Hlavním tématem večera: Vesmír
Třetí koncert abonentního cyklu B Symfonického orchestru Českého rozhlasu vynesl diváky z ne zcela zaplněné Betlémské kaple do sférických výšin. Hlavním tématem večera se stal vesmír – nekonečný a inspirativní. Využití tak specifického inspiračního zdroje není v hudbě příliš časté a postavit na něm celý koncertní program může být celkem kumšt. Navíc se hlavní hvězdou večera stala marimba, která se postupně etabluje na českých koncertních pódiích. Jelikož se v dnešní podobě jedná o celkem mladý nástroj, většina jeho repertoáru je současná. Nejinak tomu bylo i tentokrát, kdy okrajová díla večera z per současných skladatelů zazněla v české premiéře. Dalším specifikem je také to, že skladatelé jsou zároveň koncertními marimbisty, kteří většinu děl píšou pro užití vlastní nebo svých kolegů. Jedná se tedy o virtuózní, náročné kusy, které využívají maximum technických i výrazových možností nástroje. V neposlední řadě je také třeba zmínit, že sólových instrumentalistů, kteří se specializují na tento melodický bicí nástroj, je jak šafránu.
O to zajímavější bylo sledovat celkovou koncepci tohoto koncertu. Propletly se zde hned tři roviny – interpretační, autorská a inspirační. Ludwig Albert, autor a zároveň jeden ze sólistů první skladby nazvané The Universe: Dvojkoncert pro dvě marimby a symfonický orchestr, složil toto dílo na objednávku Chin Cheng Lina. Ten, rovněž sólový marimbista, zkomponoval poslední kus tohoto večera Koncert pro marimbu č. 5 „Příběh sběrače bambusu“. Sólový part tohoto koncertu předvedl jeden z mála českých koncertních marimbistů Ladislav Bilan mladší, shodou okolností student Ludwiga Alberta. Tomu zároveň úspěšně sekundoval v již zmíněném dvojkoncertu The Universe. Kruh se tedy uzavřel a v jeho středu se jako ozdoba zaskvěla Venuše Gustava Holsta, která dramaturgicky doplnila celý program. Navíc se vedle tohoto propletence podařilo vytvořit i výraznou a smysluplnou linii: obrazně po vzoru Nerudových Písní kosmických se dramaturgický oblouk přesouval od abstraktního náhledu na nekonečný vesmír, přes jednotlivá nebeská tělesa, až k Zemi a lidským prožitkům.
Ukočírování vesmírného kolosu
Začněme tedy nekonečným vesmírem, rozpínajícím se kosmickým prostorem, všeobjímajícím vesmírným tichem a galaktickým univerzem. To vše se snažila zprostředkovat první skladba Ludwiga Alberta skrze zvukomalbu dynamicky vytvářenou komunikací mezi dvěma marimbami a orchestrem. Hned prvním vjemem, který mohl vplout do mysli posluchače, byla nesmírná působivost zvuku orchestru. Koncertní sál Betlémské kaple ho sotva pojímal, byť akusticky je prostor velmi dobře stavěný.
Ačkoliv program diváky přesvědčoval, že se jedná o Dvojkoncert pro dvě marimby a smyčcový orchestr, dominantní rytmus diktující bicí sekcí a dechy kradoucí si melodický materiál s oběma marimbami velmi brzy všechny přesvědčili o opaku. Smyčce z větší části plnili úlohu éteru vznášejícího se ve vzduchoprázdnu a vyplňující prostor jakousi zvukovou podstatou. Byť se takový popis může zdát trochu příliš obrazný, je opodstatněný, výsledný hudební efekt byl spíše zhmotněním představy či atmosféry. Sólové party ani jednoho marimbistu nešetřili, množství rychlých pasáží střídajících rytmické běhy s melodickými úseky vyžadovaly nejen výbornou techniku a připravenost, ale i pečlivou souhru. Marimba není nejmenší a na pódiu byly obě velmi předsazené před orchestr, aby hráči měli prostor na pohyb od jednoho konce nástroje k druhému, viděli tak na sebe dost z boku a dirigent Andrés Maurette O’Brien s orchestrem vůbec působili utopeně kdesi v dálavách. I přesto souhra všech interpretů seděla, dialogy plynuly, rytmus byl místy až nekompromisní. Zatímco Ludwig Albert působil více ponořený do samotné hry, Ladislav Bilan ml. častěji viditelně po očku kontroloval, co se vedle děje. Dirigent měl pak vůbec nesnadnou pozici, oba sólisty měl přeci jen více za zády, ale celek se mu povedlo výborně ukočírovat. I orchestr samotný překvapil velmi moderním efektním zvukem.
Volba mezi životem pozemským a nebeským
Sluneční soustavu a nebeská tělesa ten večer reprezentovalo čistě orchestrální dílo Gustava Holsta Planety, op. 32. Byť se jedná o století starší dílo, zvuková estetika se hodila do konceptu celého koncertu. Navíc vybraná část, planeta Venuše, doplňovala večer svým klidem a rozjímavou atmosférou. Pod rukama dirigenta O’Briena navíc získala velmi přehledný, srozumitelný a vrstvený ráz. Interpretace byla vedena lineárně, po vrstvách jako slupky cibule, což vytvářelo statické napětí. Samotná hudební gradace byla velmi upozaděná, aby vynikla a nepřejedla se. A to vše aniž by hudba ztratila jakýsi vnitřní pohon.
Poslední část vrátila na pódium sólovou marimbu v podání Ladislava Bilana mladšího. Příběh byl opět inspirovaný vesmírem – vyprávěl o princezně z Měsíce, kterou našel a vychoval sběrač bambusu a která později stála před těžkou volbou mezi životem pozemským a nebeským. Nejprve se hodí říct, že závěrečný koncert nebyl převyprávěním příběhu jako takového, ale opět spíše předáním emoce, jež z příběhu vychází. Vlastně je stylové, že o totéž se pokoušely všechny skladby toho večera a nebývale dobře se k takovému úmyslu hodila barva marimby. V tomto případě se jednalo opravdu o virtuózní part, kterého se Bilan zhostil s obrovskou péčí, dynamickou barevností a jistotou. Během koncertu vlastně neměl ani mnoho míst, kde si odpočinout. Třívětá struktura Naděje – Očekávání – Přání reprezentovala zavedený model rychlá – pomalá – rychlá. Marimbový part byl navíc technicky náročný ve všech třech větách, množství melodických pasáží umožňovalo představit interpretační možnosti jak nástroje tak i interpreta a ten se rozhodně nedržel zpět. Není divu, že na závěr strhl největší ovace právě sólista. Člověk se skoro až bojí označit to za virvál, ale zvuky z publika se tomu trochu podobaly – diváci stáli, tleskali, pískali, houkali a odcházeli velmi spokojení.
Taková malá vesmírná elegie skončila úspěšně pro sólisty, autory, orchestr, dirigenta i publikum. To bylo o to více spokojené, když zjistilo, že koncert skončil po čisté hodině. Takto nesmírně krátkých, ale efektních koncertů moc nebývá. Bylo to krátké, ale výživné, divák odcházel kulturně nasycený a popravdě minimálně Ladislav Bilan mladší odcházel hudebně přesycen. Jen těžko si člověk dokáže představit, že by vydržel delší program. Jedinou možností by bylo, kdyby orchestr nasadil celý cyklus Holstových planet namísto jen jedné a udělal by pauzu. Ale i takto koncert k plné spokojenosti diváka stačil.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu: Koncerty pro marimbu
12. března 2026, 19:30 hodin
Betlémská kaple, Praha
Program
Ludwig Albert: The Universe. Dvojkoncert pro dvě marimby a symfonický orchestr (česká premiéra)
Gustav Holst: Planety, op. 32 – 2. Venuše, nositelka míru
Chin Cheng Lin: Koncert pro marimbu č. 5 „Příběh sběrače bambusu“ (česká premiéra)
Účinkující
Ladislav Bilan mladší – marimba
Ludwig Albert – marimba
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Andrés Maurette O’Brien – dirigent
