Premiéra nové taneční inscenace Jany Burkiewiczové: „Směj se, pořád se směj!“ již dnes
Soubor BURKICOM letos slaví 10 let existence a jako svou první letošní premiéru přináší „návod na super úspěšný život obalený v receptu na výrobu pravých slovenských halušek v multimediálním sólu pro dva tanečníky“. Malá velká inscenace pro všechny, co hoří, ale nevyhoří, Směj se, pořád se směj! S provokativním podtitulem Kolik si toho můžeme naložit, abychom se nepoblili se v premiéře odehraje již dnes, 31. března 2026 od 19:30 hodin a zítra 1. dubna v industriálním prostoru Skleněnka na Jatkách 78.
„Chtěla jsem vytvořit malé představení pro dva, ale nedaří se mi to. A tak mi pod rukama vzniká představení pro dva, které ve mně otevřelo velké téma o tom, kolik si toho na sebe můžeme naložit. Malé představení já neunesu, a tak bude možná opět velké,“ říká režisérka, choreografka a zakladatelka BURKICOM, Jana Burkiewiczová.
Inscenace posouvá tanec do roviny scénické multimediální performance, vybočuje z tradičního vnímání současného tance a stává se scénickou show, která nad silným tématem kombinuje prvky motivačních prezentací TEDex s folklórními tradicemi a výtvarnou instalací.
„Přestože jde do počtu tanečníků o doposud nejmenší projekt Jany Burkiewiczové, rozhodně se při jeho realizaci nevzdala svého tradičně velkorysého rukopisu a barevnosti divadelních prostředků. Choreografie a výtvarná podoba jsou zčásti inspirovány lidovými tanci, které Jana Burkiewiczová transformuje do moderního pohybového jazyka. Vedle pohybové složky pracuje výrazněji než kdy jindy s textem a scénickými vizuálními postupy. Vedle své formální stránky může diváky oslovit i nadsázkou a hravostí, s kterými se pouští do pocitu nutnosti sebeprezentace či situace, kdy jsme permanentně vystaveni hodnocení druhých. Ve spektakulárním obalu pak odhaluje niterní osobní příběh, který se může dotknout každého z nás, neboť může být i naším příběhem. Příběhem o touze po úspěchu i životě v odlišnosti a nejistotě.“ T o vše projekt slibuje.
V v inscenaci účinkuje dvojice slovenských tanečníků působících v evropském měřítku: Michala Heribana, držitele Ceny Thálie, a Paulínu Šmatlákovou. Scénografem a výtvarníkem kostýmů je Marek Cpin (m.j. opakovaně nominovaný jak na divadelní ceny, tak na České lvy), světelnou designérkou je mezinárodně uznávaná umělkyně Pavla Beranová a za projekcemi stojí filmová režisérka Terézia Halamová nominovaná letos na Českého lva. Autorem hudby je Jiří Konvalinka z kultovní rapové formace Mutanti hledaj východisko. Také on má ve svém CV nominaci na Českého lva.
Součástí zkoušení byly také dvě tvůrčí rezidence – v prostorách Zastávka Obořice a v REZI.DANCE v Komařicích. Důležitou součástí připrav bylo také předvánoční work-in-progress uvedení na zkušebně Jatek 78. „Inscenace slibuje bláznivou taneční jízdu o bramborách a nevyhoření, je vhodná pro diváky od 12 let a potěší všechny, kteří mají rádi nevšední divadelní postupy, silná aktuální témata, humor a originální vizuální zážitky,“ dodávají organizátoři.
Připomínáme: Nová generace již ve čtvrtek představí tvorbu mladých choreografů z pražské HAMU
Platforma Nová generace opět otevírá prostor pro nejmladší krev české taneční scény. Dubnový program slibuje pět rozmanitých děl, z nichž čtyři vznikla v rámci unikátní spolupráce mezi katedrou tance HAMU a Pražskou taneční konzervatoří. Večer 2. dubna 2026 od 19:30 hodin v Žižkostele diváky vtáhne v předvelikonočním čase do pulzu rituálů a různých perspektiv vnímání reality.
Nová generace otevírá dveře mladým choreografům a tanečníkům, kteří stojí na začátku své profesionální kariéry. Díky komponovaným večerům dostávají jedinečnou příležitost představit svou tvorbu veřejnosti a získat tak cenné zkušenosti, jež jim pomáhají růst a rozvíjet vlastní umělecký projev. Aktuální program představuje tvorbu studentek 2. ročníku bakalářského studia choreografie.
Večer otevře inscenace PERCEPTIVE choreografky Alice Silné. Ta ve spolupráci s fotografem Filipem Šmelíkem zkoumá, nakolik je obraz reality objektivní. Diváci se stanou svědky situací, které jsou v reálném čase fotografovány a promítány, čímž vedle živých těl vzniká jejich zmrazený otisk. „Umění není pravda, ale lež, která umožňuje poznat pravdu,“ připomíná autorka slovy Pabla Picassa.
V dalším díle večera s názvem Na vlásku Vladlena Klimek zavede diváctvo do pološera ložnice, kde se rituál zaplétání vlasů mění v nutkavou ozvěnu svalové paměti. Autorka, která stojí i za hudebním a kostýmním konceptem, v inscenaci tematizuje křehkou hranici mezi komfortem a závislostí, kde se známé pohyby stávají cyklem, jenž už dávno ztratil svůj smysl.
Na otázku vnímání vlastního bytí se následně naléhavě ptá Amálie Cuplová v miniatuře Pulse Of. Autorka sahá do niterných a intimních emocí, hledá, odkud pocházejí a jak pulzují na povrch. Společně s hudbou Tomáše Prokopa odvede diváky na horskou dráhu plnou syrových pocitů a rytmů, aby je nakonec postavila před základní otázku: „Cítíš svůj pulz?“
Čtveřici děl vytvořených pro studenty konzervatoře uzavírá Kateřina Zemanová v choreografii The Moment After Perfect. Ta je syrovou studií marného perfekcionismu a hledání hranice, kde se pevná kontrola začíná sypat. Autorka sleduje čtyři tanečníky v mechanickém rituálu, který se postupně mění v chaos. Jde o moment, kdy snaha o nedosažitelnou dokonalost pohlcuje lidskou důstojnost a stává se sebedestruktivní posedlostí.
Závěr programu bude patřit rituálu dospívání v podání Tanečního souboru Pop Balet. V choreografii s názvem ZRÁNÍ se Alice Silná vrací k tématu přerodu dítěte v dospělého člověka. Příběh dvou sester na prahu zralosti zkoumá moment, kdy se hra „mění v neúprosnou zkoušku a kdy je přijetí komunitou vykoupeno nezbytnou hořkostí“.
Vstupenky na dubnový večer NOVÉ GENERACE, který proběhne 2. dubna 2026 od 19:30 hodin v Komunitním centru Žižkostel (náměstí Barikád 1520, 130 00 Praha 3), jsou k zakoupení online v síti BOOM Events nebo v případě volné kapacity na místě v den konání akce. Více informací o představení naleznete na webu HAMU nebo facebookové události. Komponovaný večer o celkové délce 60 minut se koná bez přestávky. Projekt vznikl za finanční podpory Magistrátu hl. města Prahy a Ministerstva kultury ČR ve spolupráci s HAMU a Pražskou taneční konzervatoří.
Y: Haunted Realities II. (X-Ray): Druhá část jarního diptychu Y Events v Divadle X10 proběhne na Velikonoční pondělí
Divadlo X10 uvede na Velikonoční pondělí, tedy 6. dubna 2026 od 18:00 hodin druhou část jarního programového diptychu z dlouhodobého projektu Y Events – Y: Haunted Realities II. (X-Ray), která promění prostor divadla v dočasnou výstavní krajinu připomínající archeologické naleziště. Událost tematicky navazuje na první část Haunted Realities a zaměřuje se na „rentgenový“ pohled pod povrch současných krizí – ekologických, ekonomických i psychofyzických. Jarní program letošního roku tvoří dvojice událostí Haunted Realities I. a II., které propojuje metafora přízraků z minulosti, struktur moci a křivd utvářejících naši každodennost. Druhá část diptychu doplňuje historizující téma monumentu z první části o forenzní odkrývání skrytých vrstev reality.
První část Haunted Realities proběhla v neděli 15. března 2026 ve spolupráci s Bazaar Festivalem a s velkým diváckým ohlasem uvedla monumentální performanci Monument of Trust srbské umělkyně Ivany Ivković, ve které vystoupilo 38 performerů. Podtitul X-Ray u druhé události zdůrazňuje potřebu vidět, co se odehrává pod povrchem aktuálních krizí, a hledat jejich příčiny. „Namísto pozorování symptomů projekt volí ‚rentgenový‘ průhled skrz – zkoumá zdroje společenských pocitů odcizení, ztráty kontroly a apatie. V tomto hlubším pohledu se objevují nejen ‚přízraky‘, které nás formují, ale i potenciální místa odporu, zdroje nových sil a možností sdílené obnovy,“ říkají organizátoři.
Událost zve diváctvo do intermediální instalace, v níž se setkávají výtvarné objekty, video, performance i přednášky. Své práce zde představí Claude Johann Čierny, Kristýna Canelanisipeanu, duo Jan Slanina s Mai a kolektiv Ferst Dadler, kteří různými způsoby materializují přízraky dystopií, snů a krizí současnosti. Součástí instalace jsou také kresby Adama Tománka, video taiwanského umělce Poyuan Juan reflektující mýty o podzemí pod bývalou sochou Stalina na pražské Letné a tříkanálová videoesej skupiny RAKOB Research Group, která tematizuje proměny práce v automatizované společnosti. Sběrem dat ze sociální sítě X se zabývá projekt brněnské umělkyně Victorie Duryaginy.
Program dále doplní přednáška kulturního publicisty a spisovatele Petra Urama o hauntologii, technologické performance Jiry Duguida a Claudix Vanesix a participativní projekt umělkyně a dokumentaristky Hany Slaninové. Zvukovou intervenci připraví multidisciplinární trio Ay Lak Yakubouskaya, Petr Němec a Shu Chon. Kurátory programu jsou Anna Chrtková a Petr Dlouhý.
Podtitul X-Ray zdůrazňuje nutnost vidět, co se děje pod povrchem aktuálních krizí a poznat jejich příčiny. „Místo pozorování symptomů volíme společně s umělkyněmi a umělci rentgenový pohled skrz: chceme poznat všechny ekologické, ekonomické, psychofyzické (a třeba i bytové) krize. Zajímá nás, co vede ke společenským pocitům odcizení, ztráty kontroly a apatie. Když prohlédneme dost hluboko, seznámíme se strašidly, která nás stíhají. A možná pak v současném momentu objevíme něco nového – dlouho přehlížená místa odporu, zdroje netušených sil či ozdravné spolupatřičnosti.“
Ceny Jihočeská Thálie za rok 2025 jsou rozdány
V sobotu 28. října 2026 se konal devětadvacátý ročník slavnostního předávání cen Jihočeská Thálie za rok 2025. „Večer se konal v atmosféře 90. let 20. století, tedy dekádě filmu Kouř či televizních Počasíček i výrazné hudební energie, kterou symbolizovala šusťáková estetika stejně jako porevoluční nadšení,“ přibližuje mluvčí divadla. Oceněny byly mimořádné umělecké výkony uplynulé sezony napříč soubory Jihočeského divadla. Předáváním provázely Věra Hlaváčková coby Saskia Burešová a Teresa Schel jakožto Tereza Pergnerová.
O tom, který umělec získá exkluzivní cenu Jihočeská Thálie za rok 2025, rozhodli členové jednotlivých odborných porot. Jihočeskou Thálii za mimořádný taneční výkon získala Sophie Debou za roli v inscenaci Mladí, krásní a navždy a Paolo Terranova za roli v inscenacích Mladí, krásní a navždy a Next Place.
I letos vycházejí ceny Jihočeské Thálie z návrhů studentů ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni. Měli za úkol vytvořit elegantní šperk nesoucí podobu křídel múzy Thálie. O finální návrh a skici se postarala Nikola Krajčová(vítězka soutěže), studentka čtvrtého ročníku oboru Průmyslový design, pod odborným vedením MbA. Romana Šediny, SUPŠ Bechyně. Dále spolupracoval MgA. Libor Hošek. Autorkou originální designové krabičky je Martina Sobková.
Online výstavu o Věře Vagnerové připravilo Národní divadlo Brno
Archiv Národního divadla Brno připravil online výstavu ke 100. výročí narození výrazné osobnosti brněnského baletu, Věry Vágnerové. Její umělecká dráha byla s tímto souborem pevně spjata – jako tanečnice a baletní mistryně zde působila od roku 1940 až do počátku jednadvacátého století. V době své aktivní taneční dráhy okouzlovala diváky dokonalou technikou a křehkým, kultivovaným projevem. Působila také jako pedagožka klasického tance na brněnské konzervatoři a pro svou výjimečnou choreografickou paměť, která jí umožňovala snadno rekonstruovat choreografie obnovovaných i nově připravovaných baletů, byla nepostradatelnou spolupracovnicí mnoha choreografů. Výstava bude dostupná do 21. července 2026. Výstavu připravila Jitka Nováková.
Věra Vágnerová (28. 3. 1926 – 1. 1. 2007) se narodila v Krásensku u Vyškova a když se rodina přestěhovala do Brna, stala se jako čtyřletá žačkou baletní školy Iva Váni Psoty. Podpora učitele a silné odhodlání věnovat se tanci ji přivedly ke konkurzu do tehdejšího Zemského divadla: v srpnu 1940, ve svých čtrnácti letech, se stala členkou baletního souboru a brzy nato tančila pas de quatre v Čajkovského Labutím jezeru.
Na podzim 1941 bylo brněnské české divadlo jako jedno z prvních uzavřeno. Mladá tanečnice krátce působila v baletu německého Stadttheater Brünn, který vedla choreografka Dia Luca, a v posledních měsících války byla jako řada dalších brněnských divadelníků totálně nasazena v továrně v Bučovicích. Po osvobození se do NdB vrátila. Spolupráce se Sašou Machovem jí přinesla nabídku angažmá do pražského Národního divadla. Smlouva už byla podepsána, avšak Vágnerová ji zrušila a zůstala věrná Brnu – rozhodla se pokračovat ve spolupráci s Psotou, který se v té době vrátil ze zahraničí.
Od počátku inklinovala k lyrickým postavám a stala se vyhledávanou představitelkou klasických dívčích rolí. Její umění se vyznačovalo kultivovaností, technickou jistotou a vnitřní kázní. Neusilovala o efektní virtuozitu, ale o stylovou čistotu a pravdivý výraz. Zásadní místo v jejím repertoáru zaujímala Julie v Prokofjevově Romeovi a Julii. Nastudovala ji třikrát – v choreografiích Iva Váni Psoty (1947), Jiřího Nermuta (1954) a Miroslava Kůry (1965). Každé z těchto zpracování neslo jiný interpretační akcent, avšak její Julie byla vždy naplněna křehkostí, citovou opravdovostí a lyrickou hloubkou.
K dalším významným rolím patřily Odetta a Odilie v Čajkovského Labutím jezeru (1950, 1955), kde prokázala dokonalou klasickou techniku i schopnost vystihnout kontrast obou postav, Marie v Asafjevově Bachčisarajské fontáně (1953), titulní role v Prokofjevově Popelce (1953), Rumjana v Rajčevově Hajducké písni (1957), Žena Smrt v Doubravově Donu Quijotovi (1957), Belle Rose v Brittenově Princi ze země pagod (1959), Signorina Gioventù v baletu Vítězslava Nováka (1959), Sari v Karajevově Cestě hromu (1961) či Desdemona v Hanušově Othellovi (1963). Tančila také technicky náročné variace v Plesu kadetů, Sylfidách, Paganinim, Symfonii života a Slovanských tancích.
Vrchol její taneční kariéry spadá do 50. a 60. let, kdy patřila k předním osobnostem brněnského baletu. Spolupracovala s řadou choreografů – vedle Váni Psoty například s Jiřím Nermutem, Miroslavem Kůrou, Rudolfem Karhánkem, Ivanem Todorovem či Alexandrem Romanovičem Tomským. Její interpretace byly ceněny pro stylovou kázeň, hudebnost a hluboký vnitřní prožitek. Od roku 1950 působila jako pedagožka klasického tance na brněnské konzervatoři (do roku 1984) a zároveň se stále výrazněji uplatňovala jako taneční pedagožka a baletní mistryně souboru. V této funkci setrvala až do roku 2002. Disponovala fenomenální choreografickou pamětí, která jí umožňovala přesně rekonstruovat kroky a variace studovaných i obnovovaných baletů. Stala se nepostradatelnou spolupracovnicí choreografů při obnovování repertoáru i při přípravě nových inscenací.
Věra Vágnerová byla umělkyní, která spojila technickou kvalitu s hlubokým smyslem pro lyrický výraz a odpovědností vůči souboru. Její práce – interpretační i pedagogická – zanechala trvalou stopu v historii baletu Národního divadla Brno a ovlivnila několik generací tanečníků.
Francouzský komiksový hit Polina z baletního prostředí vychází česky: nakladatel založil výzvu na HitHitu, kde lez knihu objednat v předprodeji
Bastien Vivès patří k nejvýraznějším francouzským komiksovým tvůrcům střední generace, jehož práce oceňují čtenáři i kritika. V češtině z bohatého Vivèsova díla dosud nic nevyšlo, to ale chce změnit nakladatelství Trystero, které připravilo k vydání komiks věnovaný baletu, zároveň i autorovo nejznámější dílo, Polina. Jedinečný komiksový román o tanci jako životní cestě v odstínech černé, bílé a šedé mohou čtenáři podpořit v rychlé 14denní sbírce zde: Hithit – Bastien Vives: Polina
Polina je nadaná mladá tanečnice. Když nastoupí na renomovanou taneční akademii, vybere si ji profesor Nikita Božinskij, aby pod jeho vedením trénovala s vyšším ročníkem. Posléze jí dokonce nabídne i spolupráci na sólu, které sám vytvořil. Jako ultranáročný vyučující je Božinskij obdivovaný i obávaný zároveň a Polina má také vlastní tvrdou hlavu. Brzy se bude muset rozhodnout – drill, nebo vlastní srdce? Situace nevyhnutelně spěje ke konfliktu. Dokáže se mladá dívka osamostatnit a najít si v sešněrované akademické výuce vlastní cestu? A nebude to bolet? Kde leží hranice mezi spoluprací a podrobením?
To je zkratce děj komiksového románu Polina, který vyšel v roce 2011 a byl přijat s nadšením. „Málokdo dokáže zachytit lidské tělo v pohybu tak dokonalou zkratkou jako Bastien Vivès,“ vysvětluje nakladatel. „Jeho kresba umí být dynamická, ale i meditativní, variace v obrysových čarách odrážejí změny nálad a paletu prožívaných emocí. Autor vypráví pouze pomocí černé, bílé a odstínů šedé a dokáže zrcadlit jak ladnost tanečnic a tanečníků, tak napětí v mezilidských vztazích mezi vyučujícími a živelnou omladinou. Polina získala Cenu knihkupců za nejlepší komiks a Hlavní cenu francouzské Asociace komiksových kritiků a novinářů.V roce 2016 byla úspěšně zfilmována Valerií Müllerovou a Angelinem Preljocajem.“
Na portále Hithit už zbývá jen necelý týden do konce speedfundingu – tedy superrychlé čtrnáctidenní kampaně. Pokud se podaří cílovou částku 140 000 Kč vybrat, nakladatelství Trystero bude moci Polinu vydat dříve než za rok či dva, v nekompromisní kvalitě a přispěvatelé ji získají za opravdu nejvýhodnější cenu.
Bastien Vivès je jedním z nejvýraznějších francouzských komiksových tvůrců střední generace. Odmala rád kreslil a poprvé prorazil v nultých letech webovým stripem o darebáckém tučňákovi Poungi: La Racaille. První komiksové album Elle(s) (Ona/Ony) mu vyšlo už v zavedeném nakladatelství Casterman. Do širokého povědomí prorazil v roce 2009, kdy na komiksovém festivalu v Angoulême vyhrál cenu Objev roku za knihu Le goût de chlore (Chuť chlóru) – jemný příběh o sbližování chlapce a dívky, kteří se potkávají na plaveckém bazéně. V roce 2011 vydal román už zmiňovaný komiksový román Polina. Získal Cenu knihkupců za nejlepší komiks a Hlavní cenu francouzské Asociace komiksových kritiků a novinářů.
V roce 2013 začal Vivès ve spolupráci s kreslířem Michaelem Sanlavilem a scenáristou Balakem vydávat s velkým úspěchem manga sérii Lastman. V roce 2017 mu vyšel komiksový román Une sœur (Sestra) o jedné romantické letní lásce (zdařile zfilmovaný kanadskou režisérkou Charlotte Le Bonovou jako Falcon Lake) a o rok později román Le chemisier (Košile) o košili, jež dívku, která si ji vezme na sebe, nabije erotikou a sebevědomím. Jeho posledním velkým románem je Dernier week-end de janvier (Poslední víkend v lednu) z roku 2022, o osudovém vzplanutí kreslíře komiksů a manželky sběratele na komiksovém festivalu v Angoulême. Vivès se také podílí na kolektivních antologiích a spolupracuje na kultovní sérii Corto Maltese.
Krátké zprávy
V neděli 5. března 2026 v 16:00 hodin má v Moravském divadle Olomouc derniéru balet Zuzany Lapčíkové a Hany Litterové Želary. V hlavních rolích naposledy zatančí Adéla Bendová, která byla za Želary nominována před dvěma lety na cenu Thálie, a Elia Zegratti.
V úterý 7. dubna se v divadle Ponec opět představí se svým sólem Já jsem placebo slovenský tanečník a choreograf Michal Heriban. Večer otevře choreografie Nataši Novotné Sacrebleu v podání Luisy Brychcínové.
V úterý 7. dubna také uvádí Jitka Sara Páníková svole sólo Slip Grip v plzeňském Moving Station.
