„S radostí říkám, že Fragmenty nezapadají do žádné specifické kategorie. Je to hudba pro sólové violoncello, ale zároveň i druh divadla. Mám ráda tvorbu, která se pohybuje někde mezi. Od začátku jsem chtěla v lidech vyvolat opravdu hluboký, sdílený zážitek. Není k tomu potřeba žádná zvláštní znalost, aby si člověk z vystoupení odnesl maximum,“ uvedla Alisa Weilerstein pro kanadský deník The Toronto Star před premiérou Fragmentů.
Weilerstein sama charakterizuje Fragmenty jako projekt současné vážné hudby. Nejde podle ní o crossover ani žánrový experiment, ale o rozšíření koncertního formátu. Každý Fragment má vlastní podtitul, který naznačuje jeho charakter a emocionální směřování – vedle Úžasu a Vřavy také Zrození, Labyrint, Žalozpěv a Záře.
„Skladatelé a skladatelky, které jsem oslovila ke spolupráci na Fragmentech, se liší svým kompozičním přístupem, rasovým a etnickým původem, genderem, věkem i národností. Zastoupeny jsou jak etablované osobnosti, tak mladší autoři a autorky, stejně jako tvůrci, jejichž dílo dosud nebylo širší veřejností náležitě doceněno,“ dodává violoncellistka.
Pro pražskou premiéru zvolila Weilerstein první dva cykly. Úžas staví na Bachově Suitě č. 1 G dur a doplňují jej skladby Allison Loggins-Hull, Joan Tower, Gili Schwarzman, Chen Yi a Reinalda Moyi. Vřava vychází ze Suity č. 2 d moll a mimo ni v něm zazní hudba Alana Fletchera, Any Sokolović, Caroline Shaw, Daniela Kidaneho a Gity Razaz.
Fragmenty vznikly v době pandemie covidu-19 z potřeby obnovit bezprostřední sdílení hudby mezi interpretem a publikem. Weilerstein oslovila celkem sedmadvacet skladatelek a skladatelů se zadáním vytvořit kompozice o dvou až třech větách, jejichž části je možné vzájemně propojovat a různě řadit. V rámci jednoho večera tak vzniká nový hudební oblouk, v němž se Bachova hudba prolíná se současnou tvorbou.
Důležitou součástí projektu je vizuální stránka. Fragmenty vznikají ve spolupráci s režisérkou Elkanah Pulitzer, scénografem Sethem Reiserem a kostýmní výtvarnicí Molly Irelan. Scénografie, kostýmy a světelný design vytvářejí jednotný prostor, který podporuje hudební strukturu večera a vede posluchače souvislým proudem hudby.
Violoncellistka Alisa Weilerstein s Českou filharmonií poprvé vystoupila v roce 2011. Od té doby se k orchestru vrátila více než třicetkrát a opakovaně se s ním představila v Praze i na zahraničních turné – pod taktovkou Jiřího Bělohlávka, Tomáše Netopila, Jakuba Hrůši i Semjona Byčkova. Rudolfinskému publiku je dobře známá jako špičková a všestranná umělkyně, která romantickým koncertům i skladbám 20. a 21. století dokáže vtisknout vlastní energii, temperament i mimořádný cit pro hudbu.
