Petr Popelka, který se jako dirigent aktuálně staví před špičkové světové orchestry, se vrací ke „svému“ Symfonickému orchestru Českého rozhlasu a během dubna a května společně pětkrát vystoupí v pražských koncertních sálech. Kromě prestižního zahájení Pražského jara čekají Popelku se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu také abonentní koncerty pro věrné diváky. Vrcholem budou dva večery v Obecním domě, kdy těleso odehraje všechny čtyři symfonie Johannesa Brahmse. „Brahmsovy symfonie jsou vrcholem symfonického repertoáru a já mám radost, že jejich komplet můžeme uvést v Obecním domě,“ říká o programu sám Petr Popelka.
První symfonii psal Brahms čtrnáct let a v hlavě ji nosil určitě ještě déle. Ztvárnil v ní zdánlivě pomyslný, ale ve skutečnosti asi dost osobní boj s Beethovenovým odkazem, vzešlý z očekávání okolí i z vlastních pochyb. Vytvořil skladbu plnou dramatických kontrastů sahajících od zápasivých temných tónů k okamžikům vyjadřujícím naději a vítězství.
Ve Druhé vytvořil hudební svět plný svěžesti, klidu a lyrických melodií. Je koncipována v odlehčenějším tónu, její harmonie jsou projasněné, rytmus veselý. I přesto působí svojí hloubkou. Brahms v ní propojuje krásu přírody, vnitřní klid a touhu po harmonii. Tentokrát se dílo zrodilo za pouhých pár měsíců. Skladatel začal v létě roku 1877 v Pörtschachu u Wörthersee a skončil hned na podzim v Lichtentalu u Baden-Badenu, tamtéž, co dokončil už tu první.
Třetí symfonii F dur napsal roku 1883 ve Wiesbadenu, v jednom z nejstarších lázeňských měst v Evropě, kde trávil léto. Není vyloučeno, že pohnutkou k pobytu bylo přátelství s pěvkyní Herminou Spies, která ve Wiesbadenu žila. Poněkud rozporuplný emocionální obsah Třetí symfonie, cosi mezi vášnivou vzpourou a rezignovaným odříkáním, by mohl být obrazem vztahu s Herminou.
Čtvrtá a poslední symfonie je oproti předchozí temná, formálně napjatá. Předvádí veškeré skladatelovo mistrovství v kontrapunktu a motivické práci. První zmínka o ní se objevuje v srpnu 1884, dokončena pak byla asi o rok později. První orchestrální provedení dirigoval Brahms 25. října 1885 v jihodurynském Meiningenu. Měl obavy, jak bude kompozice přijata, když předchozí dvě symfonie zaznamenaly okamžitý úspěch. Premiéra přinesla úlevu. I tato skladba, jakkoli hutná, se setkala s obrovským ohlasem.
