází z apokalyptických vizí a rozvíjí metaforu planety jako místa, které můžeme chránit, nebo nenávratně zničit. „Výrazný pohybový jazyk odhaluje napětí mezi schopností tvořit a sklonem podkopávat vlastní existenci nerozvážnými rozhodnutími,“ slibují anotace.
Podobně závažné téma předkládá i Markéta Pimek Habalová. V uzavřeném systému, který netoleruje odlišnost, se odehrává střet jednotlivce s tlakem autority a kolektivní poslušnosti. Charismatická postava narušuje pevně daný řád, probouzí ostatní k odporu, a přesto nakonec podléhá síle, kterou sama vyprovokovala. „V choreografii Inside tak zůstává otevřená otázka, zda lze lidského ducha zkrotit natolik, aby zcela ztratil svou svobodu.“
Po úspěšném vstupu do nové sezony, kterou zahájily inscenace operního souboru Aida a balet Kafka i samostatný Program 7 v produkci NdB 2, přichází tak juniorský soubor dalším premiérovým večerem původních choreografií. Soubor nyní vstupuje do své čtvrté sezony. V současné době ho tvoří 12 tanečníků z České republiky, Španělska, Švédska, Ukrajiny, Maďarska a Austrálie pod vedením bývalého sólisty Uladzimira Ivanou a baletní mistryně Markéty Pimek Habalové. Tanečníci vystupují v titulech z repertoáru baletu NdB, ale i v dalších projektech. Soubor v aktuální sezoně tvoří tanečníci May Barrutia, Thalia Egerházi, Natálie Fikesová, Charlotte Pelclová, Gabriela Simón Hernández, Dóra Szepsi, Theodor Bimer, Pablo Fahle, Urtzi Ganzedo, Arainn Pillay, Dmytro Sitnitskyi a Jakub Zouplna.
Soubor má za sebou již tři úspěšné sezony. Kromě šesti, respektive sedmi premiérových programů na domácí půdě se mladý soubor vydal v březnu 2024 na své první světové turné do Jižní Koreji. V červnu téhož roku bylo NdB 2 pozváno k účinkování na festivalu The Next Generation Royal Ballet v Londýně. I zde zahájili prestižní festival pro mladé baletní soubory smíšeným programem. Bylo to první vystoupení Národního divadla Brno s celým souborem v Královském baletu v Covent Garden.
Studio Hrdinů balancuje na pomezí tance, cirkusu a experimentálního divadla s polskou choreografkou Izou Szostak: premiéra v sobotu
Jak to vypadá, když se skloubí nový cirkus, tanec a rozlehlá scéna Studia Hrdinů, uvidí publikum už za několik dní na premiéře taneční inscenace s názvem Trapéza. Mezinárodní tým v čele s renomovanou polskou choreografkou Izou Szostak představí svůj projekt inspirovaný světem cirkusu a klaunství už v sobotu 28. února 2026 od 20:00 hodin. Nejbližší reprízy následují 2., 23. a 24. března a 11. a 12. května.
Inscenace se zabývá tématem strachu, nebezpečí a risku, která v cirkusovém i novocirkusovém prostředí visí ve vzduchu, jsou všudypřítomná, ale nikdy plně pojmenovaná. Trapéza není cirkusová show, ale taneční inscenace, která nachází paralely mezi cirkusem a současnou dobou rovněž plnou napětí.
„Dnešní svět je stejně jako cirkus poznamenaný nejistotou. Lidská těla balancují nad propastí, drží se mezi kontrolou a pádem, mezi dovedností a křehkostí. Každý pohyb vyžaduje ostražitost a důvěru v sebe a svou komunitu,“ říká k tématu choreografka a autorka inscenace Iza Szostak. Spíše než aby cirkus vnímala jako podívanou nebo nostalgii, přistupuje k němu jako k systému – prostorovému, sociálnímu a ideologickému aparátu, který organizuje těla, role a mocenské vztahy. Choreografie je pro Izu Szostak nástroj, který jí umožňuje vytvořit nový řád.
Název inscenace odkazuje k trapéze neboli visuté hrazdě jako k němé svědkyni všech událostí. Její příběh píše pouze gravitace a vnější kontrola lidí. Pětice performerů a performerek – Edita Antalová, Adam Mašura, Eva Mora, Karolína Růžičková a Taro Troupe – provede publikum divadlem přímo k trapéze, na níž budou balancovat tak jako v běžném životě. Mezi těly, objekty, námahou a vyčerpáním inscenace Trapéza reflektuje současný stav umělců, kteří jsou uvězněni na jedné straně v nejistotě, na druhé straně v neustálé expozici, tlaku okolí a neměnných strukturách.
„Jsem rád, že Trapéza je dalším projektem, který podtrhuje naši fascinaci výtvarným uměním a prolínáním forem a žánrů a že jsme ke spolupráci oslovili na divadle debutující umělkyni Paulu Gogolu a umělce Matyho Grznára. Trapéza je pro mě uměleckým introspektivním zlým snem a zároveň krásou i děsem z tvorby,“ dodává ke vzniku inscenace umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák. Premiéra Trapézy dovrší více než desetiletou etapu prostupování polského tanečního divadla do dramaturgie Studia Hrdinů. Iza Szostak stála i na jejím počátku, když v roce 2016 vystoupila na Festivalu Norma s projektem Bagrový balet.
Na taneční workshop pro profesionální tanečníky s Valentinem Goniotem zvou DEKKADANCERS
Soubor DEKKADANCERS zve tento čtvrtek 26. února 2026 na workshop současného tance s Valentinem Goniotem. Proběhne v centru: v Contemporary – prostoru pro tanec (Náměstí Míru 820/9, Praha) od 9:30 do 16:30 hodin. Valentin Goniot je spojen s významným uskupením La Veronal, kde pracuje jako tanečník i asistent choreografie. Workshop je určený pro profesionální tanečnice a tanečníky a vstup je možné zakoupit přes GoOut.cz.
Jaká témata otevírá a s čím může tanečníkům pomoci? „Když máš pocit, že se v improvizaci opakuješ a saháš stále po těch stejných řešeních. Cítíš rozpor mezi tím, co chceš vyjádřit, a tím, co tělo skutečně dělá. Cítíš se svázaný/á zažitými stylovými návyky. Hledáš hlubší porozumění tomu, jak se tvoří pohyb v současné vrcholné choreografii.“
Účastníci si osvojí nové techniky, které mohou vědomě použít ve vlastních choreografiích a projektech, poznají nové možnosti v porozumění svému tělu, získají inspiraci pro růst vlastní kreativity a umělecké svobody. „Nahlédneš na způsob uvažování a konkrétní pracovní principy jednoho z předních tanečníků současnosti,“ slibují organizátoři. Workshop bude veden v angličtině.
Program:
09:30–10:30 – šatny a prostor otevřený pro individuální warm-up
10:30–13:00 – první polovina workshopu
13:00–16:30 – druhá polovina workshopu
Valentin Goniot, narozený v Antibes v roce 2000, je všestranný tanečník a performer na volné noze. Vystudoval Ballet Junior de Genève a měl možnost seznámit se s tvorbou Oliviera Duboise, Rachida Ouramdaneho, Hofeshe Shechtera a mnoha dalších. Jako nezávislý tanečník spolupracoval s Marcosem Morauem, Damienem Jaletem, Linga Dance Company a Elisabeth Schiling. V současné době je členem souboru La Veronal – jako tanečník a také asistent Marcose Moraua pro tvorbu v NDCWales, Staasballett Berlin nebo Ballet Junior de Genève. Současně vystupuje a asistuje Damienu Jaletovi na projektech mezi Paříží a Belgií. Mimo to vede kurzy a workshopy zaměřené na improvizaci a pohybový výzkum. V nich se soustředí na hledání nových způsobů vyjádření a tvůrčí svobody.
Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo Kameny. Inscenace vzdává hold obětem holocaustu
Branický Dům tanečního umění uvede v pátek 27. února 2026 od 18:00 hodin hostování maďarského souboru Royal Ballet Fehérvár. Představení současného tanečního divadla s názvem Kameny je věnováno památce obětí holocaustu. Hostování probíháve spolupráci s Konzervatoří Taneční centrum Praha. Vstup na představení je zdarma, z kapacitních důvodů je však nutná rezervace míst pod tímto odkazem.
Inscenace nepředstavuje historickou rekonstrukci ani lineární vyprávění dějin. Tvůrci se vědomě vyhnuli popisnosti a místo toho zvolili vizuální jazyk současného tance. Inscenace si klade za cíl připomenout s dramatickou naléhavostí tragické události před osmdesáti lety i jejich přesah do současnosti. „Hudba a taneční umění pronikají do tak hlubokých vrstev duše, kam už slova nedosáhnou. Představení proto promlouvá o nevýslovné tragédii jazykem nejstaršího komunikačního nástroje – řečí těla a její uměleckou formou, tedy tancem,“ uvádí autor choreografie Attila Egerházi. Významnou roli v inscenaci hraje také původní hudební skladba Sándora Fődő vytvořená přímo pro tuto produkci, která podtrhuje emocionální strukturu celého díla. Produkce pracuje také s literárním textem spisovatele a básníka László L. Simona, držitele ceny Attily Józsefa. Kameny vznikly s ambicí nabídnout dnešní generaci možnost hlubšího, procítěného porozumění historickým událostem, prostřednictvím současného tanečního divadla otevřít prostor pro tichou reflexi i osobní prožitek.
Výzva: Taneční interpretky a interpreti do projektu Kateřiny Stupecké
Do vznikající inscenace choreografky Kateřiny Stupecké hledá produkce 2VA profesionální taneční interpretky a interprety s výbornou současnou technikou, dovedností improvizace a s osobitým jevištním výrazem.
Výzva a výběr probíhají formou workshopu: 14. března 2026 od 15:00 do 19:00 hodin v Komunitním prostoru Smíchov – chrám (Na Doubkové 2040/8, Praha 5). Zájemci se mohou registrovat do 10. března 2026. zasláním krátkého mailu spolu s profesním CV na mail projektového kurátora Honzy Malíka: [email protected]
Tvorba a realizace nového projektu proběhnou v období srpen – říjen 2026. V rámci případné umělecké spolupráce bude poskytnuta smlouva na nastudování díla a uvedení. Realizace proběhne v produkci 2VA z. s. v koprodukční spolupráci s Komunitním prostorem Smíchov a jejich koncertního cyklu Šest na pětce.
Kateřina Stupecká absolvovala Konzervatoř Duncan centre (2007) a obor choreografie a pedagogika tance na HAMU (2014). Zúčastnila se studijního pobytu na Fontys Dance Academy v Nizozemí, kde působila také jako pedagožka současného tance. Dále absolvovala taneční stáž ve skupině Déja Donné (Simone Sandroni, Lenka Flory) v Itálii a ve Francii pod vedením Jeana Gaudina. V několika minulých letech zaujala vlastní autorskou tvorbou, která zahrnuje výjimečná díla: Like Glass, Da Capo, Prolog, Sunyata, Kašpar, Teorie chaosu, Jsem zmrzlá bouře a Mezisvěty (obě poslední pro studenty Konzervatoře Duncan centre v letech 2019 a 2022). Pod vedením Davida Hintona vznikl její taneční film Kašpar. Za svou choreografickou práci získala několik ocenění, mezi něž patří Cena Jarmily Jeřábkové/Festival Nové Evropy 2008 (Da Capo/Al Fine), Cena SAZKY za „objev v tanci“ 2009 (Da Capo) a nominace na Nejlepší inscenaci roku 2011 (Sunyata).
Její poslední tvorba představuje choreografickou spolupráci na česko-běloruské události autorky Noname67 pod názvem Vyjdu z lesa, vyjmu páteř ze svého hřbetu a budu ji mít místo meče. (2023) a taneční kantátu Kmeny (2024) na hudbu Jakuba Rataje (premiéra v rámci Roku české hudby). „Její taneční díla spojuje linka vykreslující bohatost vnitřního světa a vnitřních dějů. Da Capo vyjadřuje rozhodnutí jako začátek cesty, jejíž pokračování v rozhodný moment neznáme; jako silný proud, který nás nese vlastní inteligencí. Inscenace Sunyata je inspirovaná dílem Temná noc duše terapeuta Thomase Moora a dá se přeložit jako plodná prázdnota, prázdnota, ze které se vše rodí. Temnota, z níž povstává duše. Mezisvěty vedou diváka do vnitřního světa imaginace, světa za realitou existence v hmotě, přesto možná mnohem reálnějšího,“ charakterizuje její tvorbu platforma 2VA. Jako interpretka spolupracovala s Fabrice Ramalingom, Jiřím Heřmanem, Janem Kodetem, Yoshi Oidou, divadlem Bratří Formanů a SKUTRem. Byla stálým hostem Laterny Magiky, ND Praha a skupiny DOT504.
