Plzeňští rodáci a návrat do jejich domoviny
V současné době je Kryštof Kohout studentem Guildhall School of Music & Drama v Londýně a je milé, že se rád vrací na své předchozí působiště – Konzervatoř Plzeň. Tento mladý houslista pravidelně vystupuje jako sólista a komorní hráč po celé Evropě a v USA (Wigmore Hall, Konzerthaus Berlin, Musikverein Vídeň) a účastní se hudebních festivalů jako například Gstaad Menuhin Festival. Mezi jeho nedávné úspěchy patří umístění v soutěži Bartók World Competition, debutoval v Carnegie Hall v New Yorku a s ansámblem Fibonacci Quartet, který hojně koncertuje po celé Velké Británii a Evropě, získali první cenu v soutěži Premio Paolo Borciani v Itálii.
Petr Novák, plzeňský rodák a absolvent zdejší konzervatoře, po ukončení studií na AMU v Praze působí jako pedagog plzeňské konzervatoře. Ve své hudební kariéře již mimo jiné vystoupil jako sólista se symfonickým orchestrem v Brestu, s Plzeňskou filharmonií, Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně, Janáčkovu filharmonií Ostrava a Karlovarským symfonickým orchestrem. Dále absolvoval řadu recitálů se svojí sestrou, houslistkou Janou Vonáškovou-Novákovou. Mezi ty nejúspěšnější patří recitály v rámci Pražského jara, dále ve Wigmore Hall v Londýně a v Bridgewater Hall v Manchesteru.
Technická bravura interpretů uchvátila již zpočátku
Naposledy jsem měla možnost slyšet Kryštofa Kohouta a Petra Nováka na podzim roku 2024, kdy zahajovali koncert Beethovenovou sonátou. Dnešní večer byl taktéž uveden Beethovenem, tentokrát jsme slyšeli Sonátu pro housle a klavír č. 6 A dur, op. 30, č. 1. Patří k trojici sonát datovaných kolem roku 1803. V té době s rostoucí popularitou klavíru hledali vydavatelé hudbu, která by přilákala hudební nadšence k domácímu muzicírování, a Beethovenovy duetové sonáty byly, dalo by se říci z marketingových důvodů, označeny „pro klavír a housle“. Přestože Beethoven psal skladbu v době své počínající hluchoty, dramatičnost v ní najdeme jen místy. Kompozice se vyznačuje spíše lyrickou náladou a neokázalostí, což ji činí možná posluchačsky méně atraktivní. O to více je potřeba interpretačního mistrovství k dosažení potřebného efektu.
První věta, která je spíše organickým celkem než tématem, zaujala hned prvním měkkým a položeným akordem a následujícími oblými tóny dobře propojenými s barvou klavíru. Zde poprvé a pak ještě mnohokrát během koncertu mě napadla otázka, kolik času asi měli interpreti na společné zkoušení. Vzhledem k tomu, že Kryštof Kohout studuje v Londýně a jeho kalendář akcí prozrazuje, že má průměrně deset koncertů měsíčně, je obdivuhodné, že jsou s Petrem Novákem tak sehraní. V klasické formě komponovaná první věta nabídla kromě jemné elegance i několik dramatických momentů – neokázalých, ale se silným účinkem.
Ve druhé větě se projevila technická bravura houslisty při hře akordů ve velmi slabé dynamice. Odpovědí byly až rozverné přiznávky klavíru, které přecházely do zádumčivých momentů. Velice povedený byl společný trylek. Oceňuji beethovenovskou meditativní naléhavost a precizní vibrato houslí. Melodické variace třetí věty daly vyniknout brilantnímu klavíru. V hravých a mnohdy i kontrastních náladách se opět projevila dobrá souhra. Mezihry klavíru dobře předznamenávaly náladu dalšího hudebního materiálu. Posluchači si užili hravost a melodičnost klasicismu i beethovenovskou vážnost.
Jižanský vliv a vyprávění pohádky
O více než sto let kupředu přenesla posluchače v sálu kontrastní skladba polského skladatele Karola Szymanowského Nokturno a Tarantella. Přestože kompozice vznikla v pohnutých letech první světové války, není tím nijak poznamenána. Skladbu poprvé uvedl v roce 1920 houslista Paweł Kochański spolu s bratrem skladatele, klavíristou Feliksem Szymanowským. Do materiálu klavíru v krajních polohách klaviatury vstupuje jemným akordem houslová linka, která se rozvíjí do pevných a přesných běhů a důrazných pizzicat. Patrný je i vliv jižanského prostředí, neboť Szymanowski se nedlouho před napsáním skladby vrátil z cesty po Středomoří. Famózní byly závěrečné flažolety – přestože tenoučké, slyšitelné až v poslední řadě.
Skutečnou lahůdku nabídla náladou zcela odlišná Tarantella. V neapolském 6/8 rytmu se střídaly dvojhmaty, pizzicata levé ruky a další technické finesy. V tváři Kryštofa Kohouta bylo znát, že se konečně dočkal pořádného hraní. Předvedl čisté technické provedení a znělý zvuk. Nesmím zapomenout ani na rovnocennou úlohu klavíru.
Po přestávce byla nachystána jedna z neznámějších houslových sonát – Sonáta A dur Césara Francka. Skladba vznikla v roce 1886 jako svatební dar pro houslistu Eugèna Ysaÿe, který ji ještě ve svatební den přehrál svým hostům. V kompozici se uplatňuje pro Francka typický cyklický princip a taktéž využití kontrapunktických technik. Ohromující je i technická náročnost v podstatě rovnocenných partů obou nástrojů, zvláště obtížnost klavírního partu ve srovnání s většinou komorního repertoáru
Pokud by se dalo provedení popsat jedním slovem, bylo by to „vyprávění“. V první větě rozhodně vyprávění pohádky, vyprávění zřetelné, plynulé, ale naléhavé. V následujícím Allegru musím opět vyzdvihnout souhru. Přestože hudební materiál přináší neklid a vzrušní, vše se odehrává v jednom organickém celku. Zaujaly hluboké tóny houslí a kontakt mezi hráči, kdy jeden vzájemný pohled ujasnil tempo i agogiku.
Velmi přesvědčivý byl sólový začátek v houslích v úvodu třetí věty. Nekonečné melodie a přelévání jednoho tónu do druhého bylo dosaženo konzistentním vibratem v houslích. Jásavá a optimistická poslední věta začíná písňovým tématem, které je hráno v kánonu. Melodie neustále směřovala kupředu, vše přicházelo v ten správný moment. Technická náročnost se stupňuje jak v partu houslí, tak v partu klavíru. Ovšem pánové se na finále těšili a odměnou jim byl spontánní potlesk.
Tento večer se nesl ve znamení interpretační jistoty, technické čistoty a výjimečné souhry. Publikum bylo odměněno dvěma přídavky – Dvořákovým Scherzem ze Sonatiny, op. 100 a částí ze Chaminadeho Serenade Espagnole.
Kryštof Kohout & Petr Novák
23. března 2026, 19:00 hodin
Dům hudby, Plzeň
Program
Ludwig van Beethoven: Sonáta pro housle a klavír č. 6 A dur, op. 30, č. 1
Karol Szymanowski: Nokturno a Tarantella, op. 28
César Franck: Sonáta pro housle a klavír A dur
Účinkující
Kryštof Kohout – housle
Petr Novák– klavír
