Nástup rychlého tempa na chvíli vyvolal dojem nepřesnosti
V čele Pražských symfoniků stanul slovinský dirigent Marko Letonja, donedávna dlouholetý šéfdirigent Štrasburského filharmonického orchestru. Velkým lákadlem bylo jméno sólisty. Olivier Latry, titulární varhaník katedrály Notre Dame v Paříži, je ve svém oboru asi nejproslulejším umělcem na světě.
První skladbou večera byla předehra Římský karneval Hectora Berlioze. Její efektní vstup působil brilantně. Následný dlouhý zpěvný úvod s krásným sólem anglického rohu plynul hladce a přirozeně. Nový nástup rychlého tempa však na chvíli vyvolal dojem nepřesnosti v souhře a menší zřetelnosti detailů. Rytmické finesy zřejmě potřebovaly zřetelnější artikulaci. Až v silnější dynamice dostala hudba při bezchybné koordinaci ten správný, jiskřivě taneční charakter a živý spád, který přesvědčivě gradoval až do konce.
Zvuk varhan se místy doslova ztrácel
Koncert pro varhany, tympány a smyčce Francise Poulenca patří k nejoblíbenějším skladbám jak u publika, tak u samotných interpretů. Jednověté dílo je bohatě členěné. Ve skutečnosti v sobě skrývá čtyři věty, rámované patetickým úvodem a codou. Bohatství motivického materiálu a množství náladových proměn vyvolává místy téměř dojem polystylovosti, přesto je celek naprosto přesvědčivě sklouben.
Olivier Latry je proslulý mimo jiné svou hrou zpaměti, u varhaníků nepříliš obvyklou. Poulencův koncert hrál se suverénním nadhledem a naprostým porozuměním. Přesto se brzy po monumentálním začátku skladby začalo dít něco nečekaného, zvuk varhan se místy pod pastózním zvukem smyčců doslova ztrácel! Kdo z posluchačů v zadních řadách skladbu detailně neznal, neměl chvílemi ani možnost si Latryho suverénní výkon užít. Nelze vyloučit, že posluchači v předních řadách mohli mít zážitek lepší, ale v zadní části Smetanovy síně se nepříznivé akustické poměry projevily opravdu výrazně. Varhany sice na pohled výtvarně sálu dominují, ve skutečnosti jsou však za pódiem poněkud „utopené“. Jejich vzdálenost od přední hrany pódia není vůbec malá a nástroje, umístěné vpředu, jsou proti nim akusticky velmi zvýhodněné.
Nejvíce matných míst se projevilo v prvním rychlém tématickém bloku, kde na okamžik dokonce lehce zakolísala přesnost souhry. Samozřejmě, že veškeré čistě sólové partie varhan vyzněly krásně, ale jinak ani v pomalých úsecích občas nevynikaly varhany tak, jak by měly. Skvělý výkon ovšem podal tympanista Svatopluk Čech – skutečný druhý sólista, který svou hrou varhaníkovi znamenitě sekundoval. Matně se člověku vybavily historky o některých slavných dirigentech minulosti, kteří si s sebou na turné brávali svého osvědčeného tympanistu…
Přes nepochybný úspěch přinesl Poulencův koncert ponaučení, že ani bezchybný výkon špičkového interpreta nemusí vždy dopadnout stoprocentně, nepodaří-li se umělcům dostatečně rozpoznat a zohlednit akustické zvláštnosti a záludnosti daného prostoru. Pro návštěvníky Smetanovy síně je asi štěstím, že se mohou těšit ještě na Latryho recitál. Samotné varhany, nemusejí-li „bojovat“ s orchestrem, mohou vyznít ve všech barevných a dynamických odstínech znamenitě.
Marko Letonja předestřel jednotlivá témata „na stříbrném podnose“
Beethovenova 5. symfonie c moll je známá pod přídomkem „Osudová„. Stejně jako v případě některých jiných Beethovenových skladeb (např. „Měsíční sonáty“) je tento název dodatečně vybájen autorovými obdivovateli a vykladači. Každopádně jde o epochální dílo z pohledu tematické práce a celkové výstavby.
Marko Letonja přistoupil k této symfonii velmi promyšleně. První větu vystavěl bez přílišného patosu a přehnaných kontrastů. Dodržením první repetice dodal větě vyvážené proporce (vynecháním této repetice může dojít až k přílišnému zestručnění). Variační druhou větu budoval dirigent s citem pro zpěvnost prvního tématu a majestátnost druhé myšlenky.
Přesně vystižené bylo tempo třetí věty (Scherza). Připomínka slavného motivu první věty neomylně zaujala a výborně vyzněla střední část (fugato) s virtuosními běhy kontrabasů. Jen při pianissimovém návratu hlavní myšlenky v pizzicatu smyčců nebyly dynamické poměry s dechovou sekcí příliš vyrovnané a ojedinělé tóny chvílemi neorganicky vyčnívaly, ale po chvíli se podařilo tyto disproporce srovnat a přechod do finále již vyvolal patřičné napětí před jásavým nástupem fanfárového tématu poslední věty. Dirigent opět respektoval repetici vstupní části věty a předestřel publiku jednotlivá témata „na stříbrném podnose“. Díky tomu se posluchači mohli v dalším průběhu věty opravdu kochat evolučním děním a vzájemným „soubojem“ témat. Porozumění dirigenta s orchestrem zde jasně vrcholilo, pouze v několika momentech (při poslechu ze zadní části sálu) poněkud zanikaly dřevěné dechové nástroje.
Geniální Beethovenův koncepční nápad – ztišenou připomínku „osudového“ tématu – podtrhl Marko Letonja s patřičným nádechem tajemna a neočekávanosti. Závěrečný tématický návrat přinesl opravdu monumentální vyvrcholení a publikum zjevně nadchl.
Beethoven – Osudová
18. března 2026, 19:30 hodin
Obecní dům, Smetanova síň, Praha
Program
Hector Berlioz: Římský karneval, předehra op. 9
Francis Poulenc: Koncert pro varhany, tympány a smyčce g moll
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 5 c moll „Osudová“
Účinkující
Olivier Latry – varhany
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
Marko Letonja – dirigent
