Vzestup budoucí hvězdy
Díky aktivitám Spolku přátel hudebních talentů se českému publiku pravidelně představují osobnosti ve chvíli, kdy jejich hvězda začíná teprve stoupat. Mezzosopranistka Ekaterine Buachidze je přesně takovým objevem.
Dosavadní cesta Buachidze je lemována úspěchy od vítězství v soutěži Operálie Plácida Dominga 2025 (kde získala hlavní cenu, cenu v kategorii Zarzuela i cenu Rolex) přes angažmá v programu Fabbrica římského Teatro dell’Opera až po nynější působení v Operním studiu Bavorské státní opery v Mnichově. Její srpnový debut ve Veronské aréně v roli Rosiny jen podtrhl její výbornou připravenost pro velká světová pódia.
Mimořádnost talentu této mladé mezzosopranistky však netkví pouze v jejím oslnivém seznamu cen, ale především v unikátní syntéze vloh, které se u jednoho interpreta setkávají jen zřídka. Její hlasový fond, charakteristický sytou, tmavě sametovou barvou mezzosopránu, se snoubí s naprosto precizní technikou, která jí dovoluje s lehkostí vyklenout i ty nejkrkolomnější koloraturní pasáže. Nad touto řemeslnou suverenitou ční její hluboká muzikalita a schopnost stylově přesného frázování. Když k tomu připočteme její charismatický osobní půvab a výrazné herecké předpoklady, díky nimž každá árie ožívala jako svébytné drama, vyvstává před námi umělkyně, která je pro operní jeviště přímo stvořena.
Buachidze disponuje vzácným hlasem a tvárností projevu
Dramaturgie pražského koncertu byla vystavěna s citem pro mezzosopránový obor, v němž Buachidze dominuje – v belcantu a lyricko-dramatickém repertoáru. Program se stavěl na pilířích jejího současného umění: Rossiniho bravurní koloratury, španělskou zarzuelu a francouzskou smyslnost. Výběr árií z Lazebníka sevillského, Otella a závěrečné Popelky vytvořil logický oblouk, který prokládaly písňové cykly a vystoupení houslisty Kurta Mitterfellnera, čímž večer získal na dynamice a pestrosti.
Svým strhujícím výkonem si Ekaterine Buachidze publikum ihned podmanila. Disponuje hlasem vzácné barvy – temným, a přesto ohebným, s perfektní vyrovnaností v celém rozsahu a skvělou deklamací. V úvodní árii Rosiny Una voce poco fa z Lazebníka sevillského brilantně odstínila obě polohy postavy: počáteční lyrickou zasněnost i následné šibalství a odhodlání „zmije“, přičemž koloratury zpívala s patřičnou lehkostí. V árii Desdemony Assisa a‘ piè d’un salice z Rossiniho Otella předvedla absolutní kontrolu nad dechem. Večer uzavřelo triumfální finále Angeliny z Rossiniho Popelky Nacqui all’affanno – Non più mesta. Perlivé pasáže přes několik oktáv byly ve virtuózním rondu technicky dokonalé a zářily upřímnou radostí z konce svých útrap a vítězství dobra.
Mimořádnou tvárnost svého projevu ukázala v písňovém cyklu La regata veneziana. Rossiniho canzonetty pojala jako barvitá mikrodramata. V první části (Anzoleta avanti la regata) vystihla napětí dívky před veslařským závodem, ve kterém soutěží její milý, ve druhé (Anzoleta co passa la regata) gradovalo vzrušení z průběhu závodu. Závěrečnou vítěznou euforii (Anzoleta dopo la regata) pak Buachidze prozářila svým temperamentem.
Zcela jiný rejstřík, plný osudovosti a smyslnosti, otevřela v áriích z Bizetovy Carmen. V Habaneře vsadila na uhrančivý pohled a až provokativní klid, zatímco v Seguidille dominovala strhující energie a živočišnost. Její Carmen nebyla prvoplánovou svůdnicí, ale hrdou ženou, jejíž síla pramení z vnitřní svobody, což pěvkyně podtrhla tmavými barvami svého spodního rejstříku a vrozenou elegancí.
K celkovému vysokému standardu večera přispěla i klavíristka Kateřina Ochmanová. Její doprovod byl citlivý, technicky suverénní a tvořil pěvkyni spolehlivou oporu, zejména v rytmicky obtížných Rossiniho pasážích. Osvěžením programu bylo vystoupení houslisty Kurta Mitterfellnera, který se představil v technicky mimořádně náročné virtuózní skladbě Maurice Ravela Tzigane a v závěru večera se k protagonistům připojil v dojemném Vavilovově Ave Maria.
Závěrem lze jen zopakovat, že projekty agentury Nachtigall Artists mají pro naši kulturní scénu nesmírný význam. Díky Spolku přátel hudebních talentů není Praha jen pasivním pozorovatelem světového dění, ale aktivním místem, kde se rodí budoucí legendy. Ekaterine Buachidze odcházela z pódia Novoměstské radnice za bouřlivých ovací, které byly naprosto zasloužené. Přejme mladé umělkyni, ať ji „operní průmysl“ nesemele!
Ekaterine Buachidze
16. března 2026, 19:00 hodin
Novoměstská radnice, Praha
Program
Gioachino Rossini: Una voce poco fa (Lazebník sevillský)
Gioachino Rossini: La regata veneziana (tři canzonetty)
Gioachino Rossini: Assisa a‘ piè d’un salice (Otello)
Maurice Ravel: Tzigane (housle a klavír)
Georges Bizet: Habanera a Seguidilla (Carmen)
Ruperto Chapí: Cuando está tan hondo (El barquillero)
Vladimir Vavilov: Ave Maria (zpěv, housle a klavír)
Gioachino Rossini: Nacqui all’affanno – Non più mesta (Popelka)
Účinkující
Ekaterine Buachidze – mezzosoprán
Kurt Mitterfellner – housle
Kateřina Ochmanová – klavír
