WhatsPop jako pásmo hudebních stylů
Skladatel Aurélien Dumont se zajímá o vztahy mezi klasickou hudbou a současnými hudebními žánry, v širším smyslu popkulturou a spojitostmi s filozofií, literaturou i dalšími druhy umění. Dumont, nositel řady ocenění, v současnosti vyučuje skladbu na konzervatoři v Lyonu a jeho skladby uvádějí významné evropské soubory soudobé experimentální hudby. Kompozice WhatsPop vznikla na objednávku Ensemble Cairn a francouzského Ministerstva kultury. Premiéra se uskutečnila 7. února 2023 v Théâtre d’Orléans v provedení Ensemble Cairn pod taktovkou Guillauma Bourgogna.
Ke komponování díla WhatsPop Dumonta podle jeho vlastních slov inspirovala kniha L’enquête infinie (Nekonečné pátrání) od Pacôma Thiellementa, spisovatele a videoteoretika, považovaného za jednoho z nejvýraznějších autorů současné francouzské kultury. Kniha zachycuje síť kulturních, historických a mediálních postav 20. století a propojuje historii, legendy a popkulturu do intelektuálního pátrání po smyslu a souvislostech.
Dumonta zaujalo, jak Thiellement zkoumá existenciální otázky pohledem různých osobností, které ovlivnily dějiny od konce 19. století po současnost: „Tento časový labyrint vytváří překvapivé i znepokojivé souvislosti. Různorodost témat se jedinečným způsobem zhmotňuje ve světě, kde se Mallarmé, Jarry, Poe, van Gogh nebo Philip K. Dick potkávají s Moebiusem, Bowiem, Jackem Rozparovačem nebo dokonce Nicolasem Sarkozym. V tomto chaotickém a jásavém panoramatu mi ale chyběli skladatelé takzvané klasické, experimentální nebo „současné“ hudby. Thiellement odkazuje na populární kulturu, která v jeho pojetí začíná u alžbětinského divadla 16. století a dosahuje až k televizním seriálům dneška, zmiňuje jazz i film z počátku 20. století, sci-fi romány i popovou hudbu 60. a 70. let nebo komiksy z období 70.–90. let dvacátého století.“
Dumont se při kompozici WhatsPop pokusil o jakousi hudební parafrázi metody Thiellementovy knihy a sestavil pásmo (nebo snad „trip“) provázející mixem hudebních stylů experimentujících s napětím, které vzniká „mezi Shakespearovým sonetem a odtajněnou zprávou CIA, mezi absurdními reklamními spoty a básní Jamese Joyce“. Zdůvodňuje tak své hledání spojnice mezi klasickou hudbou, popem a současnou hudbou.
„One woman show“ Pavly Radostové
Pochopitelně mě zajímal hlavně vokální part, kterého se – statečně – ujala Pavla Radostová. Znám ji především jako špičkovou interpretku barokní hudby. Spolupracuje však také se soubory zaměřenými na soudobou hudbu, s nimiž uvedla řadu českých i světových premiér. S Orchestrem BERG zpívala poprvé v červnu 2019 skladbu Tehillim od Steva Reicha, interpretačně se podílela i na projektu Hudba k siréně, zaujala mě také na zahajovacím koncertě 23. sezony Orchestru BERG svou intepretací písní Hanse Abrahamsena.
Nároky, které Dumont ve WhatsPop na sólistku dílo klade, autor shrnul výstižně: „Zpěvačka střídá různé hlasové polohy – lyrickou, barokní, komerční, popovou, rockovou – a postupně se proměňuje v androidní hlas, v němž se zrcadlí trend syntetizace zvuku.“ Pavla Radostová ve své „one woman show“ obsáhla na vysoké úrovni nejen všechny tyto styly a vrstvy, ale překvapila i komickým talentem, když si zahrála v reklamním spotu jako americká hospodyňka.
Složitý labyrint Dumontových asociací
Ke své kompozici si Dumont napsal libreto sám, jak uvádí, tak z šedesáti procent, zbytek jsou citace jiných autorů. Připojil i „návod“, jakéhosi průvodce po WhatsPop, v němž posluchači pomáhá se v tomto „zvukovém prostoru“ orientovat, aby v krajině Dumontova hudebního světa nezabloudil. K tomu jsem velmi ocenila, že kromě českých překladů zpívaných textů v programu bylo součástí produkce i její průběžné promítání na projekční plátno.
Ukázalo se, že nejspíš nejsem správná „cílová skupina“ této Dumontovy kompozice. I s autorovým kompasem jsem v labyrintu Dumontových asociací, citací, zkratek a odboček často končila ve slepých uličkách. Jsem operní kritička a mé systematičtější znalosti popu ustrnuly někde v druhé polovině 60. let minulého století u Beatles, Rolling Stones, Beach Boys, dua Simon & Garfunkel, Elvise Presleyho a francouzských šansoniérů. Televizi nemám, sociální sítě nepoužívám a prakticky nic z odkazů na populární rockové skupiny a instrumentalisty nemohu opřít o svou vlastní zkušenost. Pokud tedy bylo Dumontovým záměrem zodpovědět, co je pop, pak jsem jeho sofistikované odpovědi neporozuměla. Ocenila jsem ovšem vstup Pavla Klusáka, v němž s vtipnou sebereflexí komentoval rozdíl pozice hudebního publicisty a „interpreta“, který se stává regulérní součástí kompozice.
Navíc – hudební pásmo WhatsPop je přesyceno příliš mnoha odkazy do tolika směrů kultury, že výsledná koláž nebo pasticcio pro mě postrádalo efekt jakéhosi tavicího tyglíku (melting pot), který z multikulturní směsice vydestiluje novou kvalitu. Napadalo mě úsloví „mnoho psů, zajícova smrt“, moje babička podobný „recept“ nazývala postaru „eintopf“, také mě trochu škodolibě napadalo, jak pejsek s kočičkou pekli dort – čeština je jazyk vtipný.
Ještě poznámka k fenoménu popu. Podstatnou složkou popu je (více či méně) výrazná zpívaná melodie s hudebním doprovodem – s cílem, aby se líbila co největšímu počtu posluchačů, s ambicí stát se hitem, který přinese autorům komerční úspěch. Ale právě silnou melodii, pro fenomén popu nepodstatnou, jsem ve WhatsPop postrádala.
Během koncertu jsem přemítala, o co se opírá podtitul „psychedelicko-lyrická freska“. Na mě samotná produkce tento „zjevující“ účin neměla. Snad má s psychedeliky zkušenost autor? Jak jsem se následně dočetla, tak spíše zprostředkovanou, když sděluje, že ho značně inspirovalo také dílo amerického spisovatele Philipa K. Dicka a jeho halucinatorní vidění světa.
Jak je v případě Orchestru BERG standardem, rozhodně to byl zajímavý večer díky dirigentovi Peterovi Vrábelovi, instrumentalistům i režijní spolupráci Vilmy Bořkovec na vysoké interpretační úrovni. Budu o něm ještě přemýšlet nad souvislostmi a odkazy do hudebních oblastí, které jsem dosud pomíjela.
WHAT’S POP? Reflexe popkultury
2. března 2026, 19:30 hodin
DOX+, Praha
Program
Aurélien Dumont: WhatsPop (česká premiéra)
Účinkující
Pavla Radostová – zpěv
Pavel Klusák – host
Orchestr BERG
Peter Vrábel – dirigent
Vilma Bořkovec – režijní spolupráce
