Jak dlouho již spolupracujete s hudebním souborem Musica Florea? Kdy jste se poprvé setkala s jeho uměleckým vedoucím Markem Štrynclem a jaké byly vaše první společné projekty?
Se souborem Musica Florea spolupracuji od roku 2017, tedy už téměř deset let! Čas opravdu letí.
Na Marka Štryncla jsem narazila poněkud překvapujícím způsobem. V roce 2013 jsem dokončovala magisterské studium na Koninklijk Conservatorium v Haagu. Při zpěvu jsem se doprovázela na theorbu, jak bylo v tehdejší hudební praxi běžné. Jeden přítel mi tehdy doporučil kurz v Holešově v České republice, kde bych se mohla ve hraní více zdokonalit, a tak jsem se tam přihlásila jako studentka.
Během zkoušky na koncert jsem hrála a zpívala Dalle più alte sfere z La Pellegrina. Nevěděla jsem, že tam Marek byl a poslouchal. I když to byla jen krátká zkouška před koncertem, Marek pak přišel do zákulisí, představil se a řekl mi, že vede Letní školu staré hudby ve Valticích. Dokonce si ode mě vyžádal i telefonní číslo.
Následující rok jsem už na kurzu učila a naše spolupráce od té doby pokračuje dodnes. Letos v létě to už bude můj dvanáctý rok ve Valticích. Naším prvním společným projektem bylo představení Phasma Dionysiacum Pragense ve Florea Theatru, úchvatném putovním barokním divadle, kde jsem měla to štěstí zpívat a hrát zároveň. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Měla jste možnost podílet se na dramaturgii koncertu, nebo byl výběr skladeb zcela v režii souboru? Setkala jste se s díly těchto autorů již dříve?
Výběr skladeb byl zcela v rukou Marka Štryncla. Některé skladby jsem znala už dříve, například kantátu Fenómeno asombroso jsem nahrála s ansámblem Harmonia del Parnás. S Musicou Floreou jsem ji ještě nezpívala, ale velmi se těším, až ji s nimi prozkoumám.
Jaká úskalí přináší interpretace zmíněných skladeb a na co by si měli případní zájemci dát pozor při jejich nastudování?
Interpretace těchto skladeb je velmi obohacující, ale zároveň i náročná. Každé dílo klade jiné požadavky, například vokální technika Astorgova Stabat Mater se výrazně liší od kantát Fenómeno asombroso a No en esas once esferas. Ta poslední je plná koloratur, velkých oktávových skoků a vyžaduje zpěv jak v extrémně vysokých, tak v hlubokých polohách.
V dílech jako Stabat Mater a Salve Regina je jednou z hlavních výzev pochopení interpretační praxe daného období a nalezení rovnováhy mezi frázováním a dynamikou, přičemž je třeba zůstat věrný stylu, dramaturgii a expresivnímu charakteru textu.
Jaká specifika mají podle vás díla italských a španělských skladatelů období baroka?
Pro mě je italská a španělská barokní hudba plná možností, jak se vyjádřit. Spojuje dramatičnost a virtuozitu s duchovní hloubkou a lyrickou krásou. Některá díla vyžadují divadelní intenzitu, jiná vnitřní zamyšlení, některá používají široké melodické skoky, jiná jemné frázování. Ve všech případech je ale cílem vyvážit technickou přesnost s emocionálním vyjádřením.
Proč jste se rozhodla věnovat právě interpretaci staré hudby? Jak se během studií vyvíjelo vaše umělecké směřování a kteří pedagogové vás nejvíce ovlivnili?
Když jsem studovala klasický zpěv a hru na kytaru ve Španělsku, vždy mě přitahoval repertoár staré hudby. Například při hře na kytaru jsme museli hrát skladby všech stylů a období, ale mě zvláště přitahovala barokní a renesanční hudba. Vzpomínám si, jak jsem se svého učitele kytary zeptala, zda bych se mohla více zaměřit na barokní skladby než na klasická díla Sora nebo Giulianiho. Byla jsem zcela zamilovaná do skladatelů jako Sanz, Luis de Milán a Weiss.
Totéž platilo i pro můj zpěv. Můj hlas a moje duše byly přirozeně přitahovány starou hudbou. Velmi dobře si pamatuji, když jsem poprvé zazpívala skladbu od Giulia Cacciniho. Můj tehdejší učitel zpěvu mi nedokázal vysvětlit, jak provést trillo, velmi rychlou opakovanou notu běžnou v rané italské barokní hudbě. Dnes vím, že to vyžaduje speciální techniku zvanou gorgia využívající hrdlo, ale tehdy jsem to prováděla přirozeně, bez jakéhokoli vysvětlení. Stále si pamatuji, jak mi učitel řekl: „Bea, nevím, jak to děláš, ale tak by to mělo být.“
Pro mě byla stará hudba vždy intuitivní a přirozená, téměř jako bych ji rozuměla bez námahy. Ani dnes si nejsem zcela jistá proč, ale vždy mi připadala jako hudba, která ke mně promlouvá nejhlouběji. Nejvíce mě pak ovlivnili Jill Feldman, Margreet Honig, Michael Chance, Rita Dams a Peter Kooij.
Kteří autoři patří mezi vaše oblíbené, k nimž se ráda vracíte? Kdo podle vás vyžaduje mimořádnou interpretační zkušenost a vyzrálost?
To je asi nejtěžší otázka, kterou jste mi položila, protože je tolik skladatelů, k nimž se ráda vracím. Mohl by to být velmi dlouhý seznam, ale zmíním alespoň některé z nich.
Jedním ze skladatelů, který je na samém vrcholu mého seznamu, je Claudio Monteverdi. Způsob, jakým propojuje text a hudbu, je zcela jedinečný a jeho koloratury a krásné melodie se mě hluboce dotýkají. Pokud vás to zajímá, stačí si poslechnout Duo Seraphim z Vespro della Beata Vergine nebo Possente spirto z opery L’Orfeo. Také velmi obdivuji skladatele raného italského baroka, jako jsou Giulio Caccini, Jacopo Peri a Tarquinio Merula. Toto období italské barokní hudby je pro mě jednoduše magické.
Neměli bychom zapomínat ani na ženy, které byly důležitými skladatelkami, i když měly mnohem více překážek stát se stejně slavnými a uznávanými jako muži. Mezi mé oblíbené patří Barbara Strozzi, Maddalena Casulana a Francesca Caccini.
Samozřejmě nemohu vynechat ani španělské skladatele. Z renesance mám zvlášť ráda Luise de Milána, Francisca Guerrera a Tomáse Luise de Victoria. Z barokního období bych vyzdvihla José Marína, Sebastiána Duróna a José de Torrese. A konečně, francouzští a angličtí skladatelé mi také přirostli k srdci, včetně Johna Dowlanda, Michela Lamberta, Jeana-Baptiste Lullyho a Jeana-Philippa Rameaua. Jak vidíte, mám opravdu mnoho oblíbených skladatelů.
Z vašeho životopisu je známo, že se kromě koncertní činnosti věnujete také výuce zpěvu. Kde se s vámi mohou případní zájemci setkat?
Pokud má někdo zájem navštěvovat mé hodiny, během léta pravidelně učím na několika kurzech. Od 4. do 12. července budu učit na Mezinárodní letní škole staré hudby ve Valticích, která letos slaví již 26. ročník. Mezi organizátory patří Marek Štryncl, který je také jedním z lektorů. Nabízí širokou škálu kurzů historické interpretační praxe, včetně sólového a ansámblového zpěvu, nástrojových workshopů a starého tance. Součástí kurzu jsou také koncerty a hudební aktivity s učiteli a hosty, což vytváří bohatý a intenzivní hudební zážitek. Atmosféra ve Valticích je opravdu výjimečná, málokdy najdete tak dokonalou rovnováhu mezi seriózní hudební prací, hlubokým učením a radostí ze společného muzicírování mezi organizátory, učiteli a studenty.
Od 17. do 23. července budu také vyučovat v Morelle (Valencie, Španělsko). Kurz se koná v nádherném středověkém městečku na vrcholu hory, obklopeném bohatou historií a krásnou krajinou. Mezi lektory patří Eduardo Egüez a Carles Magraner. Prostředí i pedagogové zde vytvářejí inspirativní prostor pro studium staré hudby, od interpretace a ansámblové práce až po historickou interpretační praxi.
Nakonec budu od 29. července do 9. srpna na 13. ročníku Letních kurzů interpretace staré hudby na zámku Kunín (Česká republika). Tento kurz se koná v krásném historickém zámku a nabízí koncerty a workshopy s mezinárodními lektory, jako je Jan Čižmář a další odborníci na historické nástroje a zpěv.
V čem podle vás spočívá základ správné pěvecké techniky? Na co se především se svými studenty zaměřujete?
To je další otázka, která by si zasloužila celý rozhovor! Zjednodušeně řečeno, základem správné techniky zpěvu je dobré dýchání, přesná intonace a pevně ukotvená rezonance hlasu. Zpěv by měl být lehký a přirozený, zároveň s jasnou a přesnou výslovností textu. To vše samozřejmě vyžaduje roky praxe, ale v konečném důsledku by měla technika sloužit výrazu a hudebnímu projevu.
Se svými studenty se hlavně soustředím na lehkost zpěvu, srozumitelnost textu, hudebnost a styl. Každé období a hudební styl mají své vlastní ozdoby a specifické techniky, ale především chci, aby se naučili, jak vyzdvihnout krásu staré hudby, aby mohla skutečně oslovit a dojmout posluchače.
Má poslední otázka se týká vašich plánů na rok 2026. Na jakých dalších koncertech se s vámi může posluchač setkat?
V nadcházejících měsících budou mít posluchači několik příležitostí mě slyšet na celé řadě koncertů po Španělsku, Evropě i mimo ni. Kromě zmíněného koncertu 17. března v Praze budu dále vystupovat s Musica Florea 18. a 19. března v Nymburku a Brně. 29. března pak budu zpívat Mística s Capella de Ministrers ve Valencii. Dne 26. dubna v Auditori de Torrent (Valencie) předvedu celý program Arie e Lamenti od Sigismonda D’India, kde se budu věnovat expresivní hloubce raně italské barokní vokální hudby.
V květnu se vracím k Monteverdiho Vespro della Beata Vergine se dvěma představeními: 5. května v Alicante a 6. května v Palau de la Música de València. Od 11. do 17. května budu vystupovat na sérii koncertů v České republice s Janem Čižmářem a později, od 29. do 31. května, budu koncertovat a nahrávat s Burgos Baroque Ensemble, zaměřeným na hudbu složenou pro katedrálu v Burgosu.
Léto přinese další vrcholy: 4. července v Ayora zazpívám Alegoría del Amor s Capella de Ministrers. Dále budu pokračovat se Stabat Mater (Astorga), vybranými kantátami (Illana) a Salve Regina (Nebra) s Musica Florea dne 6. července ve Valticích a 13. července v Teplicích. Mezi 17. a 23. červencem budu učit a vystupovat na Mezinárodním kurzu a festivalu staré hudby Early Music Morella s Eduardem Egüezem a krátce poté, od 29. července do 9. srpna, se zúčastním třináctého ročníku letních kurzů interpretace staré hudby na zámku Kunín v České republice, kde budu vystupovat a vést workshopy s dalšími lektory. Dne 2. srpna zazpívám Alegoría del Amor v Jace a 23. srpna v San Sebastiánu představím Arie e Lamenti. Nakonec mě v září a říjnu čekají koncerty v Portugalsku a New Yorku.
Je vidět, že máte před sebou opravdu zajímavé projekty. Mně nezbývá než vám moc poděkovat za zajímavý a inspirativní rozhovor a do budoucna vám přeji jen to nejlepší!
