Dobrý den, mé jméno je Michal Rezek, jsem pianista a pedagog Pražské konzervatoře a mám tu čest požádat Vás o rozhovor a odpovědi na několik mých otázek. Naše interview je určeno pro čtenáře největšího českého hudebního serveru Opera PLUS a bezprostředně předchází Vašim koncertům s Českou filharmonií za řízení Semyona Bychkova ve dnech 8.,9. a 10. dubna 2026. Naše publikum se velmi těší a netrpělivě očekává Vaše provedení Brahmsova Klavírního koncertu č.1 d moll op. 15.
Brahmsův koncert d moll jste nahrál již v roce 1999 s Chicago Symphony a Jamesem Levinem. Hrajete jej tedy již dlouhou dobu. Vím, že milujete Brahmsovu hudbu (já také). V průběhu let, mění se Váš pohled na absolutní a definitivní hudbu mladého Brahmse? Těšíte se na Vaši spolupráci s Českou filharmonií?Brahmsův koncert hraji již dlouhou dobu, jak říkáte, ale bohužel se nestává snadnějším, spíše naopak! Nejsem si jistý, jak se mé názory na něj změnily, ale měl jsem velké štěstí hrát jej poměrně často se skvělými dirigenty – Bernardem Haitinkem, Christophem von Dohnányim a Lorinem Maazelem – a také s úžasnými mladými dirigenty. Myslím, že práce s nimi mi ukázala, kolika různými způsoby lze tuto skladbu interpretovat. A ještě nějakou dobu se o to budu snažit, i když už jsem téměř příliš starý na to ji hrát.
V Praze jste vystupoval již mnohokrát, máte čas projít se po Praze, poznat to množství krásných pamětihodností, navštívit místa, kde se pohyboval Mozart, Beethoven či Liszt?
Měl jsem příležitost vidět alespoň trochu Prahu, bezpochyby jedno z nejkouzelnějších měst na světě. Naposledy se mnou přijela i moje žena a zatímco jsem cvičil, navštívila hrad – a člověk má samozřejmě pocit, že hudba zní z každého rohu ulice. Máte neuvěřitelnou hudební tradici – měl jsem to štěstí trochu poznat velkého Rudolfa Firkušného. Ivana Moravce jsem potkal jen jednou, ale jsem oddaným obdivovatelem jeho hry.
Vrátím se do Vašeho dětství a mládí. Pocházíte z polské židovské rodiny, i přes těžké následky holocaustu, máte v Polsku, či Lvově, kde jste se narodil, rodinné příbuzné?
Už nemáme žádné příbuzné na východě a moji rodiče také zemřeli. Můj otec byl amatérský zpěvák a neměl skutečné hudební vzdělání. Pracoval v opeře jako logoped a hlasový terapeut, ale měl mimořádný sluch a cit pro správné hudební vyjádření. Myslím, že jsem se od něj během let hodně naučil, bohužel zemřel ve věku šedesátičtyř let, když mi bylo devatenáct.
Když Vám bylo dvanáct let, Vaše rodina přesídlila přes Kanadu do New Yorku. Vaším pedagogem na Julliardu byl polský pianista a pedagog Mieczyslav Munz. Jak na něj vzpomínáte? Co Vám dal?
Studoval jsem u Mieczysława Munze asi 11 let, byl mým jediným učitelem od čtrnácti let. Myslím, že jsem se od něj naučil obrovské množství správných návyků při cvičení, i když jsem si nikdy nevytvořil skutečně vynikající klavírní techniku, pomohl mi natolik, že jsem dokázal zvládnout většinu hudby, kterou jsem miloval. Zároveň představoval přímé spojení se zlatou érou klavírní hry, byl prvním klavíristou, který uvedl Rachmaninovovu Rapsodii na Paganiniho téma v Kanadě. Kvůli problémům s pravou rukou byl nucen koncem 40. let přestat koncertovat.
Prozradím na Vás, že na Kolumbijské univerzitě jste vystudoval francouzštinu, která je Vaší láskou. V dětství, hovořili jste doma hebrejsky nebo polsky? A se svým pedagogem? Jaký je Váš vztah k těmto jazykům a jejich literárnímu odkazu?
Doma jsme mluvili polsky a tímto jazykem stále mluvím zcela plynně – považuji za velké štěstí, že poměrně dobře ovládám dva jazyky, a moje francouzština je obstojná. Dokážu si také objednat večeři a přejíst se v mnoha jazycích.
V mládí jste se zúčastnil několika významných klavírních soutěží. V roce 1970 jste získal čestný diplom ve finále Chopinovy soutěže ve Varšavě, o rok později jste vybojoval třetí cenu na soutěži Vianna da Motta, následoval úspěch: velmi významná, sedmá cena na Quenn Elisabeth v Brusselu a konečně úspěch největší: první cena na Rubinsteinove soutěži v Tel Avivu v roce 1974. Cenu jste přebíral přímo z rukou velkého Arthura Rubinsteina, který byl členem poroty. Jak se díváte na své soutěžní úspěchy, na náročnost přípravy a psychické vypětí při přípravě a na soutěži samotné?
Tehdy jsem věřil, a dnes tomu věřím ještě více, že účast na soutěži je jako koupě losu do loterie. Existuje neuvěřitelné množství talentovaných a brilantních klavíristů, a pokud je někdo vybrán jako vítěz, je to z velké části otázka štěstí. Nejdůležitějším výsledkem soutěže je možnost být slyšen a získat díky tomu koncertní příležitosti. Jsem si jistý, že i vy máte pocit, že úroveň talentů je tak fantastická, že jejich porovnávání a srovnávání je téměř nemožné. Nikdy jsem v porotě neseděl a ani bych tuto práci nedokázal dobře vykonávat.
Od mládí jste se setkával s mnoha skvělými pianistickými kolegy. Měl jste, nebo máte kontakt třeba s Garrickem Ohlssonem, Eugenem Indjicem, Edwardem Auerem či Yefimem Bronfmannem?
Ano, rád mohu říci, že Garrick a Fima jsou moji drazí a blízcí přátelé, myslím, že se klavíristé obecně mají navzájem rádi, mám mnoho přátel mezi klavíristy a velmi si jich vážím. Trvalo by mi hodně dlouho sestavit seznam umělců, které opravdu rád poslouchám.
Vaše intenzivní hudební kariéra trvá již úctyhodnou řadu let, cítil jste někdy, že byste si od hudby potřeboval odpočinout, věnovat se něčemu jinému? Jste například členem Americké filosofické společnosti. Jaké máte mimohudební zájmy?
Moje žena a já jsme velkými fanoušky tenisu a snažíme se sledovat všechny turnaje, Byli jsme na několika turnajích Grand Slamu a viděli jsme naživo i některé z velkých českých hráčů.
Jste nadšeným propagátorem moderních kompozic, v minulém roce jste na festivalu v Tanglewoodu společně s Boston Symphony a Andrisem Nelsonsem provedl premiéru Williamsova Klavírního koncertu. Jakým způsobem si soudobé skladby vybíráte, jaké jsou pro Vás hlavní kvalitativní parametry, než se rozhodnete skladbu nastudovat?
Nová hudba je vždy dobrodružství – učit se něco, co jste nikdy předtím neslyšeli. Měl jsem velké štěstí na řadu skladeb napsaných přímo pro mě, které mě velmi těšily. Obvykle se také spřátelíte s jejich skladatelem.
Mistře, děkuji Vám za Váš čas, který jste si pro naše čtenáře vyhradil, velmi se těšíme na Vaše pražské koncerty.
